Plav
archiv


<< 4/4 >>

LD: Na závěr bych Vám rád položil pár otázek, které se týkají překládání. Říkala jste, že z textu Masłowské jste v počáteční fázi asi jedné třetině nerozuměla, přesto si myslím, že výsledek je bravurní. U Děněžkinové na mě Váš překlad působí spíše opatrněji. Způsob, jakým jste to přeložila, jsem v doslovu pochválil, protože to funguje. Umím si ale představit, že byste to překládala podobně jako Masłowskou, jakkoliv jsou v textu i názvuky literární klasiky. Jak jste volila překladatelský styl nebo klíč v případě těchto autorek?

BG: Nejspíš to bylo v obou případech poměrně intuitivní. O Masłowské jsem se bavila se spoustou lidí – jak kamarádů, tak polonistů. Například Petra Zavřelová z Olomouce mi po přečtení ukázky radila, abych ještě jednou přehodnotila kód, kterým to chci překládat. Připadalo jí, že jsem zvolila moc silné prostředky obecné češtiny. Já jsem si to nemyslela, přestože jsem nejdříve psala „kerej“ místo „kterej“, „esli“ a ne „jestli“ a podobně. Je ale pravda, že to pak nejspíš při četbě delšího souvislého textu ruší. I protetické „v“ mi mnozí vytýkali. Nakonec jsem tedy z ortografických úprav trochu slevila, ale jeho nespisovnost jsem se snažila zanechat. Ale jiný způsob překladu mě ani nenapadl.

LD: Máte naprostou pravdu. Sám bych to jenom podporoval, ať si na to lidi zvyknou. Bojuji s tím celá léta, co překládám, i když dnes je v tom daleko větší svoboda. Sám se teď potýkám s docela obyčejným překladem nijak zvlášť efektní sci-fi a přesto mi moje dcera, která text rediguje, říká, že jí to tam vadí. Možná je to ale opravdu místy až blbé.

BG: Já nevím, no. Irina podle mě vědomě navazuje na ruskou tradici, proto mě ani nenapadlo, že bych to měla překládat celé nespisovně. Přímé řeči samozřejmě nespisovné jsou, protože by bylo divné, kdyby šestnáctiletý punker mluvil spisovně, jinak se ale spisovné češtiny držím. Myslím, že Irina se do této „intelektuálnější“ literární polohy snaží stylizovat.

LD: S tím souvisí další otázka – co Vám při překladu obou knížek působilo největší obtíže?

BG: U Masłowské bylo asi nejhorší najít výše zmiňovaný kód, kterým to přeložit. A po fázi, kdy jsem pochopila všechny výrazy, které často neznali ani rodilí mluvčí, najít ekvivalenty v češtině. V Krakově na koleji jsem měla štěstí – potkala jsem dívku, která psala diplomku o tamních „kibicích“, tedy fotbalových fanoušcích. Znala snad všechna slova a byla ochotná mi je vysvětlovat. Při redigování jsme potom nad textem strávily spoustu času s Jolantou Kamiňskou, která mi taky hodně pomohla. Poděkovat za inspiraci bych měla i kamarádům – turnovským gymplákům, kterým je teď devatenáct dvacet let. Sama jsem byla překvapená, že mají už trochu odlišný obraz světa než já a jiné lexikální prostředky pro jeho popis, a to nás věkově dělí jen několik let... Během „zátahů“ na letní zahrádky jsem se od nich dozvěděla spoustu zajímavých věcí. A vlastně pořád dozvídám.
S Děněžkinovou takové problémy nebyly, překlad mi šel nakonec docela rychle; oproti Masłowské to byl slabý odvar. Nad Dorotiným textem jsem při opravách nahrubo přeloženého textu strávila tři měsíce, nad povídkami Iriny kolem tří týdnů.

LD: Při všelijakých besídkách a diskusích občas říkám (a možná je to klišé), že moderní literatura poskytuje často úplnější, univerzálnější a lepší výpověď o světě než sebelepší publicistika, novinařina nebo sociologie. Vy máte důvěrnou zkušenost s polskou a ruskou společností – budí ve Vás současná literatura stejný dojem, nebo je to jen můj bláhový pocit?

BG: Nedokážu to teď posoudit, ale v případě Masłowské i Děněžkinové, pokud ji budeme považovat spíše za novinářku, to myslím docela odpovídá. Dorotin text je univerzálnější, je v něm více experimentu, Irině zase víc sedí publicistický styl, který je více konzervativní a uhlazenější. Přestože tedy na sebe v poslední povídce prozradí, že studuje žurnalistiku, i tak je znát, že se do role publicisty stylizuje. A hlavní rozdíl mezi oběma autorkami je podle mě především v tom, že Masłowská mluví o společnosti, do které nepatří, zatímco Irina ji pozoruje zevnitř. Obecně vlastně nezáleží na tom, jestli je autor uvnitř nějaké společnosti, nebo ji pozoruje z povzdálí; Dorotě se ale povedlo být tak výstižná právě proto, že tento odstup má.

<< 4/4 >>




© 2005 občanské sdružení Splav!