Plav
archiv


Když promluví žena

Úvodník Jana Hona

Kdo delší dobu sleduje časopis Plav – nebo alespoň literaturu za našimi hranicemi –, tomu těžko mohl ujít výrazný nástup mladých spisovatelek: jako by se třeba v Německu či v Polsku literatura stávala přednostně věcí žen. Nejen pod tímto dojmem znovu vyvstává starší již otázka: existuje literatura „ženská“ ještě něčím jiným než pouhým faktem, že ji píše žena?
Když zalistujete následujícími stránkami, dočtete se od Josefa Fulky, že o tom nelze – a přece je třeba – mluvit. Dubnové číslo Plavu nechalo promluvit samotné autorky a jejich překladatele. V několika blocích se tu představují zástupkyně „ženského psaní“ Německa, Polska, Slovinska, Norska, Ukrajiny a Řecka. Překladatelé, kteří vám tyto vstupy zprostředkovali, opatřili každý z bloků komentářem k situaci a historii „ženského psaní“ v dané národní literatuře. Konfrontace, kterou toto číslo Plavu nabízí, představu „ženského psaní“ jako jednolitého literárního proudu značně narušuje: vedle „menstruační literatury“ Polska se Ukrajinka Oksana Zabužková může jevit „žensky“ vlastně dost málo. A přece je ve všech otištěných textech znát zkušenost ženy natolik, že překladatelka Jitka Jílková může rozhovor s Evou Kalivodovou a Josefem Šlerkou uzavřít touto větou: „Muž by nemohl napsat to, co napsala žena, a naopak.“ Mechtilda Magdeburská pak ukazuje, že to platí i pro feminismem nepoznamenaný středověk. Není to všechno ale příliš obecné? Proč si tak těžko dokážeme představit číslo věnované literatuře „mužské“? Tento Plav věru klade víc otázek, než kolik nabízí odpovědí.
V příštím čísle se vrátíme k národnímu, či přesněji řečeno státnímu kontextu a přineseme vám ukázky z literatury indické.
Pokud si je chcete nechat přinést doslova až domů, můžete si Plav předplatit na stránkách www.svetovka.cz.






© 2005 občanské sdružení Splav!