Plav
archiv


ALCHAZIDU, Athena (28. 1. 1965 Šumperk)
Vystudovala obor angličtina – španělština na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně (1992) a v roce 2002 získala tamtéž titul PhD. Na univerzitě pracuje jako odborná asistentka, přednáší a vede semináře o dějinách, kultuře a literatuře Španělska; vědecky zkoumá mj. poválečnou románovou tvorbu španělských spisovatelů. Pobývala na akademických stážích ve Velké Británii, na Kubě, v Portugalsku a mnohokrát ve Španělsku. Se španělskými spolupracovníky vydala např. příručku dějin španělské literatury. Vedle pedagogické a vědecké práce se věnuje především odborným překladům, případně převodům filmových dialogů pro dabing. Na počátku devadesátých let překládala beletrii z angličtiny. Stín větru je její první překlad prózy ze španělštiny.

BĚLIČ, Oldřich (9. 6. 1920 v Násedlovicích – 13. 6. 2002 v Brně)
Jako stipendista maturoval ve Francii a poté studoval románskou a slovanskou filologii na brněnské univerzitě. Po válce se stal pedagogem na univerzitě v Olomouci (1946–1958) a na Karlově univerzitě v Praze (1958–1985), kde se stal docentem, profesorem a doktorem věd. S doc. Oldřichem Tichým a prof. Josefem Dubským patřil k zakladatelům moderní české hispanistiky. Vydal řadu odborných prací česky i španělsky. Dějiny španělské literatury nejprve přeložil (od J. Chabáse, 1960), později opakovaně publikoval vlastní zpracování tohoto tématu, v poslední době ve spolupráci s J. Forbelským. Na některých svých odborných textech spolupracoval s J. Hrabákem. Krátce před smrtí vydal v kolumbijské Bogotě monumentální versologickou práci Verso espaňol y verso europeo I, II (1999). Jako překladatel beletrie se uplatnil pouze ve dvou případech: roku 1953 uveřejnil novou verzi Života Lazarilla z Tormesu (první český překlad pořídil A. Pikhart již koncem 19. století) a roku 1956 překlad románu Tyran Banderas od R. del Valle-Inclána.

DEMBICKÁ, Simoneta (rozená Kuricová, 9. 12. 1962 v Bratislavě)
Vystudovala pedagogickou fakultu UJEP v Brně, obor výtvarná výchova – ruský jazyk. Na téže univerzitě (dnes Masarykově) roku 1991 ukončila rozšiřovací studium v oboru angličtina a roku 1997 v oboru španělština. Učila na několika středních školách, nyní vyučuje angličtinu a španělštinu na Biskupském gymnáziu v Brně. Překládá hlavně populárně naučnou literaturu z angličtiny; ze španělštiny zatím vydala dva překlady týkající se mýtů kolem Leonarda da Vinciho.

FORBELSKÝ, Josef (19. 12. 1930 Skřivany u Nového Bydžova)
Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kterou absolvoval v polovině padesátých let, se věnoval studiu češtiny, španělštiny a francouzštiny. Do roku 1969 vyučoval španělštinu na středních školách, v letech 1969–1974 působil na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy jako pedagog v oboru překladatelství a tlumočnictví a poté vyučoval – až do změny režimu v roce 1989 – na Vysoké škole ekonomické v Praze. Roku 1991 se stal na pražské univerzitě docentem a vedoucím španělského oddělení Ústavu románských studií, kde přednáší španělskou literaturu. Kromě pedagogické a překladatelské činnosti se věnuje též vědecké práci – napsal například zcela zásadní, rozsáhlou příručku Španělská literatura 20. století (1999) nebo sedmisetstránkovou historickou práci Španělé, Říše a Čechy v 16. a 17. století (2006). Odborné statě a články publikuje v časopisech Střední Evropa a Prostor i jinde. Je též autorem četných doslovů k vlastním překladům i k převodům jiných překladatelů. Ze španělštiny přeložil 25 knih, na příklad díla Gómeze de la Serna, Ortegy y Gasseta, Delibese, Cely, Garcíi Márqueze, Borgese, Azorína, Graciána, Lope de Vegy, Cervantese. Podílel se rovněž na španělských verzích veršů V. Holana.

FRYNTA, Emanuel (3. 1. 1923 ve Slapech u Prahy – 11. 10. 1975 v Praze)
Po maturitě na klasickém gymnáziu (1943) pracoval jako pomocný dělník. Od konce války do roku 1948 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy ruštinu. Celý život byl pak překladatelem a literátem ve svobodném povolání. V překladatelské práci se soustředil na ruskou poezii a prózu (desítky titulů). Podle některých svědectví se jeho verze Puškinova Evžena Oněgina nacházela v pokročilé etapě překladu, když ji v návalu malomyslnosti spálil. Jeho spisovatelská činnost zahrnuje jak vlastní poezii, tak literárněvědné eseje. Psal též filmové scénáře a rozhlasové pořady a redigoval několik antologií a souborných či vybraných spisů jiných autorů. Fryntova verze Zahradníkova psa od Lope de Vegy (1962) je jeho jediným úplným, avšak zdařilým převodem ze španělštiny, hraným v současnosti v pražském Národním divadle. Frynta rovněž převyprávěl prózou některé pasáže s Písně a z romancí o Cidovi.

HAZAIOVÁ, Lada (2. 3. 1978 v Praze)
Po maturitě na Obchodní akademii v Praze se zaměřením na cestovní ruch studovala španělštinu na Státní jazykové škole tamtéž. V letech 1997–2004 vystudovala obor španělština na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 2000 a 2001 se zúčastnila soutěže studentských prací Premio Iberoamericano dvěma studiemi o díle Carlose Fuentese. V roce 2006 ukončila doktorandské studium a získala titul PhD. Nyní pracuje jako pedagog ve španělském oddělení Vysoké školy ekonomické v Praze. V zahraničí (Mexiku) publikovala několik odborných statí; její monografie – diplomová i disertační práce – čekají na uveřejnění. Zatím přeložila dvě knihy hispanoamerických autorů (P. De Santis: Smrtící překlad, 2002; J. Cortázar: Příběhy o kronopech a fámech, 2004); česká verze textů Bartleby a spol. od španělského autora E. Vily-Matase je jejím třetím knižně vydaným překladem.

HODOUŠEK, Eduard (18. 9. 1921 ve Volyni – 10. 5. 2004 v Praze)
Roku 1940 maturoval na gymnáziu v Plzni. Po uzavření českých vysokých škol německou okupační mocí pracoval jako úředník ve Volyni (1940–1942) a v nemocnici ve Strakonicích (1940–1945). V letech 1945–1950 se na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy věnoval srovnávacímu studiu románských literatur a estetice. V doktorské práci (1950) se zabýval španělským divadlem v českých zemích v 19. století. V letech 1950–1952 byl korektorem nakladatelství Melantrich, v období 1952–1963 a znovu 1971–1982 byl redaktorem nakladatelství SNKLHU (později Odeon) a léta 1963–1971 strávil v Československé akademii věd jako odborný pracovník Ústavu cizích jazyků a literatur. Roku 1982 odešel do důchodu, nadále však překládal a až do roku 1990 přednášel jako externí pedagog o portugalské literatuře na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Napsal mnoho předmluv a doslovů k vlastním i cizím překladům a dále řadu článků a recenzí pro časopis Světová literatura i pro odborná periodika. Roku 2002 mu Obec překladatelů udělila Cenu Josefa Jungmanna za převod románu Regentka od L. Alase „Clarína“. Přeložil tři desítky knih, většinou ze španělštiny. Mezi autory, jejichž díla překládal, figurují např. F. de Rojas, F. de Quevedo, B. Pérez Galdós, A. Carpentier, C. Fuentes, C. J. Cela, J. Rulfo a G. García Márquez. E. Hodoušek byl též editorem a jedním z autorů významných příruček – Slovníku spisovatelů Španělska a Portugalska (1968, 1999) a Slovníku spisovatelů Latinské Ameriky (1996).

HROZKOVÁ, Eva (19. 10. 1957 ve Frýdku-Místku)
V letech 1977–1982 studovala na pražské FAMU obor scenáristika a dramaturgie; studium zakončila diplomovou prací o Carlosu Saurovi, kterou roku 1985 vydal Filmový ústav v Praze. V letech 1991–1994 pracovala jako dramaturg v České televizi (dramaturgicky profilovala televizní Filmový klub), většinou však pracuje „na volné noze“. Je stálou spolupracovnicí Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary pro oblast španělské kinematografie. Přeložila dialogy pěti filmů Carlose Saury a dvou děl Pedra Almodóvara, jakož i několika španělských komedií. Výběr Legendy ze Španěl je jejím prvním knižním překladem.

CHARVÁTOVÁ, Anežka (rozená Vidmanová, 19. 3. 1965 v Praze)
Studovala francouzštinu a španělštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde získala titul PhDr. Pracovala v Akademii věd, dále jako překladatelka ve svobodném povolání a jako redaktorka Mladé fronty. Nyní je redaktorkou nakladatelství Garamond. Vydala několik překladů z italštiny a patnáct překladů ze španělštiny, např. díla R. Arenase, I. Allendové, L. Sepúlvedy, A. Péreze-Reverta, E. Sábata, M. Vargase Llosy. Působí též jako pedagožka na Filozofické fakultě UK v Praze. Je zjevně nejvýraznější osobností střední generace českých hispanistů (lépe řečeno hispanistek, neboť ženy dnes v tomto oboru převažují).

KASL, Jiří (23. 2. 1949 v Praze)
Koncem šedesátých a počátkem sedmdesátých let studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obor španělština – angličtina. Pracuje jako překladatel ve svobodném povolání a věnuje se i odborné publicistice. Několik titulů souvisejících se španělskou literaturou či španělskými dějinami přeložil z angličtiny (Cervantes; Filip II.) a v jeho převodech ze španělštiny dnes již také převládají texty odborné či esejistické. V druhé polovině osmdesátých let vydal v edicích agentury Dilia překlady her tří španělských autorů, např. první český převod Lorkovy hry Publikum. V roce 2001 vyšel jeho překlad knížky José Jiméneze Lozana Podobenství a nápovědi rabiho Izáka ben Jehudy s biblickou inspirací.

KLOUČEK, Vít (29. 3. 1975 v Praze)
Od roku 1996 studoval katalánštinu na andorském lektorátu při katedře romanistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde roku 2004 ukončil studia oboru španělština. Od r. 1997 pracoval jako překladatel a tlumočník ve svobodném povolání, v letech 2005–2006 působil v Mexiku v obchodní sféře. Od roku 2006 je v oblasti obchodu překladatelem a tlumočníkem. Studená kůže Katalánce A. Sáncheze Piňola je Kloučkův první knižní překlad. V současnosti pracuje na překladech knih Katalánce Quima Monzó a Mexičana Jordiho Solera.

KOUTNÝ, Petr (20. 4. 1943 v Bytřici pod Hostýnem)
Studoval na Karlově univerzitě obor francouzština – španělština. Po jeho absolvování pracoval jako redaktor, ministerský úředník a učitel jazyků, později v oblasti cestovního ruchu. Knižně vyšlo pět jeho překladů ze španělštiny; nejzávažnější z nich je nepochybně Pravda o případu Savolta od Eduarda Mendozy (česky 1983).

MEDEK, Vladimír (11. 5. 1940 v Pardubicích)
Stal se inženýrem ekonomie po studiích zahraničního obchodu na Vysoké škole ekonomické v Praze. Pracoval v podnicích Skloexport Liberec (1965–1973), Sklounion Libochovice (1973–1988), Crystalex Nový Bor (1988–1991) a Cocomex Madrid (1991–1996). Od roku 1997 pracuje opět v Crystalexu Nový Bor. V letech 1965–1972 hojně přispíval svými překlady do časopisu Světová literatura. Z angličtiny přeložil díla L. Durrella a J. K. Rowlingové, ze španělštiny dvacítku titulů, z nichž vynikají romány a povídky G. Garcíi Márqueze, M. Vargase Llosy, V. Fuentese a A. Péreze-Reverta. Je též autorem básnických sbírek, pohádek a povídek z žánrové oblasti hororu. V září 2006 získal mimořádnou tvůrčí odměnu Obce překladatelů za překlad románu Carlose Fuentese Starý gringo (Garamond, 2005).

MIKEŠ, Vladimír (18. 8. 1927 v Chocni)
Studoval srovnávací literatury u prof. Václava Černého a češtinu a francouzštinu na Karlově univerzitě. Doktorát získal v roce 1951. V letech 1954–1968 byl překladatelem ve svobodném povolání, v období nastupující „normalizace“ pracoval jako zedník a taxikář (1969–1972). Až do konce normalizace byl opět překladatelem „na volné noze“. V roce 1992 začal vyučovat na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze, kde od roku 1997 zastával funkci děkana. Téhož roku se stal profesorem. Překládá převážně poezii a dramata, hlavně z italštiny, francouzštiny a španělštiny, ale též z němčiny a portugalštiny. Jeho překladatelské dílo dnes čítá na padesát knižních titulů. Z italských autorů převedl do češtiny např. poezii Dantovu, Sabovu, Ungarettiho, Montaleho a Pasoliniho, z francouzské literatury díla Mussetova, Corneillova a Racinova, z německých autorů verše Holderlina… Z děl autorů španělského jazyka přeložil například básnická díla Esproncedy, Queveda, Hernándeze, Cervantese, Lope de Vegy, Valleja a verše O. Paze (včetně esejů) a dále dramata Calderóna de la Barca a Tirsa de Molina.

PŘIDAL, Antonín (13. 10. 1935 v Prostějově)
Studoval angličtinu a španělštinu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde po absolutoriu (1958) získal doktorát (1982). V šedesátých letech pracoval v brněnském rozhlase a od roku 1970 do konce normalizace (1989) byl překladatelem a spisovatelem ve svobodném povolání. V letech 1990–91 byl dramaturgem Filmového studia Barrandov. Od roku 1990 je pedagogem na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně (roku 1993 se stal profesorem). Kromě překladových titulů vydal též básnické sbírky a napsal několik filmových scénářů i pořady pro televizi, z nichž některé sám režíroval. Uplatnil se rovněž jako publicista, a to jak v denících a časopisech, tak v televizních pořadech. Z angličtiny přeložil na čtyřicet knižních titulů (např. díla J. Hellera, D. Lodge, E. Leara, N. Mailera, L. Rostena, W. Saroyana, I. B. Singera). Ze španělštiny překládá méně – vytvořil nové české verze nejvýznamnějších her F. Garcíi Lorky a přeložil výběr ze středověké básnické skladby Kniha pravé lásky (Libro de buen amor) od Juana Ruize.

TKÁČOVÁ, Anna (3. 1. 1957 v Praze)
Maturovala na střední knihovnické škole. Pracovala jako knihovnice, později v tiskovém oddělení Ministerstva pro místní rozvoj a v posledních letech na částečný úvazek v pražské Národní knihovně. V letech 1992–1997 vystudovala při zaměstnání obor španělština a hispánská literatura na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1994 získala první cenu ve studentské soutěži Premio iberoamericano. Překládá hlavně esejistická díla hispanoamerických a španělských autorů (C. Fuentese, 2003; E. Poniatowské, 2004; J. Jiméneze Lozana, 2006); překladem šesti esejů (mj. od G. Garcíi Márqueze, M. Vargase Llosy a A. Roy Bastose) participovala na českém vydání výboru Druhý břeh západu (2004). V současnosti pracuje na převodu knihy Španěla Ángela Ganiveta Idearium espaňol (Španělská ideologie). Je též autorkou řady kulturních a literárních statí, cestopisných reportáží, publikovaných fotografií a rozhovorů a přispívá do internetového časopisu www.iliteratura.cz.

ULIČNÝ, Miloslav (18. 7. 1942 v Pravčicích)
Po maturitě pracoval jako soustružník. V první polovině šedesátých let studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy španělštinu a italštinu, jako další obory pak ještě portugalštinu a katalánštinu. Po absolvování (1965) pracoval krátce v ČTK a téměř pět let v zahraničním vysílání Československého rozhlasu, z něhož musel na počátku normalizace odejít. Byl pak zaměstnán v propagaci podniku Dílo. V letech 1973–80 pracoval v Akademii věd v oblasti latinskoamerických studií. V období 1981–1993 byl překladatelem ve svobodném povolání; roku 1982 získal titul PhDr. Od roku 1993 je pedagogem v Ústavu translatologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kde přednáší o španělské literatuře a dějinách překladu a vede semináře úvodu do translatologie, metodiky a kritiky překladu a uměleckého překladu. V roce 2005 vyšla jeho práce Historia de las traducciones checas de literaturas de Espaňa e Hispanoamérica a téhož roku se habilitoval jako docent pro obor věd o překladu. V roce 1994 založil Klub kultury překladu (zatím 12 ročníků a více než 80 přednášek a besed z různých oborů překladu a tlumočení). Překládá hlavně poezii, dramata a filmové dialogy. Kromě 25 sbírek veršů, výborů a antologií přeložených ze španělštiny (např. Píseň o Cidovi, poezie P. Nerudy, Garcíi Lorky, Bécquera, Góngory, Manriqua) vydal výbor z díla moderního katalánského básníka Salvata-Papasseita a dva soubory povídek. Titulkováním nebo pro dabing přeložil dialogy 150 španělských a hispanoamerických filmů, 160 italských filmů a tří desítek filmů z katalánštiny, portugalštiny a angličtiny. Vydal též sedm knížek vlastní poezie.

VÁLKOVÁ, Miluše (11. 12. 1950 v Ostravě)
Roku 1976 absolvovala na brněnské univerzitě (UJEP) studium francouzštiny, španělštiny a rumunštiny, překládá však výhradně ze španělštiny. Do roku 1990 byla redaktorkou a překladatelkou Tiskové agentury Orbis. Od té doby pracuje jako volná překladatelka se specializací na překlady právní a obchodní, v cestovním ruchu a ve všech sférách kultury a publicistiky s orientací na Španělsko. Dvakrát získala jazykovou stáž na Universidad Internacional Menéndez Pelayo. Poslední večeře Javiera Sierry je jejím druhým knižně vydaným překladem; debutovala českou verzí knihy Iana Gibsona Lorca – Dalí. Marná láska (Praha: Slovart, 2003).






© 2005 občanské sdružení Splav!