Plav
archiv


Hostující profesoři po třiceti letech

Jan Vaněk jr.

Lodge, David. Hostující profesoři.
Z anglického originálu Changing Places (1975) přeložil Antonín Přidal.
Korektury Iveta Coufalová, odpovědný redaktor Tomáš Dimter.
„V Mladé frontě vydání první“ (celkem 5.). Praha: Mladá fronta, 2008. 235 stran.
 

Představovat Hostující profesory (anglický název Changing Places zdůrazňuje, že změna prostředí vede hrdiny k tomu, že si nakonec prohodí místa i na soukromé úrovni)1 čtenářům Plavu by bylo zbytečné: intelektuální humoreska, v níž David Lodge na vrcholu tvůrčích sil obohatil žánr „univerzitního románu“ o vděčné téma kontrastu „dvou zemí, rozdělených společným jazykem“ (anglické vydání má ještě dickensovský podtitul A Tale of Two Campuses, v češtině vynechávaný) a lehkým perem zachycených společenských změn konce 60. let, se nejen u nás stala klasikou, vydávanou stále znovu v intervalech tak pravidelných, že by se podle nich dal měřit nástup nových čtenářských generací:
První vydání vyšlo v odeonské edici Čtení na dovolenou šedesátitisícovým nákladem roku 1980. Uvážíme-li navíc tehdejší výrobní lhůty, je název této stati jistě oprávněný; originál pochází z roku 1975, takže na dobové poměry šlo o vrchol aktuálnosti. Pod překladem musel být místo Antonína Přidala podepsán jeho mnohaletý „pokrývač“ Mirek Čejka, jako už v roce 1974 u prvního Lodge v češtině, Dne zkázy v Britském muzeu; odpovědnou redaktorkou byla Eva Kondrysová, sama známá překladatelka. Podruhé román vyšel r. 1989 opět ve Čtení na dovolenou, snad v souvislosti s vydáním dnes nepředstavitelných 90 000 ks volného pokračování Svět je malý (zajímavé je, že to už Přidal mohl přeložit pod vlastním jménem) rok předtím. Cena zůstala 19 Kčs, přestože vydání má o 20 % více stránek – kvůli změně tiskárny je sazba podstatně horší a řidší; náklad stoupl na 73 000, odpovědným redaktorem byl skandinavista a anglista Ivo Železný. Obálky od dvorního výtvarníka edice Adolfa Borna se lišily: zatímco na prvním vydání a podobně u Svět je malý je skupina osob, zhruba odpovídajících některým postavám (i když včetně málem playboyského „zajíčka“ s dlouhýma ušima a jako drobný motiv doplňující písmo v horní části sloužila kočičí hlava s ňadry), na druhém neidentifikovatelná polozvířecí bytost jako z Bornovy volné tvorby, jen odfláknutější. Revoluční kvas zkrátil generační obměnu na polovic: třetí vydání (pořadí není uvedeno, stejně jako redaktor, ale poprvé už je přiznáno Přidalovo autorství s © 1989; po případných rozdílech mezi prvním a druhým vydáním jsem však nepátral) vyšlo r. 1993 jako teprve 34. publikace Knižního klubu; charakteristicky pro svou dobu je sázeno tučným bezpatkovým písmem, zatímco na obálce z fotobanky (tlustý a hubený mladík v talárech, čtvercových biretech a obřích brýlích à la raná 80. léta, držící se za ruce) je použit akcidenční font s otvorem v O nakřivo a nabobtnalými oválnými serify, takže I připomíná kost. Čtvrté vydání následovalo už zase po osmi letech. Academia na vrcholu éry Alexandra Tomského systematicky sahala po prověřených titulech z předrevoluční doby, jako to před ní udělal vlastně už začínající KK, ovšem dotáhla úspory na maximum, kopírujíc od svých předchůdců nejen výběr textů, ale i jejich znění doslova a vzhled do poslední tečky: Fotoreprint prvního vydání Hostujících profesorů (vázaný, na obálce s Bornovým malým barevným obrázkem ptáčka) vydala roku 2001 se zmatečnou a lživou tiráží „vydání v tomto překladu 3., v nakladatelství Academia 1.“; po dvou letech následoval dotisk. Konečně současný nakladatel se omezil na bezpečnější „v Mladé frontě vydání první“; je vročeno 2008, ale v obchodech jsem je viděl až po Novém roce. (Grafická úprava Luboše Drtiny se snaží o minimalistickou abstrakci.)
Český úspěch románu je také zásluhou čtivého a stylisticky bohatého překladu Antonína Přidala, patřícího k předním anglistům generace, která nastoupila na přelomu 60. a 70. let. A naopak, Přidalovu reputaci u širší čtenářské veřejnosti vytvářely na jednom z předních míst (po jazykové tour de force Rostenova pana Kaplana) Lodgeovy knihy.2 Překlad Hostujících profesorů je svou kvalitou, významem, reprezentativností i trvanlivostí vynikajícím příkladem předrevolučního překladatelství z angličtiny a nakladatelské praxe od té doby až do současnosti, jehož analýza tak může poskytnout řadu zajímavých informací širší platnosti o oblasti naší kulturní historie, jež byla, pokud vím, dosud popsána jen v minimu spíše anekdotických zmínek. Budu rád, pokud o ni vzbudím zájem a vybídnu jiné ať už k dalším podobným studiím, nebo ještě lépe sběru vzpomínek pamětníků.
Materiál, který tato jediná kniha skýtá, by vydal ne-li na samostatný semestrální kurs, pak rozhodně na řadu seminárních prací; já se v tomto rozsahem omezeném článku pokusím alespoň načrtnout hlavní směry výzkumu.3 Ponechám stranou (pro případné další zájemce z kruhů akademické translatologie) otázku Přidalovy překladatelské koncepce, důvtipných kompenzací a substitucí zejména v syntaktické rovině4 a soustředím se na „negativní“ úroveň: ty aspekty originálu, jež v překladu absentují. Lze je podle pravděpodobných důvodů rozdělit do tří kategorií:

Především stojí za zaznamenání škrty vynucené (auto)cenzurou za komunistického režimu. V humoristickém čtení bychom nečekali takové problémy jako u „vážné“ beletrie, a bude jistě pravda, že knihy zabývající se politikou přímo byly z úvah o překladu vyloučeny. Ukazuje se však, že obyvatelé svobodného světa se nemohli (a proč by také měli?) ubránit tomu, aby občas i v sebevšednějších souvislostech pomysleli na jeho zadrátovaný protějšek, a to způsobem rozhodně ne lichotivým, jakkoli třeba zjednodušeným na karikaturu:
Že teple navlečená striptérka v promrzlém klubu „měla asi takový sex-appeal jako eskymácká Miss Severní pól“ (109), je pohotové umravnění originálu, který šel pro přirovnání za železnou oponu: Siberian Miss Five Year Plan (sibiřská Miss pětiletka). Na jaře 1969 po vypuknutí nepokojů na americké univerzitě „ztloukli policisté mladíka, který na výkladní skříň Cooperova obchodního domu psal sprayovou [sic] barvou ZDRAVÍME NAŠE ESESÁKY“ (149), anglicky WELCOME TO PRAGUE (Vítejte v Praze). Tento detail zjevně Přidalovi utkvěl v paměti, a tak ho po revoluci změnil na dovysvětlené „JSTE JAKO RUSÁCI V PRAZE“; třetí vydání se bohužel ukázalo být slepou větví vývojového stromu reedic, jež se následně vrátily k cenzurovanému prvnímu vydání.
To byly hlavní vynechávky evidentně pohoršlivého obsahu, nicméně detailnější pohled budí dojem, jako by v reálném socialismu existovala řada tabuizovaných slov, jež se nesměla brát nadarmo – rozhodně ne v západní komedii – a bylo nutno je obcházet různě širokými opisy. „Šílení orientálci a po domově tesknící emigranti“ (15) unášející letadla byli konkrétnější crazy Arabs and homesick Cubans; podobně „by mu zpříjemnila třeba i cestu do rovníkové pouště“ (25), zatímco v angličtině nachází i pól nedostupnosti v Asii: make him lightsome were his destination Outer Mongolia. Snad sem lze zařadit i to, že reakce na výklad o dýchacích cvicích pro bezbolestný porod – „Ty na to věříš? – Jasně. V Rusku to dělají už kolik let“ – je z jednoznačně pohrdavého Only because they can’t afford anaesthetics, I’ll bet (Vsadím se, že jen proto, že si nemůžou dovolit anestetika) zkrácena na snadno zamítnutelnou rétorickou otázku „To nemají anestézii?“ (192).
Vedle místních jmen jde i o osobní: Samozřejmě Khrushchev hat, proměněná v (Čechům asi beztak srozumitelnější, neboť bližší) „kozáckou beranici“ (106), ale nahrazován je i název, jejž první z vůdců světového proletariátu zanechal svému učení: Výčet „díla analyzovat ze všech možných hledisek, historického, biografického, stylistického [orig. rhetorical], mytického, freudovského, jungovského, existenciálního, ekonomického, strukturalistického, křesťanskoalegorického, etického, exponenciálního, lingvistického, fenomenologického, archetypálního a jakéhokoli dalšího“ (45) původně v nebezpečném sousedství za existentialist obsahoval Marxist. Právě tak „Černá panterka právě vysvětlovala (…), jak lze aplikovat evropské revoluční teorie na situaci potlačovaných rasových menšin ve vrcholném stádiu amerického průmyslového kapitalismu“ (99) je v originále jediná Marxist-Leninist revolutionary theory, užitá v kontextu oppressed [lépe tedy utiskovaných; bylo i toto slovo příliš?] racial minorities in a late [pozdním] stage of industrial capitalism – překlad, nucený šifrovaně ji charakterizovat zeměpisným původem, jej doplnil pro zvýraznění rozdílu i zde. Není tedy divu, že waggled his eyebrows like (zacukal obočím jako) Groucho Marx je počeštěno „mrkl jako Hardy na Laurela“ (208).
Problém představovala nejen propria, ale i obecná slova a spojení zatěžkaná dostatečným ideologickým nábojem. V provolání zastánců tzv. Lidové zahrady (překlad kupodivu většinou nezachovává poloironické označení the Gardeners, tj. prostě Zahradníci – srov. reálnou radikální skupinu Weathermen atp. – ale opisuje ho např. disparátním „budovatelé sadu“, 144 a n.) je první z hesel NO FENCES AGAINST THE PEOPLE (žádné ploty proti lidu) zjednodušeno na „PRYČ S PLOTY!“, paralelní převodu následujícího NO BULLDOZERS, a leninsko-lennonovská parafráze POWER TO THE PEOPLE AND THEIR GUNS (doslova: moc lidu a jeho puškám) upravena na groteskně egoistické „VŠECHNU MOC NÁM A NAŠIM ZBRANÍM!“ (147), i když volání demonstrantů Power to the People! zůstalo „Všechnu moc lidu!“ (175). Snad jako kompenzace v mezích možného je opakované people of Plotinus zobecněno na frázi „náš lid“; rovněž declared war on the people (doslova: vyhlásil válku lidu/lidem) sahá po zprofanovaném adjektivu „rozpoutal protilidovou válku“ (vše 150).
V „radikálové hledající příležitost, jak vyvolat konflikt se státní mocí [the Establishment; …] aby dokázala platnost teze, že tato údajně demokratická společnost je ve skutečnosti totalitní, represivní a netolerantní“ (182) je teze zbavena i obecného adjektiva revolutionary. Přirovnání „asi ve stejném rozpoložení jako střední třída ve státě, který nikdy nezažil buržoazní revoluci a přešel od nadvlády aristokracie rovnou k diktatuře plebejců“ (18) muselo najít přijatelné synonymum do from aristocratic to proletarian control. (Ovšem zároveň ho doplňuje ostřejším podstatným jménem – byl to jinotaj srozumitelný důvtipnějším ze čtenářů od mládí proškolovaných, jaká že diktatura na P musí nevyhnutelně následovat vládu aristokracie a buržoazie, ovšem příliš rafinovaný pro Hlavní správu tiskového dohledu?)
Román se odehrává na vrcholu vietnamské války; zvláštní je, že překlad odkazy na ni oslabuje. „Je to tady čím dál víc jako na frontě“ (136) původně znělo it gets more like Viet Nam here every day – dokonce i „mladíci, kteří se dali k Národní gardě jen proto, aby nějak unikli vietnamské frontě“ (160) převádí the Viet Nam War ahistorickým termínem neodpovídajícím rozptýlené povaze bojů. (Závěrečné anyway navíc neznamená „jakýmkoli způsobem“, jako by to byla dvě slova za předložkou, nýbrž „stejně, beztak“ a patří do věty řídící.) Z alegorie studentských nepokojů „i ta epizoda se zahradou je válka v malém: drastická přesila [před overkill vynecháno úplně první escalation], helikoptéry, pustošení [defoliation, tj. ničení vegetace], gerily…“ (160; guerilla warfare je partyzánská válka, ale to by patrně opět mělo nežádoucí konotace) zcela vypadla explicitní srovnání před dvojtečkou much like the Viet Nam War in miniature, with the University like as the Thieu regime, the National Guard as the US Army, the students and hippies as Viet Cong, navzdory autorovým sympatiím zřejmě nepřijatelná. I give blood to the Viet Cong je kulantně opsáno „darovat krev pro bojující Vietnam“ (178).
Přiznávám ovšem, že při takovémto detailním srovnávání je snadné propadnout paranoie a nacházet politické motivy i u diskrepancí, jež Occamova a Hanlonova břitva vysvětlí snáz: Je snad „Už jsem ti řek, že se sbalila a jela kamsi [nesourodost v jazykové rovině sic] na druhý konec Ameriky“ (42) místo she’s gone back East – doslova vrátila se (domů) na východ(ní pobřeží USA) – vedeno nutností nejmenovat světovou stranu, aby nedošlo k záměně s táborem socialismu, pouhým přesvědčením, že toto zeměpisné označování by bylo českému čtenáři cizí, anebo něčím docela jiným a vůbec ne tak racionalizovaným?

U každé cenzury se politický aspekt doplňuje s mravnostním. Při líčení 60. let se Lodge nemohl vyhnout sexuální revoluci, a byť to udělal se zdrženlivostí Brita staršího o půl generace, poskytuje vynikající ilustraci k dobovému povzdechu Jana Zábrany, že nezmírní-li se kritéria, je moderní angloamerická literatura nevydavatelná bez mrzačící kastrace. Zdá se, že vnější tlak vedl k vytvoření specifického náznakového jazyka, takže alespoň v tomto případě, kde milostné scény nezacházejí do příliš explicitních detailů, nebylo nutné zásadně škrtat, ale jen změkčovat.
To platí pro veškeré vyjadřování: ve Philipově podivu nad tím, že v USA i „něžné dívenky říkají“ shit a fuck, překlad vedle „prdel“ klade neodpovídající „hajzl“ (118) a fuck všemožně obchází jak coby expletivum (go fuck yourself – „Trhni si nohou!“, 43), tak plnovýznamové sloveso: např. „mladí radikálové hlásají milování na ulicích“ (233, call for fucking in the streets); návazné „Víš, kdo tu jejich sexuální revoluci odskáče?“ už vůbec neodpovídá get fucked in the streets when the revolution comes (žertovat na téma „až přijde revoluce“ šlo teprve po revoluci, viz výše). Poněkud dětinsky působí „spolu chrní“ za screw together, 228, resp. „je mi srdečně jedno, s kým chrníš“ místo mnohem barvitějšího where you keep your big, fat circumcised prick (42). Nakonec ovšem padne i jedno „Kurva, chlapi“ (219). Morrisovo bitch je překládáno „nána“ (225) i „děvka“ (216) a the little bitch dokonce „ta čubička“ (34).
Dokonalým příkladem řešení otázky sexu a souvisejících záležitostí je dialog otevírající pátou část (str. 155): Úvodní „Nezdá se ti moc malý?“ šťastnou náhodou přesně odpovídá it’s on the small side a pro „má takový pocit devadesát procent mužů“ stačilo vynechat vedlejší větu vysvětlující zjevný kontext ninety per cent of American men think their penises are less than average size; když se ale Philip zeptá přímo My small penis?, nezbývá než to opsat „Že jsem tak nevyvinutý?“
Někde tato translatologická aplikace Cimrmanovy filosofie externismu, v níž hlavní je to, co není (do)řečeno, poměrně dobře funguje: topless dancers mohou být „holky, co tančí jen v sukních“ (232); crotch-high mini (minisukně po rozkrok) smyslem odpovídá „miniminisukni“ (180); the post-coital cigarette je prostě „cigareta po tom“ (173); „bude nad Playboyem slintat“ (101), míněné v nadsázce, se obejde i bez explicitního jerking himself off and drooling over the Playboy pix; dá rozum, že „napůl plaval v hluboké vaně, škrábal se pod břichem“ (214) se týká his genitals (fondling znamená „pohrával si s“, ale to bez předmětu zachovat nešlo) a že „klín“ vynořující se při vypouštění (215) obsahuje cock. A srovnání dvou podobných staveb různé velikosti a materiálu „uviděl svou starou známou euforijskou věž, jenže celou zbrunátnělou a scvrklou na polovinu svého normálního ztopoření“ (61) nahrazuje vynechané přirovnání flushed an angry red and shrunk to half its normal size, like a detumescent penis velmi důvtipně.
Tato metoda má ovšem své meze. Dejme tomu, že čtenáři v roce 1980 se dovtípili, že „Smetl si chloupek z dolního rtu“ znamená wiry pubic hair (tuhý pubický chlup) a že Hilary omlouvající se „Nezlob se, že jsem tě kopla do hlavy, když jsi… Já se tak nevyznám, víš?“ ve skutečnosti dořekla aspoň when you started, you know, that kissing stuff (jsi začal, víš, s tím líbáním; s. 211) – v dešifrování mezi řádky museli mít praxi, a podle dobových svědectví koneckonců svazáci příliš za hippies v promiskuitě nezaostávali. Ale z „A co takhle… něco speciálního? Dala si říct?“ (223) se sotva dá odvodit, že i zde jde konkrétně o, řekněme, „kouření“ (Uh, ever get her to, oh, blow you?). „Náhodou ty kluky znám, a nerada bych něco chytla“ (98) sděluje přece jen méně než I happen to know one of those guys had clap not too long ago (náhodou vím, že jeden měl nedávno tripla).
„Představil si Henryho Millera, jak sedí u piva v ošuntělé pařížské kavárně, na prstech dosud vůni nějaké ženské, a pocítil vzdálené spříznění s jeho drsnou, nevyrovnanou dionýsovskou obrazností“ (180) jen cudně obchází millerovskou smell of cunt a funguje, i když byla obraznost z priapic přerozdělena méně pohoršlivému bohu; nicméně „vzpomíná na svou první dívku Rózu Finkepearlovou, jejíž táta měl v sousední ulici obchod s rybami, a jak jeho druhá dívka byla také mírně cítit rybami“ (53) zabíjí pointu vtipu (byť ošoupaného a nikdy až tak skvělého) first girl he ever had, Rose Finkepearl the fish-monger’s daughter on the next block, and how puzzled he’d been when his second girl also reeked faintly of fish (… a jak ho udivilo, když jeho druhá…).
Některá slova, byť zaručeně spisovná, zjevně nebyla přípustná mimo zdravotnickou literaturu: „v Americe vydávala Hilary ve vrcholné chvíli jakýsi sopránový výkřik“ jen přetáčí the moment of climax (okamžik vyvrcholení); ovšem navazující „od té doby neprovázelo Hilaryino milování nic dramatičtějšího než slabounké zasyknutí“ (28) v rámci zobecnění potlačilo výhradu orgasms (if such they were), zpochybňující, zda jich vůbec dosahovala. Vrcholem takového umění opisu je „stačilo by maličko, a byl by na vrcholu blaha“ (97; could have had an orgasm without difficulty), vágní „Kdybych nevěděla, že dokonalá rozkoš je mýtus, tak bych ti naletěla“ (172) místo vaginal orgasm a „V beletrii se (…) cizoložilo víc než ve skutečném životě a s technikou milování to bude jistě taky tak“ (29; more adulteries in fiction (…) the same applied to orgasms). Naopak hovorové come too soon je „Dlouho nevydržel“ (100), resp. „Moc jsem spěchal?“ (172).
Přímé označení by v 70. letech patrně znělo neúnosně klinicky, takže z thought Philip was gay […] and that she was lesbian je hovorový idiom „usoudili, že Philip je na mužské […] a Désirée zase na ženské“ (171); oproti tomu „zatížen na holčičky“ (125) je nezbytné obejití čtenářům neznámého (viz dále) jména another Humbert Humbert. „Nepříliš zkušený“ v seznamovacích inzerátech (167, swingers’ small ads; jejich zadavatele by bývalo lepší vynechat úplně než nahradit interpolací „lákavé“) je asi nejlepší možná náhražka za not especially well hung (obdařený; stylovou rovinou by odpovídalo „menší M“ používané v dnešních českých seznamkách). 5
Zřejmě nejhrubší záplata je „Dost dlouho jí trvalo, než se probrala, ale stálo to za to. Oběma.“ (172) místo she came in the end in a series of backarching undulations that lifted him clean off the bed (ale nakonec dosáhla orgasmu v sérii vlnivých prohnutí zad, která ho nadzvedla z postele). Překonává ji tak zásah týkající se jiných tělesných funkcí: Na s. 185 za větou „Byl to ohlušující rámus“ bylo škrtnuto Morris added his quota with a prolonged fart that nearly lifted him off the mattress. It was his customary salute to the dawn; something about Rummidge, the water probably, gave him terrible wind. (Morris k němu přidal svůj díl dlouhým uprdnutím, které ho skoro nadzvedlo z matrace. Byl to jeho obvyklý pozdrav úsvitu; z něčeho v Papridgi, nejspíš z vody, měl strašné větry.) Právě na to navazuje v dalším odstavci ponechané „Vyletěl z postele, bleskově otevřel okno a zběsile protřepával přikrývku.“

Říká se, že překlady stárnou rychleji než původní tvorba; momentální stav jazyka a kultury se do nich otiskuje jaksi výrazněji. V tomto ohledu jsou Hostující profesoři možná ještě zajímavější než v předchozím, byť ne tak prvoplánově vděční: Pozorné čtení ukazuje, kolik prostých reálií nemělo v češtině (a Československu) konce 70. let adekvátní protějšek, takže se překlad musel uchylovat k různým náhradním řešením a vysvětlujícím opisům; jak moc se navzdory povrchové spřízněnosti lišilo dějiště románu od společnosti, v níž žili čtenáři překladu, a jak velké změny od ní dělí nás, i když si je běžně neuvědomujeme.
Nejdokonalejším příkladem toho, co mám na mysli, je dotaz, lze-li místo hotovosti použít „úvěrový průkaz American Express“ (174). Mezi sedadly v letadle vede místo uličky „chodbička“ (aisle, 31), Philip chystající snídani „nalil vařící vodu na sáčkovaný čaj“ (158), moře otravují „nefiltrované výtoky“ (56; untreated effluent, tj. nečištěné odpadní vody); Hell’s Angels jsou vysvětlováni „ostří hoši, kteří si říkali Andělé z pekla“ (73), cheese fondue „jednohubky máčené v sýrovém krému“ (125), MACE „slzný plyn, patřící rovněž k výzbroji policie“ (126), gay clubs „homo-bary“ v uvozovkách (187), academic senate „vedení univerzity“ (150). Překlad průběžně řeší termín Women’s Liberation, obvykle cestou nejmenšího zla a odporu „hnutí za osvobození žen“ (někdy ovšem i „…ženy“, 143); přitom ale jedinkrát nepadne moderní slovo feminismus.
Když Désirée gestikuluje, „odhalila tak rezavé chomáčky v podpaží“ (78); stubble znamená strniště, ale jak daleko byla v normalizační ČSSR představa dámských holicích strojků! Právě tak hotové TV dinners, jež Morris večeří v Anglii, byly i před mikrovlnkami nesrovnatelné se socialistickými „polotovary“ (58 a 85). A marná sláva, muffins, třebas předmikrovlnkově rozpékané (toasted) a „topinky“ (160 a níže), to je nebe a dudy.
Morris, který si díky pohroužení do popkultury dokonale rozumí s mládeží, je nucen pedantsky vysvětlovat „bude mít v Papridgi koncert skupina Bee Gees. Mám sehnat lupeny?“ (191) místo prostého the Bee Gees; z the Jackson Five je dokonce „Jacksonova skupina“ (89).
Jak překlad nakládá s konkrétními aluzemi na anglickou literaturu, by byl námět na zvláštní článek; zde mi bohužel nezbývá místo. Stručně řečeno, vesměs volí zobecněné vysvětlení, a to i v případech, kde by to bylo sporné už v 1. vydání, natož dnes: Beowulf je pouze doplněn „staroanglickou ságou o“, ale např. poetry of Elizabeth Barrett Browning, třebaže u nás popularizovaná už od 60. let, je smetena do škatulky „viktoriánská poezie“ (obojí 20). Z Marshalla McLuhana jsou „největší sociologické hvězdy“ (68), respektive „sociologové“ (59; o větu dříve zmiňovaný „konec Guttenbergovy6 éry“ dostal vysvětlivku „prorokovaný některými americkými sociology“).
Neodpustím si zmínku o seznamovacích inzerátech. „Dvě ptáčata na souši hledají vodní bratříčky na přátelský grog“ (143) je totiž nepochopená narážka na SF román R. A. Heinleina Cizinec v cizí zemi, oblíbený hippies. Jeho hrdina přinese z Marsu na Zem (právě to znamená earth, i když ji Lodge píše s malým písmenem) koncept „vodních bratří“, komunitních „hnízd“ (nestlings překládá české vydání jako mláďata) a sloveso grok (Lodge chybně píše grock) znamenající zhruba „vcítěním hluboce pochopit až ke ztotožnění se“, které se v angličtině rozšířilo. I další inzerát „Příroda je tam, kde je Big Sur, Dylan, Hesse, Bach, malí mývalové, tráva, mořský břeh, cit, tvořivost, sex“ působí bizarněji, než byl záměr: co mají němečtí klasikové společného s přírodou? Přidal přehlédl tečku Nature is where it’s at. Big Sur Dylan…, tj. úvod vágností odpovídající modernějšímu „Je to o přírodě“, následovaný nestrukturovaným výčtem, z nějž kupodivu vypadl poslední člen sex and love.
V prvním vydání byl kapitalizovaný Muzak pokládán za jméno skladatele a dále skloňován „přepíná na oddechového Muzaka“ a „sladkou Muzakovu hudbu“; 2. a 3. vydání je opraveno „náladová hudba“, „na náladový kanál“ a „sladkou hudbu“. Redakce MF, vycházející z 1. vydání, ale upozorněná výše citovaným zdrojem, to měnila znovu cestou nejmenšího odporu: „muzak“, „na oddechový muzaka“ (sic! obojí 31) a „sladký muzak“ (36).

Už jen ve stručném výběru se dotknu nečekaně hojných běžných chyb, které nespadají do výše uvedených kategorií a daly by se zachytit při redakci i v roce 1980, natož dnes:
We’re nearly there neznamená „budou tři hodiny“ (218), ale „už jsme skoro tam“; pages of ruled quarto nejsou „předpisové čtvrtky“ (20; u písemných zkoušek!), nýbrž linkované papíry formátu zhruba A4; terraced house není „dům s terasou“, ale řadový domek (23); „nepadá v úvahu, abychom na tak krátkou dobu jeli všichni“ (27; pobyt je půlroční) má být „tak narychlo odjeli“ (at such short notice); Brit do morku kostí v letadle samozřejmě nepotřebuje „šálek dobré kávy“ (36), ale nice cup of tea; nesmyslné „jako by zahlédlo motor padajícího křídla“ (37) má být motor upadlý z křídla (engine falling off the wing; že by bezmyšlenkovité přehlédnutí na of the falling?); do Paříže není ze středoanglického „letiště patnáct minut“ (215), ale pochopitelně padesát (fifty); was halfway through a Master’s course when she got married neznamená „Dělala postgraduál u Masterse, v polovině se vdala“ (201), nýbrž „byla v polovině magisterského studia“.
Novinový titulek POLICE HOLD GARDEN, SHOOT 35 neznamená „Policie obsadila zahradu a střílí z malorážek“ (148), ale „postřelila 35 lidí“: nejen, že přímo v článku se píše o brokovnicích, jak odpovídá skutečné výzbroji a taktice (popis obětí fled with blood streaming down their faces – uprchly s krví řinoucí se po tvářích – je vyhrocen „zůstali ležet na místě v tratolišti krve“), ale kdyby existovala ráže 0,35 palce, činila by téměř 9 mm. Následně je pumped two rounds of buckshot změněno na „vpálil dvě lovecké kulky“ (150). Překlad chápe I desperately need the bread doslovně, takže musí rozvádět na opisný idiom „zoufale si potřebuju vydělat na chleba“ místo slangového významu „prachy“ (113; určitý člen se s látkovými substantivy obecně nepojí, zde znamená deiktické „ty [co za to dostávám]“).
Velmi časté jsou vynechávky (pro úsporu místa uvádím jen svůj překlad): od jednoho či dvou přívlastků („v Reillyovic předsíni, kde čekal“, (90), chybí „studené a pochmurné“; „Hlásí se vám podzemní stanice iks ypsilon zet“, (105), vynecháno první písmeno názvu QXYZ) přes část souvětí (na s. 78 má za „Znovu se zahleděla do slunce […]“ následovat „a zamyšleně upila ze sklenice“; někdy vynechávka zásadně převrací smysl: na s. 83 má spojovací věta „‚Třeba se chce dát na psaní románů,‘ řekl zamyšleně. ‚Pánbůh s těmi, co se zapsali na třistapětku.‘“ být: „…zatímco pro sebe si pomyslel“) po celé věty (za popisem Désirée Zappové na s. 77 chybí „Odhadoval, že jí je kolem pětatřiceti“; na konci článku Sesuv domu, s. 145, „Nikdo nebyl raněn“; mezi „nezdálo se, že by čestná stráž mohla vyprovokovat nějaké násilnosti. Někteří napodobovali mírový pozdrav“, s. 175, chybí „Kolemjdoucí se jen dívali a usmívali se.“) a dokonce odstavce: Když se málem srazí letadla, po vylíčení zmatku v kabině amerického (218) má následovat totožná scéna z britského; mezi články Braňte zahradu! a Policie obsadila zahradu na s. 149–150 chybí:

PODPORUJTE OKUPACI
Papridgeští studenti! Podpořte okupaci na dnešní schůzi a pak se k nám přidejte v aule. Ukažte vedení, že tohle je vaše univerzita, ne jejich.
Leták vydaný Výborem pro řízení okupace7

Zde musím svůj nástin ukončit, vynechav množství neméně zajímavého materiálu. Co dodat? Byl jsem překvapen, jak moc překlad poznamenala omezení doby jeho vzniku, přímá obsahová i nepřímá v překladatelských možnostech a znalostech. Skrývají se takové mezery i ve stovkách dalších srovnatelných knih vydaných před revolucí? Snad to bylo nevyhnutelné; a u překladů, které zůstaly spjaty s kulturní situací a nakladatelskou politikou oné doby a dnes leží v knihovnách, stále méně čteny, je to jen další přítěž urychlující jejich morální zastarávání. Ale co říci na to, že během dvaceti let svobody stáli Hostující profesoři třem nakladatelstvím – a to nijak malým – za reedici, ale ne za redakci? Podobných „steadysellerů“ se najde mnoho desítek, i když nepočítám detektivky. Jak dlouhé stíny bude minulost vrhat, a jak jsou vůbec široké a temné?
Těžko Přidalovi, který v říjnu oslaví čtyřiasedmdesátiny, vyčítat, že se nechtěl ke starému textu vracet ani počátkem 90. let, kdy měl plné ruce naléhavějších aktivit, ani později, když by to bylo s každým uplynulým rokem náročnější, a spokojil se s inkasováním honorářů za nová vydání. Už vůbec nemůže za to, že práva na Lodgeovo dílo nyní koupila firma nechvalně proslulá pošlapáváním profesionálních standardů.8 Přesto se však nelze zbavit dojmu, že by bývalo bylo v jeho silách alespoň upozornit na potřebu převzít porevoluční opravy a prosadit si ve smlouvě pořádné korektury.
Uvidíme tedy v roce 2016…

Věnováno Simoně Javůrkové, s níž jsem o tomhle záměru mluvil, ještě když byla asistentkou translatologie Mazáčovou.

Poznámky:

1. Pátá z šesti vesměs gerundiálně pojmenovaných částí Changing, v níž se to stane, patří spolu s první a poslední k polovině, u nichž český překlad používá jen substantivum, zde Výměna. zpět
2. Plav v květnu 2008 přinesl rozbor Daniela Dolenského „V přeneseném slova nesmyslu: Přidalovy překlady Edwarda Leara“ o nonsensových verších, rovněž populárních a vydaných opakovaně. zpět
3. Pro pořádek uvádím, že originál cituji podle 33. dotisku paperbacku Penguin Books z konce 90. let, ISBN 0-14-004656-9; pro majitele starších vydání překladu pak, že v tomto začínají jednotlivé části na stránkách 11, 55, 114, 143, 155 a 217 s koncem na s. 235, odkud už jde citované pasáže snadno nalézt interpolací. Podle zdroje blízkého MF získalo nakladatelství elektronický text pro sazbu naskenováním prvního vydání; to je nápadné na neopravených „artefaktech OCR“ příliš hojných na to, abych uváděl seznam odkazů: chybějící interpunkce, uvozovky i diakritika v případech, jež neodhalí počítačová kontrola pravopisu, nejčastěji -é místo -ě u příslovcí, ale i kurzívní bledá místo hledá a kapitálkové CUFTONOVOU místo CLIFTONOVOU, rozdělovníky uprostřed řádků a velká písmena uprostřed vět nebo naopak malá na jejich začátku, sloučené i rozdělené odstavce a zrušené oddělení jednotlivých scén, chybné odsazení, kurzíva chybějící tam, kde má být, a přebývající, kde nemá, případně jiné formátování zvláště v závěrečné části psané jako filmový scénář. Definitivním potvrzením vedle překlepů totožných s 1. vydáním je, že v horké sazbě vypadl řádek z novinové zprávy Profesor odstupuje, zde na s. 150: 2. a 3. vydání doplnila „Je známo, že profesor Masters, který měl ode-“ podle rukopisu, MF pietně reprodukuje odstavec začínající v půli slova. zpět
4. Snad jen vlastní jména je záhodno zde uvést: čtenář originálu může být překvapen, že město Papridge je v originále Rummidge – pro jeho přiznaný vzor Birmingham se používá hovorové adjektivum Brummie. Těžko říci, vedlo-li ke změně přesvědčení, že je to inherentně komičtější, nebo jediná slovní hříčka „S jakou paprčí?“ (79; v orig. Rubbish, odpad). Dále je reaganovský ex-herec a pravicový guvernér Donald Duck přejmenován na Catchera, fiktivní populární spisovatel z 20. let Beamish („zářící spokojeností“) na Brillantina (s. 85; převedení jeho názvů A Fair But Frozen Maid, Wild Mystery, Glynis of the Glen jako „autor Panny vnadné, ale chladné, Vášnivého tajemství, Gwendoliny z vysočiny“ je naopak příkladem silných stránek Přidalovy metody v kostce) a dokonce i vedlejší postava Mary Makepeaceová na Pippingovou, ač se to nezdá být zvláště mluvící jméno. Zmíněn je i „velký vojenský a průmyslový přístav“ Ashland, narážka na skutečný Oakland: oak je dub, ash jasan. Překlad ho na základě homonyma nazývá „Poppelinem“ (56), respektive „popellinský“ (175). zpět
5. Okolo tohoto slangového výrazu se točí nezapomenutelná pasáž Velké povídky o Americe líčící zážitky Josefa Škvoreckého z hostování na Kalifornské univerzitě v Berkeley, předobrazu Lodgeovy Euforijské, jen několik měsíců po románovém Philipovi; obě knihy se pozoruhodným způsobem doplňují. zpět
6. Sic; originál má správně jedno T. zpět
7. Ostatně slovo occupation, používané paralelně pro studentskou stávku na britské univerzitě a nasazení Národní gardy na americké, vůbec patřilo k citlivým, takže např. transparent END THE OCCUPATION NOW je opsán „Stáhněte vojsko ještě dnes“ (172). zpět
8. Než tento článek vyšel, vydala Mladá fronta i Svět je malý, dosud pouze fotoreprintovaný Academií; anoncuje Profesorské hrátky (Thinks, Academia 2002, překlad Eva Kondrysová), jež ze záhadného důvodu označuje za závěr „profesorské trilogie“ místo Pěkné práce; a chystá i loňský Lodgeův román. zpět

Tiskem vyšlo neautorizovaně kráceno.






© 2005 občanské sdružení Splav!