Plav
archiv


Úvodník

Caras leitoras e caros leitores,
ke každé zemi a její literatuře patří určité stereotypy, k Portugalsku patří moře. Portugalský filosof Eduardo Lourenço v otištěné eseji O jazyce jako vlasti, v níž se zabývá vztahem jazyka a identity člověka, nazývá svoji zemi 15. století „státečkem sevřeným mezi Kastilií a oceánem“ a na její námořní expanzi pohlíží jako na jazykové odplouvání, na jehož konci vzniká nová vlast-řeč, Brazílie. Moře se stalo osudem i portugalské literatuře: je hlavním tématem básnířky Sophie de Mello Breyner Andresenové a jako metafora se objevuje v povídce Jorge de Seny Kamenné moře. Nakonec je moře slyšet i v samé portugalštině, která neustále – díky charakteristickým zakončením slov na „os“ a „as“ vyslovovaným „uš“ a „aš“ – šumí, šplouchá a šepotá. Tohoto šumného jevu využila Vlasta Dufková, která moře Miguela Torgy překládá jako „Vodorovný zázrak, / univeršum, / uskutečněné v jediném slově.“
Výraznou skupinu v čísle představují autoři pracující se symboličností, alegorií či mýtem – souhrnně řečeno, s duchovním významem prorůstajícím hmotnou realitu, která tak ztrácí na realističnosti a nabývá na univerzálnosti nebo fantastičnosti. Vedle Josého Saramaga zabývajícího se antropologickými konstantami je to Miguel Torga rozvíjející biblické mýty. Zajímavý je v tomto ohledu Raul Brandão, který svým románem Humus jednak navazuje na symbolismus a jednak je považován za předchůdce existencialismu. Shodou okolností autory, kteří sice také usilují o univerzálnost, ba i fantastičnost, ale své příběhy ukotvují v reálných situacích, známých z lidské každodennosti, zastupují v čísle ženy: Teolinda Gersãová, Inês Pedrosová a Lídia Jorgeová.
Také čtenáře upozorňuji na rubrikové texty. Šárka Grauová, již jsme vyzpovídali v rozhovoru, připravila rubriku Překládat přeložené?, pro niž sebrala a okomentovala několik překladů Camõesova sonetu Amor é um fogo…. A Vlasta Dufková, která letos získala Cenu Josefa Jungmanna za překlad románu Burití Joãa Guimarãese Rosy, ve svém rozboru několika převodů básnické prózy Ozvěna Almady Negreirose praktickým způsobem ukazuje možnosti překládání.
V příštím čísle, tradičně věnovaném překladatelským cenám, přineseme ukázky z vítězných překladů letošní soutěže Jiřího Levého a pásmo textů přibližujících osobu Miroslava Jindry, jemuž byla letos udělena Státní cena.
Plavbě zdar!

Lucie Koryntová






© 2005 občanské sdružení Splav!