Plav
archiv


Úvodník

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
předkládané číslo má jedinou ambici: představit vám co nejvíce členů redakční rady tohoto časopisu. Skrývali se prozatím v tiráži a všimli si jich patrně jen ti, již čtou vše od a do z. Někteří z radních se – pravda – jako překladatelé představit již stačili, stěží však byli současně spojováni s Plavem víc než coby přispěvatelé do jednoho konkrétního čísla. Začalo mi to být před časem líto, a tak jsem si usmyslel, že nebude špatné přichystat radním jejich vlastní číslo, neboť jsou to lidé překladatelsky bez výjimky zajímaví a zasloužilí. A chtěl jsem, aby výsledkem bylo číslo povídek, protože je to žánr nejvhodnější pro časopis rozsahu Plavu – vejdou se totiž celé, nikoli jen lépe nebo hůře vybrané fragmenty z nich.
Jak to tak bývá, záměr se nepodařilo naplnit úplně, na druhou stranu byl vyvážen nečekanými náhodami a spojeními. Za prvé, ne všechny překlady v čísle jsou avizované povídky, dvakrát dojde na poezii: dočkáte se Ódy Williama Wordswortha a bezprostředního ohlasu návštěvy Prahy indonéského básníka Cecepa Syamsula Hariho. Za druhé, nepodařilo se mi zapojit všechny radní – na dva se nedostalo. Teď ta šťastná rozhodnutí náhody: v době příprav čísla požádal o otištění překladu otec jednoho z chybějících radních, Jaroslav Olša. Další svou poučnou kritiku překladu představuje Jan Vaněk jr. (tentokrát rozebírající pochybení Ladislava Šenkyříka), donedávna také radní. A konečně svůj překvapivý a cenný nález v Literárním archivu PNP tu prezentuje autor, jehož zájem o Plav je tak živý, že je vlastně otázkou, proč se dosud radním Plavu nestal: Miloslav Uličný. Dodám ještě, že výběr prezentovaných autorů myslím trefně dokumentuje, které literatury patří k trvalkám českého překladatelství: ruská (Viktor Pelevin), anglická (Michel Faber), francouzská (Patrick Deville), lužickosrbská/německá (Jurij Koch) či americká (James Thurber).
Příště opět navštívíme Britské ostrovy, tentokrát Irsko.

Lukáš Novosad

P. S. Při finalizaci čísla jsem se od Stanislava Rubáše, překladatele Ódy, dověděl, že nedávno, při stěhování katedry anglistiky pražské FF UK, byly objeveny domněle ztracené překlady jezerních básníků od Václava Renče. Z pokusu vydat Renčův a Rubášův překlad vedle sebe bohužel pro dosud nedojednaná práva s Renčovými dědici sešlo, sdělujeme však, v blízké době chystá vydání těchto Renčových překladů nakladatelství Jitro v redakci Zdeňka Berana.






© 2005 občanské sdružení Splav!