Plav
archiv


Vedlejší efekt: Mácha’s Mai

Miloslav Uličný

V minulém čísle tohoto časopisu jsem vylíčil, za jakých okolností se mi podařil náhodný objev nepublikovaného téměř čtyřsetstránkového rukopisu překladů ze španělských lidových písní od A. Pikharta, významné osobnosti českého překladatelství konce 19. a počátku 20. století.1 Už tento nález by se dal označit módním souslovím vedlejší efekt, neboť rukopis jsem nalezl hledaje něco zcela jiného. Tím spíše lze vedlejším efektem nazvat souběžný nález nikdy nepublikovaného překladu Máchova Máje v opisu provedeném rukou téhož A. Pikharta, který nevydaný rukopis vlastních překladů svěřil k vydání J. Vrchlickému, jak bylo dostatečně podrobně vysvětleno v článku uveřejněném v minulém Plavu.
Náhoda tomu chtěla, že se od roku 2009 podílím na činnosti pracovní skupiny, která v Ústavu translatologie FF UK připravuje soubor studií o cizojazyčných překladech Máje Karla Hynka Máchy u příležitosti nadcházejícího dvoustého výročí básníkova narození.2 Sám překládám Máj již několik měsíců do španělštiny (tentokrát s rýmy – na rozdíl od autorky jediného španělského překladu), ale ani ve snu by mě nenapadlo, že při pročítání soupisu osobního fondu A. Pikharta (1861–1909) v Literárním archivu Památníku národního písemnictví narazím v oddílu Opisy a výpisy na položku Rambousek A. B.: Der Mai, Mácha’s Gedicht. Opis německého překladu Máje, sešit, rkp., 25 listů. Jako ctitel Máchův vlastním padesátku českých vydání této romantické velebásně, jedno vydání anglické a jedno španělské a v kopiích dnes již i dvě vydání italská, dvě francouzská a tři verze německé. K tomu něco studií o Máchovi a jeho tvorbě a ovšem Soupis vydání básně Máj, sestavený Josefem Stejskalem3 a obsahující též přehled cizojazyčných verzí.4 Pro představu čtenářů, kteří se Máchou detailněji nezabývají, uvedu jen několik čísel ze Stejskalových statistik. Do roku 1988 byl podle jeho soupisu Máj vydán anglicky třikrát, německy devětkrát, rusky třikrát, italsky dvakrát a třeba francouzsky a bulharsky rovněž dvakrát. V žádném přehledu českých máchologů však nefiguruje vydání překladu Bernarda Aloise Rambouska, který si opsal A. Pikhart. Existenci tohoto převodu zmiňuje jen letmo Jakub Arbes ve své studii K půlstoletému jubileu vydání Máje roku 1886 v Květech: Později přeložil „Máj“ do němčiny Karel Müller, nejnověji B. L. (sic!) Rambousek.5 Z Arbesových slov – všimněme si, že křestní jména Rambouskova uvádí nepřesně – nemohl současník vyvodit, zda jde o překlad vydaný, či rukopisný. Sto dvacet let mlčení nebo pouhých několik zmínek odborníků o (ztracené) Rambouskově verzi6 mne vede k závěru, že se na ni zapomnělo, že originál byl spálen nebo jinak zničen, případně že klidně tlí v nějakém osobním archivu. Je tedy více než pravděpodobné, že Pikhartův opis je jediným existujícím rukopisným exemplářem Rambouskova převodu Máje.
Zjistit, od koho si Pikhart originál rukopisu Rambouskova převodu k opsání vypůjčil, nebylo těžké, ač přesná identifikace této osoby se možná nepodaří ani zapáleným literárním archeologům. Nuže – za titulním listem s nápisem Der Mai. Mácha’s Gedicht, übersetzt von A. B. Rambousek následuje – ještě před 1. zpěvem – tento opisovačův přípis: Slíbil jsem, že opisem tohoto překladu nikterak neporuším práva majitelky rukopisu. Z toho důvodu prohlašuji pro případ, že by tento opis z jakéhokoliv titulu přešel do rukou cizích, že jest opis tento naprosto nerozmnožitelným a neschopným jakékoliv reprodukce. Pikhart. Opisovač prohodil iniciály překladatelových křestních jmen. V dikci přípisu zajisté poznáváme styl soudce z Hořovic u Prahy, kde působil sedm let a kde vznikl jeho překlad – v pořadí druhý do češtiny – Dona Quijota. Důležitější však je fakt, že opis překladu Máje byl pořízen v roce 1883, jak vysvítá z přípisu pod přepisem končícím větičkou Übersetzt im Jahre 1871. Pod ním je jednou přeškrtnutá a znovu na dalším řádku vepsaná poznámka, že opis pochází z roku 1883. Při pátrání v Databázi národních autorit Národní knihovny v Praze jsem zjistil, že z výběru Rambousků mohl být tím hledaným jedině lékař B. A. Rambousek, narozený 20. 8. 1847 ve Dvoře Králové a zemřelý 10. 1. 1880 ve Smržovce.7 Jelikož databáze Národní knihovny se odvolává na Almanach českých lékařů M. Navrátila z roku 1913,8 vyhledal jsem heslo Rambousek v příruční knihovně Národní (dříve Universitní) knihovny ve studovně vědeckých pracovníků, když jsem se předtím ujistil, že v katalozích ani v elektronické databázi Ústavu pro českou literaturu není nic jiného než to, na co odkazuje databáze Národních autorit NK.9 Almanach českých lékařů tedy sděluje toto:

Rambousek Bernard Alois Dr., lékař v Smržovce u Liberce. * 20. srpna 1847 v Dvoře Král., † 10. ledna 1880 ve Smržovce. Studoval na gymnasiu v K. Hradci a N. Brodě. Jako septimán napsal vzletné básně lyrické Tajemství mé a Sledná píseň má a přeložil 3 básně ze Saphira.10 R. 1861 oddal se studiu lékařství a 1875 dosáhl doktorátu. Přeložil Máchův Máj do němčiny, zůstalo v rukopisu. – Urbánkův Věstník 188111

M. Navrátil tedy převzal do svého Almanachu bio-bibliografické údaje z Urbánkova Věstníku na rok 1881, takže A. Pikhart se mohl dovědět o existenci nevydaného německého překladu Máje právě z tohoto zdroje. Odpovídalo by tomu i datum přepisu převodu – rok 1883. Nezapomínejme, že tou dobou Pikhart studoval práva a že o pár let později sám překládal verše Heinricha Heina. Seznámil se tedy s Rambouskovou verzí velmi detailně a vše nasvědčuje tomu, že námahu s opisováním podstoupil proto, že se mu tento nevydaný překlad líbil, ač měl zajisté možnost přečíst si německou verzi Máje od Alfreda Waldaua, vydanou v Praze roku 1862, nebo současnější převod Karla Müllera, vydaný roku 1882 v Litoměřicích. Otázkou zůstává, kdo byla ona „majitelka rukopisu“, jejíž práva neměla být opisem rukopisu „nikterak porušena“. O detailech života autora této rukopisné verze Máje toho mnoho nevíme, netušíme, byl-li ženatý, nevíme, s kým se stýkal, komu případně rukopis své německé verze Máje předal nebo odkázal. Je-li údaj o datu dokončení překladu věrohodný, pak Rambousek překládal Máj jako čtyřiadvacetiletý, tedy ještě za studií medicíny. Mohl tehdy věnovat rukopis překladu dívce svého srdce? Jistěže ano, ale pak bychom spíše předpokládali, že jí obětoval opis svého překladu, protože by se jistě nechtěl zbavit výsledku své namáhavé práce a důkazu, že ji podstoupil. V případě, že je tato hypotéza správná, by nejspíše původně existovaly dva rovnocenné rukopisy téhož překladu. Můžeme ovšem rozvíjet i hypotézu druhou: Majitelkou rukopisu se stala vdova po mladém lékaři. Jenže proč ji Pikhart neoznačil jménem nebo alespoň nenazval vdovou po autorovi překladu? Je tu ještě nějaká třetí možnost? Samozřejmě – a podobá se náhodě, která způsobila, že (jak jsem o tom psal v článku o ztraceném pokladu nalezeném v literární pozůstalosti J. Vrchlického) roku 1908 Pikhart předal Vrchlickému rozsáhlý rukopis překladů španělských lidových písní k posouzení před vydáním, Vrchlického krátce poté stihla mozková mrtvice, za šestnáct měsíců nato nečekaně zemřel Pikhart a rukopis „uvízl“ někde ve Vrchlického pracovně… Snad lze podobnou hypotézu aplikovat na případ Rambouskova převodu Máje pouze v krajním případě, protože o tomto rukopisu se vědělo. Měl-li o něm povědomost Arbes, vědělo se o něm přinejmenším v okruhu jeho přátel, jichž měl tento častý návštěvník pražských hostinců a vináren víc než dost. Proč tedy rukopis nikdo nevydal? Cožpak neměl autor ctižádost vidět svůj překlad vytištěný? Jsem přesvědčen, že o to určitě usiloval. Nemohla být tedy majitelkou rukopisu spíše vdova po nějakém redaktorovi či nakladateli, na něhož se lékař-překladatel obrátil s prosbou o vydání? Nebo rukopis střežila osoba, která si vysloveně nepřála, aby byl kdy vydán tiskem, aniž k tomu měla nějaké racionální důvody? Případně: mohl tento rukopis zůstat u hypotetického redaktora či nakladatele do chvíle, kdy překladatel zemřel, a odtud pak doputovat těžko zjistitelným způsobem do rukou majitelky?
Tak či onak je evidentní, že Pikhartův opis je zatím jediným materiálním důkazem existence Rambouskova převodu, neboť Karel Polák ve stati Překlady z K. H. Máchy do cizích jazyků12 uvádí: (…) na německé straně otiskl C. E. Ebert ještě roku 1876 1. zpěv Waldauova „Máje“ ve vídeňském časopise „Die Dioscuren“, ale bez vědomí překladatelova. Zájmu snad bylo v této době ještě dost, ale byl už silně kalen, jak je patrno z toho, že další dva německé překlady „Máje“, od MUDra B. A. Rambouska (dokončený bezpečně roku 1871) a od Clemense ryt. Weirothera, nebyly vydány a ztratily se (není-li ovšem druhý pouhým bibliografickým omylem, jak soudí Krčma).
A nemohl být důvodem k tomu, že rukopis nebyl vydán ani po překladatelově smrti, nakonec fakt, že tou dobou už byl v jiném nakladatelství přichystaný k vydání jiný rukopis, konkrétně verze Karla Müllera, publikovaná dva roky po Rambouskově smrti? Ostatně Müller uveřejnil svůj převod Máje až napodruhé – první verze, jak uvádí K. Polák, se mu ztratila.13 Možná si klademe zbytečné otázky. Co když Rambouskův převod nebyl pokládán za tak dobrý, aby si zasloužil spatřit světlo světa v knižní podobě? Podívejme se tedy metodou sondy, jak jeho verze vypadá ve srovnání s jinými a s českým originálem. Vynecháme věnování a „předzpěv“ a srovnáme prvních čtrnáct veršů 1. zpěvu.

Mácha: Byl pozdní večer – první máj – / večerní máj – byl lásky čas. / Hrdliččin zval ku lásce hlas, / kde borový zaváněl háj. / O lásce šeptal tichý mech; / květoucí strom lhal lásky žel, / svou lásku slavík růži pěl, / růžinu jevil vonný vzdech. / Jezero hladké v křovích stinných / zvučelo temně tajný bol, / břeh je objímal kol a kol; / a slunce jasná světů jiných / bloudila blankytnými pásky, / planoucí tam co slzy lásky.

Rambousek: Spät Abend ist’s – der erste Mai / Ein Abendmai – der Liebe Zeit; / Zur Lieb’ die Turteltaube schreit / Im duft’gen Fichtenwald herbei. / Im Moos ein leiser Liebeschall; / Der Blüthenbaum verliebt ist auch, / Von Liebe spricht der Rose Hauch, / Zu ihr aus Lieb’ singt Nachtigall. / Der glatte See in duft’gen Sträuchen / Klang düster in heimlichem Herzeleid. / Das Ufer umfieng ihn weit und breit; / Und helle Sonnen aus fremden Reichen / Durchirrten die azurblaue Bahn, / Wie glitzernde Thränen im Liebewahn.

Srovnání s originálem nevypadá špatně. Významy se kryjí bez větších posunů, jen duft’gen Sträuchen (voňavé křoví) nepatří tam, kde Mácha praví v křovích stinných; ta voňavost se překladateli zalíbila, a tak ji podle verše čtvrtého zopakoval ve verši devátém. Posun v čase do přítomnosti na samém začátku básně je jistou aktualizací oproti Máchovu vyprávěcímu času minulému a důvodem posunu je nepochybně snaha najít únosný rým. Jezero je náležitě hladké, vypodobnění jeho zvuku již odpovídá minulému času originálu, jen přímý pád („zvučelo … bol“) nahrazuje pád s předložkou. Rytmus napodobuje originál téměř věrně, jednoslabičné slovo na začátku každého z těchto čtrnácti veršů navozuje stejný spád; až verš dvanáctý a čtrnáctý jsou rytmicky rozkolísané – však také mají místo očekávaných devíti slabik o slabiku víc. Pokud jde o známou eufonii Máchových veršů, není zde místo pro její zkoumání, které rád přenechám germanistům zběhlým v kontrastivních analýzách české a německé prozódie.
První německý překlad Máchova Máje, vydaný roku 1844, pořídil Siegfried Kapper.14 Jeho verze – tak jako jiné cizojazyčné převody Máje – vynechává věnování a úvod sloužící k obměkčení cenzora a začíná ihned 1. zpěvem:

Spät Abend – erster Mai – ein Abendmai. / Es war die Zeit, um liebend zu durchirren / Den duft’gen Kieferhain, wo traut und treu / Zur Liebe lud der Turteltäubchen Girren. / Von Liebe flüstern rings die weichen Moose, / Der Liebe Wehe log der Blüthenbaum, / Die Nachtigall sang Liebesklag’ der Rose, / Verduftend still, ein glüher Liebestraum. / Der glatte See, in schatt’ger Büsche Kühle, / Vom Ufer rings umarmt mit stillem Sehnen, / Erbraus’te dumpf verhalt’ne Schmerzgefühle, / Indeß der Sonne Strahlen – Glutguirlanden – / Gen andre Welten irrend, hier verschwanden, / Um dort zu glüh’n, gleich heißer Liebe Zähren.

Kapper si oproti originálu rozšířil metrum o dvě slabiky pravděpodobně proto, aby měl větší „operační prostor“, ale možná též proto, že dekasylab či hendekasylab se používal v milostné poezii jako typický rozměr milostných (i tematicky jinak zaměřených) sonetů, jak dosvědčují znělky Petrarcova Zpěvníku a sonety anglických alžbětinců. Rozšíření metra s sebou ovšem nese místy rozmělnění výrazu slovními vycpávkami (traut und treu – mile (důvěrně) a věrně – v 3. verši; rings – vůkol – ve 4. verši; řada významů odvozených od slovesa glühen – žhnout, planout). U prvního čtyřverší Kapper volil oproti Máchovi rým střídavý aba´b (dvojice Abendmai a treu nevytváří rým přesný) a stejně změnil rýmové schéma ve verši pátém až dvanáctém.
Druhý německý překlad Máje pochází z pera Alfreda Waldaua a je součástí jeho Vybraných básní K. H. Máchy (Karl Hynek Mácha’s ausgewählte Gedichte), vydaných roku 1862.15 Rozsáhlý úvod na s. 7–41 je datován im Juli 1861. Waldau svůj překlad věnoval knížeti Rudolfu Thurn-Taxisovi, doktoru veškerého práva. Jeho verze počátku 1. zpěvu rozšiřuje původní rozměr o dvě (u ženského rýmového zakončení o tři) slabiky, takže opět vzniklo klamavé deseti- až jedenáctislabičné sonetové metrum:

Spätabend war’s – es war der erste Mai – / Ein Abendmai – es war der Minne Zeit. / Die Turteltaube lockt’ zur Seligkeit / Im duft’gen Kieferhain, so traut und treu. / Von Liebe flüsterten die stillen Moose, / Und Liebeswehe log der Blütenbaum, / Von Liebe sang die Nachtigall der Rose, / Der Abendwind verrieth den Rosentraum. / Im tiefgeheimen Schmerze seufzte leise / Das kühle Strandgebüsch im Abendhauch, / Indeß die Strahlensonnen and’rer Kreise / Still irrten durch die blaukrystall’nen Sphären / Und glühten dort wie heiße Liebeszähren.

I zde rozšíření metra (které samo o sobě může být jen výrazem menší sémantické hustoty či slabičně jinak daného výběru slov v cílovém jazyce překladu) přispělo k nadměrnému použití vycpávek (např. opět ve 4. verši: so traut und treu = tak milá a věrná, po vzoru Kapperově; takto Mácha svou hrdličku věru nelíčí), i když největší podíl na nich zřejmě má, jak to už tak bývá, snaha dostat určité výrazy do rýmového postavení. Nepřesnost rýmové dvojice „Mai – treu“, kterou jsme viděli již u Kappera, tak předznamenává podobné nepřesnosti na tomto místě i jinde v pozdějších německých verzích. Posuny významu ve verši osmém (Der Abendwind – večerní vánek; den Rosentraum – sen růže) a nivelizace s posuny ve třech verších následujících (doslova: v hluboké, tajné bolesti vzdychalo tiše / hladké jezero a tiše vzdychalo také / studené houští na břehu v dechu večera) naznačují, že rýmovému schématu a rytmické plynulosti německé verze zde bylo obětováno něco více než původní úsporný rozměr české básně; na oltář překladu místy padlo originální básnické vyjadřování autora.
Časově nejbližší Rambouskově verzi je překlad Karla Müllera, vydaný roku 1882 v Litoměřicích.16 První verše německého Máje v jeho podání (tištěné samozřejmě frakturou tak jako překlady předchozí) vypadají takto:

Spät Abend war’s – am ersten Mai – / Maiabend war’s – der Liebe Zeit. / Die Taube girrte Liebesfreud’ / Und Liebe athmete der Hain. / Von Liebe lispelte das Moos, / Des Baumes Blüth’ log Liebesleid, / Die Nachtigall sang Lieb’ der Ros’, / Die ihren Duft der Liebe weiht. / Des glatten See’s krystall’ner Bronnen / Rauscht dumpf von seiner Liebe Weh’, / Das schatt’ge Ufer kost den See, / Und ferner Welten helle Sonnen / Auf Bahnen, die sich ewig dehnen, / Dort glänzen sie – der Liebe Thränen.

Vidíme, že německý překladatel se důsledně drží vypravěčova minulého času. Německá slavice to ale má s Máchou těžké… Slavík ženského rodu pějící lásku svou růži by se mohl líbit snad lesbickým feministkám současnosti, ale jak k tomu přijdou romantici? Nesoulad mezi gramatickými rody slavíka v češtině a v němčině s ohledem na ženský rod růže neřešil ve své poslední verzi Máje ani Walter Schamschula.17
Po půlstoleté pauze se objevuje nová německá verze Máje v třicátých letech 20. století. Podplukovník v. v. dr. Eduard Neumann vydal svůj překlad Máje v Karlových Varech (Karlsbad) roku 1933 hned dvakrát (někteří bibliografové však uvádějí léta 1933 a 1934) a poté v roce 1936 a 1937.18 Překladatel věnoval dva výtisky tohoto čtvrtého vydání Universitní (nyní Národní) knihovně v Praze. Ve výtisku označeném signaturou G D 2482 je za titulním listem vlepený lístek s tímto textem: Universitní Knihovna Praha. Ve čtvrtém vydání svého překladu Máchova „Máje“ shledal jsem chybu tisku; opravil jsem ji a proto dovoluji sobě, Knihovně poslati 2 tyto opravené výtisky. S dokonalou úctou Dr Eduard Neumann, podplukovník v. v. Kostelec nad Černými Lesy, 30. VII. 37. Neumannův převod prvních čtrnácti veršů 1. zpěvu Máje vypadá takto:

Spätabend war’s – der erste Mai, / Ein Abendmai – der Liebe Zeit; / Zur Liebe lud des Täubchens Schrei, / Wo Kiefernhain die Düfte streut’. / Von Liebe lispelt’ es im Moose, / Der Blütenbaum log Liebesgram; / Die Nachtigall sang ihre Lieb der Rose, / Deren Lieb im Duft zutage kam. / In schattigen Büschen ließ der See / Dumpf tönen sein geheimes Weh, / Der Strand schlang rings um ihn die Ränder. / Und Sonnen, andrer Welt entstammend, / Durchirrten himmelblaue Bänder, / Dort wie der Liebe Tränen flammend.

Některým překladatelům se v úvodních verších nepodařilo odlišit dvojice Máchových rýmů (máj – čas – hlas – háj), které spolu sice asonují, ale v nichž schéma abba má dvě dvojice přesných rýmů. Chtěl-li Neumann zvukomalebně – třemi přesnými rýmy a jedním rýmem nepřesným – navodit atmosféru, neměl ovšem, podobně jako jeho předchůdci i následovníci, příliš na vybranou. Rambouskovy rýmy v úvodním čtyřverší (Mai – Zeit – schreit – herbei) mají strukturu aaa´a, zatímco Müllerovy (Mai – Zeit – Liebesfreud – Hein) aa´a´´a´´´, Neumannovy (Mai – Zeit – Schrei – streut´) aa´aa´´ a Schamschulovy (Mai – Zeit – Liebesleid – herbei) aa´a´a. Po Rambouskovi tedy teprve Schamschula opět respektuje Máchovo schéma abba opakující se v prvních dvanácti verších! V dalším čtyřverší se pak nabídka Rose – Moose (jindy Ros´– Moos) v rýmovém postavení zdá být obligátní od Müllera po Schamschulu, ale Rambousek jí pohrdl a dosadil do rýmového postavení v 5. až 8. verši jiné výrazy.
A jak vypadá celkové rýmové schéma v prvních čtrnácti verších originálu a v jednotlivých překladech?

Mácha:A B B A.C D D C.E F F E.G G.
Kapper:A B A´B.C D C D.E F E D.D F´.
Waldau:A B B A´.C D C D.E F F E.G G.
Rambousek:A B B A.C D D C.E F F E.G G.
Müller:A B X B´.C D C D´.E F F E.G G.
Neumann:A B A B´.C D C D.E E. F G.F G.
Schamschula:A B B A.C D D C.E F F E.G G.
 

A konečně, jak vyhlíží v těchto prvních čtrnácti verších rýmy? Do jaké míry se zde projevuje to, co zde pracovně nazývám obligátními rýmy (jde tedy o jakousi první nabídku jazyka jako materiálu verše)?

Mácha: máj – čas – hlas – háj – mech – žel – pěl – vzdech – stinných – bol – kol – jiných – pásky – lásky
Kapper: Abendmai – durchirren – treu – Girren – Moose – Blüthenbaum – Rose – Liebestraum – Kühle – Sehnen – Schmerzgefühle – Glutguirlanden – verschwanden – Zähren
Waldau: Mai – Zeit – Seligkeit – treu – Moose – Blütenbaum – Rose – Rosentraum – leise – auch – Abendhauch – Kreise – Sphären – Liebeszähren
Rambousek: Mai – Zeit – schreit – herbei – Liebeschall – auch – Hauch – Nachtigall – Strauchen – Herzeleid – breit – Reichen – Bahn – Liebewahn
Müller: Mai – Zeit – Liebesfreud – Hain – Moos – Liebesleid – Ros´ – weiht – Bronnen – Weh´ – See – Sonnen – dehnen – Thränen
Neumann: Mai – Zeit – Schrei – streut´ – Moose – Liebesgram – Rose – kam – See – Weh – Ränder – entstammend – Bänder – Flammend
Schamschula: Mai – Zeit – Liebesleid – herbei – Moose – Blütenbaum – Liebestraum – Rose – Waldeskleid – See – Weh – äonenweit – Sphären – Liebeszähren.

Zdá se, že v posunech významů a ve volbě rýmů samých se Rambousek nijak zásadně neliší od obsahových a formálních rysů svých předchůdců ani následovníků vytvářejících německé verze Máje.19 Jak Rambousek reflektoval dobovou normu básnického překladu do němčiny, to ovšem může ukázat teprve důkladná srovnávací analýza všech německých převodů Máchovy velebásně.20 Jako šťastný nálezce Pikhartova opisu a autor této úvahy, ač sám germanista nejsem, si dovoluji tvrdit, že rukopisu B. A. Rambouska z roku 1871 rozhodně nestála v cestě k vydání nedostatečnost jeho překladatelského umění. To by si jeho německou interpretaci velebásně českého romantika pečlivě nepřepisoval do modrého sešitu v roce 1883 studující práv, budoucí překladatel Heinovy poezie, Cervantesova Dona Quijota a řady děl španělských i katalánských autorů, intelektuál, který nám ve své literární pozůstalosti zanechal mimo jiné opis donedávna nezvěstného překladu Máje. K odhalení totožnosti oné „majitelky rukopisu“, jež Rambouskův překlad A. Pikhartovi před 127 lety zapůjčila, by však bylo zapotřebí další šťastné náhody.

Překlady Máchova Máje do němčiny21

1844 (1843) Mai. Verdeutscht von Siegfried Kapper. Prag: Paul Aloys Klar, 1844.
1862 Mai. Romantische Dichtung. Übertragen von Alfred Waldau. Prag: H. Dominicus, 1862.
1871 Der Mai. Mácha’s Gedicht, übersetzt von A. B. Rambousek. Rukopis, nevydáno. Opis A. Pikharta z roku 1883, nalezený v jeho literární pozůstalosti roku 2009. (Správně: B. A. Rambousek.)
1882 Der Mai. Lyrisch-romantisches Gedicht. Aus dem Böhmischen übersetzt von Karl Müller. Leitmeritz: Druck und Verlag von Wirth & Comp., 1882.
1933 Der Mai. Romantisches Gedicht. Aus dem Tschechischen übersetzt von Eduard Neumann. Karlsbad, vlastním nákladem. (Další vydání tamtéž: 1933, 1936, 1937.)
1975 Mai. Übersetzt von Otto F. Babler. (B. n., b. m., bez tiráže, rozmnoženo rotaprintem.)
1983 Mai. Zweisprachige Ausgabe. Übersetzt von Otto F. Babler und Walter Schamschula. Köln – Wien: Böhlau-Verlag, 1983.
2000 Mai. Übersetzt von Otto F. Babler. Stuttgart – München: Deutsche Verlags-Anstalt, 2000.
2006 (Karl Ignaz Mácha (sic!)) Mai. Aus dem Tschechischen übersetzt von Eduard Neumann. Dresden: Bubo, 2006. (Bibliofilie.)
2006 Máj / Mai. Dvojjazyčné česko-německé vydání (…) připravil Pavel Vašák za spolupráce Petra Dvořáčka a Manfreda Jähnichena. Přeložil Walter Schamschula. Praha: Akropolis, 2006.

Poznámky:

1. Uličný, Miloslav. Sto let zakopaný poklad. K stému výročí úmrtí A. Pikharta. In: Plav 12/2009. 45–50. zpět
2. Mým úkolem je analyzovat překlady Máje do francouzštiny, španělštiny a italštiny. zpět
3. Soupis vydání básně Máj Karla Hynka Máchy. Ke 155. výročí básníkova úmrtí (5. 11. 1836–5. 11. 1991). Sestavil Josef Stejskal. Plzeň: Knihovna města Plzně a Nakladatelství Moudrá sova, 1990. 59 s. Rozsáhlý konvolut českých i cizojazyčných vydání Máje je uložen v Okresním muzeu v Litoměřicích, jemuž ho roku 1991 odkázal sběratel dr. Václav Šmejkal. zpět
4. Ibid: 40. zpět
5. In: Dílo J. Arbesa. Díl X. „Karel Hynek Mácha.“ Praha: Melantrich, 1941. 372. zpět
6. V rozsáhlé literatuře o Máchovi se místy přece jen objevují zmínky o tomto rukopisu, ale jde o údaje převzaté od J. Arbesa (1886) nebo z Věstníku bibliografického F. A. Urbánka (1881). Tak Ladislav Nezdařil se zmiňuje o převodu B. A. Rambouska slovy „jeho rukopis však nebyl nalezen“. (In: Česká poezie v německých překladech. Praha: Academia, 1985. 99). zpět
7. V úvahu přicházel Rambousek Anselm (1824–1881), středoškolský profesor a kulturní pracovník, který však žil na Moravě. Rambousek Antonín (1872–1931) byl pedagog a redaktor působící v Čechách a vzhledem k datu narození nemohl mít k opisu německé verze Máje, datované rokem 1871, žádný vztah. Další Rambouskové z Databáze národních autorit NK se buďto též narodili příliš pozdě, nebo nemají alespoň jedno křestní jméno s iniciálou A. či B. zpět
8. Almanach českých lékařů s podobiznami a 1000 životopisy. Na paměť 50 letého jubilea spolku a časopisů lékařů českých vydal Dr. Michal Navrátil. Praha: Nákladem spisovatelovým, 1913. zpět
9. V elektronické zprávě z 12. 10. 2009 mi dr. Michal Jareš, pracovník ÚČL AV, sděluje mj. toto: …ale našel jsem onoho Urbánka (byl v jiném katalogu) = Bačkovského, zpráva je asi nejobsáhlejší, ale Rambousek prý přeložil „tři básně ze Saphira“ (ovšem není jasné, zda jsou jen v rukopise, stejně jako jinak zmiňované jeho vlastní básně a překlad Máchy…). zpět
10. Saphir, Moritz Gottlieb (1795–1856) byl rakouský satirik a literární kritik židovského původu. zpět
11. Navrátil, Michal. Almanach českých lékařů. 256. – B. A. Rambousek zemřel příliš mlád na to, aby editor případně zařadil jeho foto mezi podobizny kolegů z profese. Sestavovatel Almanachu zde cituje bio-bibliografické údaje ze soupisů nakladatele F. A. Urbánka, který podle Lexikonu české literatury 4/II U–Ž (Praha: Academia, 2008) působil též jako bibliograf, usilující o systematickou registraci české knižní i časopisecké produkce; její soupisy soustřeďoval v 70. a 80. letech 19. století v samostatně vydávaných věstnících. (S. 1129) zpět
12. In: Věčný Mácha. Památník českého básníka. Praha: Čin, 1940. 220. zpět
13. Ibid: 220. zpět
14. In: Libussa. Jahrbuch für 1844. 3. Jahr. Verdeutscht von Siegfried Kapper und eingeleitet von Theodor von Grünwald. Prag.: Paul Aloys Klar /1843/. Překlad Máje (Mai. Romantische Dichtung) na s. 100–124. Za možnost citovat z tohoto vzácného vydání děkuje autor Okresnímu muzeu v Litoměřicích. zpět
15. In: Karl Hynek Mácha’s augewählte Gedichte. Aus dem Böhmischen übertragen von Alfred Waldau. Prag: Verlag von H. Dominicus, 1862. Překlad Máje na s. 43–87. zpět
16. Mai. Lyrisch-romantisches Gedicht von Karl Hynek Mácha. Aus dem Böhmischen übersezt von Karl Müller. Leitmeritz, 1882. In Komission der Nationalbuchhandlung E. Petřík in Prag. Druck und Verlag von Wirth&Comp. Za titulní stranou následuje věnování: Der hochwohlgeborenen Frau, Frau Barbara Schlechta v. Sedmihorský, Medicinae-Doctors – und Badedirectors Gattin etc. in Würtenberg, hochachtungsvoll gewidmet vom Uebersetzer. zpět
17. Mácha, Karel Hynek. Máj / Mai. Dvojjazyčné česko-německé vydání k 170. výročí prvního vydání Máje a zároveň úmrtí jeho autora připravil Pavel Vašák za spolupráce Petra Dvořáčka a Manfreda Jähnichena. Vychází za podpory Česko-německého fondu budoucnosti. Přeložil Walter Schamschula. Praha: Jiří Tomáš – nakladatelství Akropolis, 2006. zpět
18. Der Mai. Romantisches Gedicht von Karl Ignaz Mácha. Aus dem Tschechischen übersetzt von Eduard Neumann. Vierte Auflage. Karlsbad, 1937. (28 s.) zpět
19. L. Nezdařil, zmíněný zde v poznámce č. 6, charakterizoval první čtyři vydané německé překlady Máje nepříliš lichotivě slovy: Ze všech 4 německých Májů možno závěrem stanovit tento soud: nejen že nejsou básní Máchovou, ale nejsou ani živou poezií vůbec. (In: Česká poezie v německých překladech. Praha: Academia, 1985. 106.) zpět
20. Tohoto úkolu se nepochybně ujme kolegyně z Ústavu translatologie FF UK, německá bohemistka Astrid Winterová, která se na mezinárodní vědecké konferenci pořádané pražským pracovištěm v říjnu 2009 věnovala otázkám české recepce Máchova Máje v německém prostředí. zpět
21. Podle soupisu Josefa Stejskala (viz pozn. 3) na s. 36–39, revidovaného a doplněného autorem této stati. Reedici Bablerova převodu z roku 2000 a Neumannova z roku 2006 zařazuji podle badatelky Astrid Winterové (In: Popis projektu „Vývoj německé recepce Karla Hynka Máchy na příkladu básnické poémy Máj.“ Strojopis, b. d.) zpět






© 2005 občanské sdružení Splav!