Plav
archiv


Co se do čísla nevešlo

Milovala jsem tvé ženy
Anna Malihonová

Milovala jsem tvé ženy…
Ty, které jsem znala, i ty z fotek,
které mě neznaly, ale o nichž mi vyprávěli tví přátelé.
Nejvíc jsem však milovala ty smyšlené,
odkojené modrým mlékem bezesných nocí.

Věříš? Hledala jsem přátele,
tvé staré přátele,
z nichž se skládá vaše společná minulost jako puzzle,
s nimi bych si o tobě mohla povídat.
Pouštěla jsem si je blízko k srdci – jednoho po druhém,
číhala na ně a přepadávala je jako maniak, abych se… spřátelila.

A také jsem se dotýkala tvých stromů,
když jsem našla ulici, kde jsi vyrůstal.
Mohla bych najít i dům,
ale začala jsem se stydět.
Už dávno jsou tu jiní sousedi.

Začala jsem být tak drzá, že jsem ti vtrhávala do snů
a slyšela, jak křičíš, ale
ona tě držela za hlavu a konejšila tě,
já jsem se v tvé hlavě svinula do klubíčka
a stejně jsem se ti zdála.

Dokonce jsem ti psala knihy, a…
lepší o tom pomlčet.
Cožpak je možné tě tím udivit?

Snažila jsem se poslouchat tvou muziku.
Promiň, ale z toho nic nebylo.

A jestli se tě už nikdy víc nebudu moci dotknout,
věz,
že se mnou budou tvé krásné ženy, věrní přátelé,
staré stromy
a to stačí, aby člověk nezemřel.

Originál: Malihon, Anna. Perelyvaňňa krovi: poeziji. Kyjiv: Hamazyn, 2012. 80.

Koncert řečiště
Oleh Kocarev

Jsem dirigentem řeky
Zeširoka
Plavu uprostřed i podél břehů,
Po každém máchnutí
Mých stále mocnějších rukou,
Se meandry zrychlují,
Vodoměrky
Hrají part
Na stříbrné triangly.

Můj střemhlavý koncerte!
Moje řečiště!
Vybralo sis mě za dirigenta
Dnes
Ze všech,
Jejichž krev je plná tvé vody,
Jsem totiž nejdivočejší,
Nejrychleji se dívám
Do všech stran
A pře-kom-bi-no-vá-vám
Různé polohy.
Do proudů teplé vody
A studené
Se nořím
Hlouběji,
Do němé trávy,
Která přitakává mým gestům…
– Míjejí kapky a mraky,
A někde
Tady plují stopy utonulých:
Mého kmotra,
Ke kterému
Z hladiny nahlížejí čejky,
Nějakých jiných lidí,
Nějakých koní,
Snědených raky poustevníky
Snědených obrovským sumcem
Krásným varhaníkem,
Varhaníkem.

Vynořím se na povrch
Aby orchestr na okamžik utichl,
Aby zatajily dech
Kostel a koza na kopci
Vděční naši posluchači,
Kompetentní kritici.
Jak se mi opírá o nohy
Celá ta masa vody!
Nese mě
Abych se beze spěchu, bez zastávek,
Opřel o pravou ruku,
Setkám se pohledem
S violoncellistkou
A spustí se studený déšť,
A spustí se déšť teplý.

Originál: Kocarev, Oleh. „Koncert ričyšča“. Kotra hodyna. Kyjiv: Elektroknyha, 2013.

***
Iryna Šuvalovová

most přes přístav
z temnoty do temnoty měst
pruh mlhy
podél vody se vine
šrámy deště
znetvořují tváře měst
kapky ze střechy
padají na plachtovinu

domov odysea
loďka voda mlha
zpitých sirén
hlasy vykouřené
teskně navlékají
hudbu na slova
poslouchej: vnuky
naučíš to jednou

jiná města
ta jako a stejná co
jsou paměti cár
pustoty opojný nápoj
na arše noci nás
nese potopa
do doupat chtónických
věčných nočních potvor

bezmocných. kámen
sevřený v ruce
nehodíš do oka
nezlomíš vaz
stínu schoulenému.
sněhem na mléce
sazí v dehtu
jsi vyveden

ty pomineš
a vody se zavřou
zatáhnou se rány
vydloubané veslem
ruce které
ještě včera byly tvoje
už nepoznají
co z tebe vyrostlo

Originál: Šuvalova, Iryna. „Mist čerez havaň“. Az. Kyjiv: Elektroknyha, 2014. Přeloženo z rukopisu.

external porno–
Eliah Strongowski

saša se vrátil z kyjeva
přivezl dvd
sovětské filmy
pink floyd motorhead jethro tull
určitě nahraju
a ještě říká mám péčko
šest disků
desítky hodin šukání

mám americké
říkal saša
vidíš že je to silikon
profesionální vizážisti drahé interiéry
všechno je dost sterilní
a taky francouzské
lidštější nebo co
herečky tam dokonce mají na prdeli pupínky –
důkaz autentičnosti té francouzské prdele
něco opravdového mezi
sprchovými gely ústními spreji
ostříhanými nehty sterilním prádlem
dvě špinavá těla upoceně buší jedno do druhého
nedodržují rytmus
neohlížejí se na hudební pozadí
a kamera se třese režisérovi v rukou
digitální zoom přibližuje tu prdel
zaostřuje na pupínky
roztahuje je na celou obrazovku
rozkládá na pixely
obrovské růžovočervené pixely

když pak odvrátíš pohled
v očích máš ještě pořád rudo
pocit že na světě ještě nic nebylo
pocit že všechno teprve bude
všechno teprve
všechno

jakmile si to uvědomíš
v očích se ti projasní
a na monitoru vidíš totéž
co za oknem

Originál: Stronhovskyj, Illja. Zamisť poeziji. Přeloženo z rukopisu.

Achilles
Olena Husejnovová

Ze všech podstatných jednotlivin
měla štěstí vidět jen muže,
kteří přicházeli
s otázkou,
koho z nich
si vezme.
Nespěchala
poznat je blíž.
Pak spolu s Meneláem
sledovala,
jak probíhá hádka o jablka
(renetu nebo jaderničku šafránovou?)
a bylo jí jedno,
kdo si pro ni přijde,
když manžel nebude doma.

1
Právě porodila syna.
Ležela tiše. Nasávala
vůni staré pokrývky.
Nemyslela na to,
kde
v tomto světě sehnat
ambrózii,
ale jak poznat ženu,
které nebude líto prozradit,
kam schovala košilku.

2
Ještě byl maličký.
A záviděl velkým
chlapcům,
kteří se scházeli
po třech
nebo po čtyřech
a koupali se
po obědě
v tichém Styxu.

3
Kdoví proč neusnul,
když ho tatínek nesl mokrého
přes celý svět
domů.

4
Když mu bylo 16,
potkal kance.
A pomyslel si: když už musím zabíjet,
tak jedině holýma rukama.
A sám, namísto toho zvířete,
zaplakal.

5
Stál pod stěnami města.
A vůbec se netrápil tím,
zda vejde do brány.
Dokonce, ani když svlékal
mrtvé vojáky.
Dokonce, ani
když zleva nahmatal ňadro.

6
Víno slibovalo,
že bude každým rokem sladší.
Bylo ho tak akorát na kalich pro něj,
pro ni – jen na omočení rtů.
Oba dva rozuměli,
že do žádné vody,
kromě Dunaje
už nevstoupí.

Originál: Husejnova, Olena. „Achill“. Vidkrytyj rajder. Kyjiv: Jaroslaviv Val, 2012. 49.

Obnažená // neschází se schodů
(roztržená báseň)

Váno Krueger

Obnažená dívka neschází se schodů.
Obnažená dívka,
        S nádherným tělem
                S vysokými, pružnými prsy
Vstává z vany.

(a vidíš jen její
horní část,
ale doufáš, že
je nádherná i na těch místech,
jež vůbec nevidíš).

Bezděky čekáš nějakej vojeb.
Například, že její dolní část je v rozkladu.
Víte, takový hnusný zelený sliz místo masa.
Samozřejmě, sliz tam být musí, dole,
Ale přece ne zelený, no řekněte.
To už je trochu moc dekadentní.
I když dekadenci mám rád
Nehledě na to, že
pořád čekáš nějakej vojeb.

Například, že má péro místo vagíny.
Obzvlášť se hodí k vysokým a pružným prsům
V německém klasickém pornu.
To pak už ani nevíš, kdo koho šuká.
Ale je to příšerný.
I když mám rád porno,
Obzvlášť německé,
Skoro tak,
Jako dekadenci.

Takže tak,
Je příšerné,
Když se obnažená dívka
Zvedá z vany.
Jasně, jde o dívku na obrazovce
Z nějakého filmu,
Natočeného podle románu
Stephena Kinga.

V reálu je všechno mnohem příjemnější.

Originál: Krjuger, Vano. „Oholena // ne spuskajeťsja schodamy (rozirvanyj virš)“. Nižna posmiška Beriji. Kyjev: Vydavnyctvo Serhije Panťuka, 2010. 119.

Pornopráce
Váno Krueger

Chtěl bych mateřsky obejmout pornoherce.
Chlapce,
Vypadaj totiž
V tom filmu tak zničeně.
Musím je nějak potěšit.
Mají těžkou práci.

Holky to mají lehčí –
– je to v podstatě mimika.
A hlasové parametry, ovšem:
Nejrůznější steny, výkřiky…

Chlapci mají práci těžší –
– dřít, dřít a dřít.
O mimiku se ani nemusejí starat,
Režiséři si toho moc nevšímají.

Zato úd, jako píst,
Musí pracovat stále
Pohybovat se rytmicky
Sem a tam,
Sem a tam,
Tam a sem
(to je to, co jste si teď pomysleli).

Dokážete si představit, kolik kalorií
Spálí kluci, co hrají v pornu?
A proč mezi nimi nejsou lidé plných postav?

(samozřejmě kromě filmů pro diváky s obzvláštní
vášní pro plnější postavy).

Chápete, proč vypadají tak zničeně?
A oči mají
Až moc vážné
Dokonce i na svou práci –
– natáčet porno.

Musím je nějak potěšit
ty mladičké pornoherce.
Snad založit odbory?
A rozdávat jim v práci mléko.

Posílat je v létě
Na ozdravné pobyty
do sanatoria.

Poslance parlamentu
tam přece posíláme taky

Copak jsou něco lepšího než mladičcí pornoherci?

Originál: Krjuger, Vano. „Pornorobota“. Nižna posmiška Beriji. Kyjev: Vydavnyctvo Serhije Panťuka, 2010. 126.






© 2005 občanské sdružení Splav!