Štítek: 2 Stránka 8 z 11

Čekání na lepší časy je výmluva

Rozhovor s moldavským spisovatelem a publicistou Vitaliem Ciobanem

Vitalie Ciobanu je moldavským autorem poměrně úzce spjatým s Prahou, který se do Čech velmi rád vrací. V rozhovoru, který s ním vedla Libuše Valentová, hovoří kromě svých inspiračních zdrojů třeba i o vzájemné kooperaci tvorby krásné literatury a občanské angažovanosti. 

Libuše Valentová: Jak byste charakterizoval postavení spisovatele v dnešní moldavské společnosti? Je vnímán jako významný strážce kulturních hodnot, jako „svědomí národa“, nebo jako neškodný estét, jehož tvorba zajímá jen úzkou vrstvu zasvěcených? A platí pro vás osobně stále výrok, jejž jste pronesl v roce 2008 na jednom kolokviu v Praze – „Žít v zemi odsouzené ke svému údělu znamená pro spisovatele současně výzvu i vzrušující zkušenost“?

Nové světy Gianiny Cărbunariové

Kateřina Součková

Cărbunariová, Gianina: Stop the tempo! – Kebab. Z rumunských originálů Stop the tempo! (2003) a Kebab (2004) přeložila Jitka Lukešová. 1. vydání. Praha: Divadelní ústav, 2008. 90 stran. 

Současná dramatika má neustálou potřebu hledat způsoby, jimiž by co nejpřesněji zachytila povahu světa, který nás obklopuje. Jedním z nich je volba aktuálních témat, s nimiž se potýká (nebo by se potýkat měla) co největší část společnosti. Vztah mezi uměle vytvořenou skutečností a holou realitou je jistě jedním z nich a je také společným tématem dvou nejúspěšnějších her současné rumunské autorky Gianiny Cărbunariové.

Postavy her Stop the tempo!

Apologie nečtení

Alexej Sevruk

Bayard, Pierre. Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli.
Z francouzského originálu Comment parler des livres que l’on n’a pas lus ? přeložila Petra James.
1. vydání. Brno: Host, 2010. 208 s.
 

Když na samém začátku tohoto roku oznámilo brněnské vydavatelství Host vydání knížky s mnohoslibným názvem Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli, bezpochyby tím zaselo naději do duše nejednoho lajdáckého studenta či salónního literárního snoba. Považte, stačí si přečíst jednu jedinou knihu, která čtenáři poskytne návod, jak se vyjadřovat ke všem knihám,

Vytržení známostí. Devět povídek o rolích, naději a upřímnosti

Milena M. Marešová

Blecher, George. Jsou i jiní lidé.
Z anglického originálu Other People Exist přeložil Marek Sečkař.
1. vydání. Brno: Host, 2010. 240 s.
 

Galerie podivínů, kteří zarputile vyprávějí o svých obsesích? Jen zdánlivě. Kniha amerického spisovatele, novináře, překladatele a herce George Blechera (nar. 1941) Jsou i jiní lidé je soubor výpovědí o zvláštním pocitu, který sám autor nazývá „sdílenou izolací“. Je to jakási podoba dobrovolné či samovolné destrukce rodinných i partnerských vztahů, vyskytující se v nitru současného člověka, která se ale neuvolňuje jako zvláštní psychická porucha,

2/2011 – Po světových humořích



Koketní dopis George SandAlfredu de Mussetovi

Připravila Lucie Koryntová 

V čísle Plavu 4/2008 nazvaném Pornografie? jsme přinesli ukázky z erotické literatury. Patřil by do něj i následující dopis Amantiny Aurory Lucily Dupinové, vystupující pod mužským pseudonymem George Sand, Alfredu de Mussetovi. Protože hned tak další erotické číslo neplánujeme a bylo nám líto se o tuto literární šťavnatost nepodělit, nabízíme ji na tomto místě. Zmíněný dopis Alfredu de Mussetovi, s nímž měla George Sand několikaletý bouřlivý vztah, je z roku 1835. Na první pohled je docela nevinný, je-li však čten ob řádek, vyjeví se jeho krásná nestoudnost… Z uhlazeného pozvání k důvěrnému rozhovoru se stane přisprostlá pozvánka k odkrytí hloubek těla.

Ouředníkovy stručné dějiny dvacátého věku

Martin Riker

Přeložila Nelly Pelc Vostrá

Ouředník, Patrik. Europeana: A Brief History of the Twentieth Century.
Do angličtiny přeložil Gerald Turner.
Normal, Illinois: Dalkey Archive, 2005. 122 stran.
 

Mezi literárními kritiky je hluboce zakořeněna představa, že každé literární dílo, zvlášť je-li stylisticky nekonvenční, nutně musí lidem vysvětlit, jak ho číst. Nemá směrovat čtenáře k jedinému výkladu, ale má poskytnout čtenáři možný způsob výkladu, tušení toho, jak jednotlivé části mají zapadnout do sebe, případně náznaky, kam směřuje. Takovéto náznaky umožňují „vhled“ do díla, prostor, jímž se čtenář přiblíží k autorovu záměru,

2/2010 – Cizíma očima



Z obou stran

Michaela Otterová

O překládání nejen s překladateli, ale i s autory, o jejich vzájemném vztahu a problémech, s nimiž se obě strany musejí vyrovnat při převodu díla z jednoho jazyka do druhého. 

Otázky pro překladatele:

1. Vybíráte si své autory?

2. Máte potřebu překládaný text co možná nejvíce konzultovat s autorem/autorkou, nebo se raději spoléháte na svou bezprostřední interpretaci?

3. Jak vypadá reflexe uměleckého překladu ve vaší zemi?

4. Potřebujete kritiku překladu?

Eva Profousová

1. V podstatě ano, ale protože se snažím z překladů žít, jsem občas vděčná i za „zakázky“,

Starého psa novým kouskům nenaučíš

Miroslav Černý

Reakce na recenzi Jiřího Starého „Levý na skřipci“ (A2 2/2010) odsuzující překlad Ságy o Hervör a králi Heidrekovi Moudrém Miroslava Černého (Perplex, 2009).
 

V loňském roce vyšly krátce po sobě dva české překlady staroseverské Ságy o Hervör (a králi Heidrekovi Moudrém). Ten první díky Miroslavu Černému v nakladatelství Perplex (duben 2009), druhý pak díky péči Jana Kozáka, jr., v nakladatelství Herrmann & synové (červenec 2009). Až do poslední chvíle vznikající překlady nevěděly jeden o druhém. Zejména pro realizační tým kolem nakladatelství Herrmann & synové to muselo být překvapení,