Rubrika: Téma Stránka 4 z 4

Volání vyhrazené pomstě

Džiró Akagawa

Tereza Nakaya
 

A byla jedna.

V domnění, že hodiny v obýváku jdou nejspíš špatně, jsem se podíval na jiné, digitální. Spatřil jsem číslice 1:00.

Telefon ale nezvoní.

„To není možné…,“ zamumlal jsem.

Proč asi? Co se jen mohlo stát?

Je vůbec možné, že tenhle telefon v jednu ráno nezazvonil? … Ne, to není, nejspíš něco narušilo běh času.

Jenže nevím, co by to mohlo být…

Jak se tak dívám, ručičky hodin ukazují jednu hodinu a jednu minutu a na digitálních naskočilo 1:01.

Výjimečný mladík a obyčejná dívka

Momoko Sakura

Přeložila Ivona Barešová

V povídce esejistického charakteru se autorka – dnešní úspěšná kreslířka mangy a anime – vrací do období dětství a dospívání. Text je spíše jakýmsi ohlédnutím a jednoduchým zamyšlením, kterému nechybí hravý optimismus. Ten autorce zřejmě zůstal až do dospělých let.
 

Kenta Hasegawa, hráč nejvyšší japonské fotbalové soutěže J. League, byl i mezi námi spolužáky už odmalička známý jako výborný fotbalista. Když se řeklo Kenta, člověk si hned vybavil fotbal, a při zmínce o fotbalu si zase okamžitě vzpomněl na Kentu. Trénoval od časného rána,

Nouzový vchod

Halyna Petrosaňaková

Přeložila Marie Podobová

Autobiografická esej ukrajinské básnířky, ve které líčí svou gastarbeiterskou zkušenost a své setkání s českou kulturou, je zajímavou příležitostí „vidět, jak nás vidí jiní“. Autorčinu poezii, navazující na neoklasickou tradici, tvarově vybroušenou a protkanou intertextuálními hříčkami, bychom rádi čtenářům představili v některém z dalších čísel.
 

Každý z vlastní zkušenosti ví, co je to spiknutí osudu, kdy jako by tě život tlačil do slepé uličky, do otevřeného prostoru, neznámo kam. Nešťastná láska (nebo to, co se jí zdá být), fatální shoda okolností, zlomové a rozhodující momenty,

Vojna a mír / Война и мир

Předmluva k ukázkám

Nejvelkolepější výtvor světové literatury v 19. století, mistr básník, veliký epik a realista – takovými superlativy bývá častována Vojna a mír, románová epopej, která na 1500 stranách vypráví příběh Ruska za napoleonských válek, a její autor, neboli kníže z Jasné Poljany. Děj románu popisuje události mezi lety 1805 a 1813 (v epilogu dojde až do roku 1820) a vedle historických postav v čele s Napoleonem, při jejichž charakteristice se opírá o historické dokumenty, líčí život rodů Rostovových, Bolkonských a Bezuchových. Od svého prvního knižního vydání v roce 1869 (ještě předtím vyšel časopisecky) se román dočkal nespočtu reedic,

Neználek v Kamenném Městě

Igor Nosov

Přeložil Milan Dvořák
 

Předmluva překladatele

Anebo Neználek v Kameníně. Tak jsem původně český překlad chtěl pojmenovat. V nakladatelství Knižní klub mi ale vysvětlili, že z jakéhosi propagačního či jiného důvodu je nutné, aby byl v Kamenném Městě. No dobrá, je mi to líto, ale není to nakonec tak veliká literatura, abych se do krve přel.

Čímž vůbec nechci říci, že bych svou práci lhostejně odbyl nebo že bych se domníval, že je to špatná knížka. Naopak, je dobrá – ve svém žánru.

Ale

Anne Donovanová

Přeložil Vít Prokopius

Na příběhu jedné bezejmenné matky Anne Donovanová odkrývá, jak málo víme o náročnosti péče o postižené. Text vznikl v roce 2005 na zakázku edinburské organizace Artlink, která se snaží postiženým lidem žijícím v komunitách zprostředkovávat kontakt s uměním.

 

Pečovatelům na celém světě

A nyní přichází okamžik, na který jsme všichni čekali – vyhlášení hlavní „Ceny pro pečovatele roku“.

Zmalovaná holčina si nervózně hraje s obálkou a ty červený drápy jí dost překážej. Něco žvatlá,

Odnepaměti / Pamtivek

Radovan Karadžić

přeložil Jakub Novosad

Dvacátého prvního července večer byl v Bělehradě tajnou službou zadržen jistý Dragan Dabić, profesor alternativní medicíny. Do rána se z Dabiće vyklubal jeden z nejhledanějších lidí na planetě, Radovan Karadžić. Následoval mediální humbuk a Karadžić se po více než jedenácti letech opět ocitl na titulních stranách novin po celém světě. Mezi politologickými analýzami a reportážemi z Karadžićova uprchlického života nezůstal přehlédnut mediálně pochopitelně vděčný fakt, že Karadžić je také básník (jako prozaik už byl, alespoň v českém prostředí, připomínán zřídka). Přece jen je dosud spisovatelství obecně chápáno jako obor vyhraněný humanistickému smýšlení,

bez názvu

Johanna Venhoová
přeložila Viola Parente-Čapková

Láska, les nožů
v ložnici, fakírská sebekázeň,
ostrý zákon. Chci všechno, všechno se musí dát.

Láska, na žhavých uhlících
bosa, celou minutu bez dechu
v hloubce dvou sáhů

žádá si slíbené.

Mozek vynulovaný nedostatkem kyslíku. Kdo jsem?
Kam jdu? Do dvou sklenic liju husté mlezivo,
dojím, dokud nejsou prsa prázdná, jak mě to naučili.