Rozhovor s Jóko Murakami vedly a z japonštiny přeložily Annamária Salanciová a Michaela Melichová
S Jóko Murakami, vyučující literatury na Okinawské univerzitě, si vyjasníme hranice pojmu „okinawská literatura“. Budeme se věnovat rjúkjúským jazykům, historii literární tvorby a v hrubých obrysech také jejím podobám až po současnost. Stranou nezůstane ani problematika společného soužití Okinawanů s Američany, která se výrazně propisuje do moderní literární produkce.
MM: Dnešní prefektura Okinawa byla až do roku 1879 po čtyři století součástí nezávislého Rjúkjúského království. V tomto období okinawských dějin se formovala kulturní identita významně odlišná od té japonské a můžeme mluvit o tradičním rjúkjúském náboženství,
…Aleš Kozár
Slovenský čtvrtletník Verzia, zaměřený na umělecký překlad, na začátku letošního léta vydal monotematické číslo věnované slovinské literatuře. Reaguje na domácí povědomí o této národní literatuře, které není tak překladově bohaté jako u nás, ale jazyková blízkost mezi češtinou a slovenštinou nabízí možnost obě kulturní prostředí v rámci pohledu na charakter oboru provázat a porovnat. Navíc se také v medailoncích v časopise na dostupné české překlady odkazuje.
Každé takové monotematické číslo nabízí možnost reflektovat spolupráci důležitých osobností oboru. Zde jde především o tvůrce spojené s Katedrou slovanských filológií na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě,
…Anna Lebedová
Na sklonku letošního září zamířila do Prahy po více než dvaceti letech francouzská spisovatelka Sylvie Germain (* 1954). Českému čtenáři je známá především prostřednictvím románů Kniha nocí (1984, č. 1997), Jantarová noc (1987, č. 2005), Dny hněvu (1989, č. 1995) a Tobiáš z blat (1998, č. 2005).
S československým kulturním milieu ji však pojí mnohem více než jen překlady do češtiny. V roce 1986 se přestěhovala do Prahy, kde do roku 1993 pracovala jako dokumentaristka, vyučovala filosofii na Francouzském lyceu a pokračovala v psaní románů a povídek.
…Rozhovor s Laylou Martínez vedla a ze španělštiny přeložila Kristina Hamplová
V románovém debutu, feministickém hororu Červotoč, který do češtiny přeložila Blanka Stárková, vychází španělská spisovatelka Layla Martínez z vyprávění své babičky a zavádí čtenáře do nehostinného prostředí španělského vnitrozemí, kde víra v kletby a magii přetrvává podobně jako téměř feudální společenské uspořádání. V rozhovoru hispanistky Kristiny Hamplové s autorkou přišla řeč na rodinné duchy kolektivních traumat Španělska, třídní sílu pomsty, materiální podmínky psaní či zdroje výrazného jazyka románu, který originálně mísí sociální dimenze s rozvitou metaforikou a formálním experimentem.
…
Robert Svoboda
Zprvu se Robert Svoboda zařekl, že poslední knihu Pétera Esterházyho, vydanou v maďarštině těsně před autorovu smrtí, překládat nebude. O tom, co ho nakonec přimělo změnit názor a jak se zrodil český titul románu Deník se sl. Inivkou, pojednává v následujícím eseji. V něm rovněž provází Esterházyho jazykovou ekvilibristikou nebo prozrazuje, před čím varuje adepty překladatelství.
„Konečně text, který nezačínám výrazem ‚slinivka břišní‘. Ačkoli se obávám, že já sám jsem ten, i kdybych neřekl ani slovo, jen tady postával, kdo na to všechno, na to,
…Klára Soukupová
Kurkov, Andrej. Šedé včely.
Z ruského originálu Seryje pčely (2018) přeložil Libor Dvořák.
1. vydání. Praha: Paseka, 2023. 368 stran.
Hlavním hrdinou novely Šedé včely z roku 2018 je včelař z doněcké oblasti Sergej Sergejič, jenž jako jeden z mála zůstal ve vesnici, kolem níž se odehrávají boje mezi ukrajinskou armádou a separatisty. Kniha zachycuje realitu východní Ukrajiny, jejíž obyvatelé mluví povětšinou rusky a leckdy lavírují mezi několika stranami: „Já mám v občance napsaný Sergij Sergijovič, ale jinak jsem Sergej Sergejič.“ (37) Hrdina se považuje za Ukrajince,
…Vojtěch Šarše
Bofane, In Koli Jean. Konžská matematika.
Z francouzského originálu Mathématiques congolaises (2008) přeložil Tomáš Havel.
1. vydání. Praha: Dauphin, 2023. 342 stran.
Konžský spisovatel In Koli Jean Bofane (* 1954) je typickým představitelem druhé generace subsaharských frankofonních autorů. Vyrůstal v diktatuře – v jeho případě nechvalně známého Mobuta Sese Seka –, prošel západním (franko-belgickým) vzdělávacím systémem a píše ve francouzštině, která není jeho mateřským jazykem. Od roku 1993 žije v belgickém hlavním městě, bývalé koloniální metropoli. To vše zásadně formuje jeho tvorbu.
Bofanovy romány reflektují psychické i fyzické utrpení obyčejných Konžanů,
…