Stránka 72 z 105

Apokalypsa je optimistická zvěst

Rozhovor s Pavlínou Cermanovou

Ačkoliv většina textů v tomto čísle Plavu je novějšího data, jako úvod by snad mohl dobře posloužit rozhovor s odbornicí na středověkou apokalyptiku. S historičkou Pavlínou Cermanovou jsme hovořili především o tom, jak se lišily středověké představy o konci světa od těch dnešních, a v čem lze naopak hledat spojitost. 

Vratislav Kadlec: Dá se vůbec vysledovat nějaká nikoli povrchní souvislost mezi dnešní fascinací koncem světa a myšlením středověkého člověka, který očekával příchod soudného dne?

Pavlína Cermanová: Opravdu nevím, jestli bych v současné době mluvila o fascinaci. Mám pocit, že jsou to témata,

5–6/2012 – Konec světa omeleta



Malá ochutnávka z kuchyně překladatelky-ukrajinistky

Rita Kindlerová

Pohledy do dílen a kuchyní praktikujících překladatelů bychom vám rádi přinášeli pravidelně. Tentokrát se vařečky a pera chopila překladatelka Rita Kindlerová – hovořit se sice bude i o salátu, jinak zde ovšem najdete recepty spíše jazykové povahy.
 

O překladu byly již popsány stohy papíru, příruček, sepsána teoretická pojednání a nesčetně studií. Překládání se studuje jako samostatný obor (pravda, jen některých vybraných jazyků), jsou svolávány mezinárodní vědecké konference, vznikají nejrůznější teorie… Využívám této příležitosti, abych s povděkem kvitovala překlad stěžejní české práce Umění překladu (The Art of Translation) Jiřího Levého,

Dvě a půl zamyšlení k teorii překladu

Martin Pokorný 

Bývá zvykem posuzovat věrnost překladu odkazem na to, zda čeština odpovídá originálu, a velmi často zde za kritérium slouží slovníky. Příslušná otázka pak zní, zda ten či onen ekvivalent – ať slova, či ustálené fráze – najdeme v uznávaných lexikonech.

Myslím, že to je kritérium klamné, a chci za ně navrhnout náhradu: neměřme věrnost tím, zda český výraz patří mezi slovníkové ekvivalenty formulace v originále, ale tím, zda se znění originálu dá získat slovníkovým převodem navrženého překladu. V zásadě tedy navrhuji počínat si, jako kdyby měl být originál zcela věrným, „doslovným“ překladem verze v češtině.

Svoboda projevu na Kubě

Materiál anglického PEN klubu

Přeložila Silvie Mitlenerová

Úryvek z materiálu vydaného anglickým PEN klubem nám zprostředkovává základní informace o stavu lidských práv a svobod na Kubě, o represích ze strany kubánské vlády a také o literátech, raperech a blogerech působících na Ostrově svobody. 

Lidská práva a uvěznění spisovatelé

Za posledních padesát let Kuba dosáhla významných pokroků v oblasti hospodářských, sociálních a kulturních práv, obzvláště pokud jde o zdraví, vzdělání a boj proti diskriminaci žen. Míra gramotnosti dospělých se drží na pozoruhodných 99,8 %.

Avšak celkový stav lidských práv v zemi je nadále předmětem vážného zájmu mezinárodních pozorovatelů.

Spisovatel ve válce proti všemu a všem

Rozhovor s Carlosem A. Aguilerou

Přeložila Dita Aguilera

Carlos A. Aguilera usiloval o společensky angažovaný život spisovatele na Kubě. Takové snahy ovšem castrovci neodpouští, a tak byl nucen odejít do evropského exilu, kde se po vystřídání několika různých destinací nakonec usídlil v Praze. Jeho projevu nechybí černý humor, nebojí se experimentovat. Neustále si pohrává s nadsázkou, a tak čtenář stále váhá, ne čem vlastně je… 

Pavla Nehasilová: Jste jedním z exilových kubánských spisovatelů. Jak se vám přihodilo, že jste zakotvil zrovna v České republice, a jak se vám tu žije?

Carlos A.

4/2012 – Cuba non libre



Česká literární věda italskýma očima

Michal Ježek

Cosentino, Annalisa. Vědecký realismus a literatura. Česká teorie, kritika a literární historie v letech 1883–1918. Z italského originálu Realismo scientifico e letteratura: Teoria, critica e storiografia letteraria ceca (1883–1918) přeložila Zita Obstová. Praha: Univerzita Karlova, 2011. 126 stran. 

Profesorka Annalisa Cosentinová přednáší bohemistiku na univerzitách v Udine a Římě, je editorkou, překladatelkou a zároveň vytrvalou popularizátorkou české literatury a kultury v Itálii. Její studie vyšla poprvé v italštině roku 1999, podruhé letos v ediční řadě Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Mnemosyne. Napsala ji sice před patnácti lety pro italského čtenáře a nijak ji neaktualizovala, přesto ale i dnešnímu čtenáři českému může ukázat,

Trnitá cesta italských spisovatelek na literární parnas

Zora Obstová

Dnes se může zdát poněkud iluzorní oddělovat ženskou literární tvorbu od té mužské a vyčleňovat jí zvláštní kategorii, v minulosti však byla situace jiná. Itálie navíc patří k zemím, kde byla cesta žen za literární slávou složitější než jinde. Autorka se ve své studii pokouší tuto cestu zmapovat a vysledovat určitou linii moderní italské „ženské“ prózy, táhnoucí se od konce 19. století až do dnešních dnů. 

Na současné italské literární scéně figuruje celá řada výrazných prozaiček a básnířek, jejichž věhlas přesáhl hranice Itálie; mnohá jména jsou známa i u nás a některá díla těchto autorek si můžeme přečíst v českém překladu (v posledních letech vyšly např.

Skrytá sytá duše

Jáchym Topol

Čalo voďi – Sytá duše. Antologie prozaických textů romských autorů z ČR. Sestavily Jana Kramářová a Helena Sadílková. 1. vydání. Brno: Muzeum romské kultury, 2007. 398 stran. 

Fotografie pořízená někdy před druhou světovou válkou. Asi ze Slovenska. Sedlák v lesklých holínkách a kolem něj skupinka malých otrhanců. Jsou to romské děti, vypadají vedle chlapíka jako malí indiáni, jako urousané děti země vedle symbolu prosperity a civilizace. Sedlák se blahosklonně usmívá, je to hodný strýček, který zaloví v kapse a něco těm capartům dá? Anebo je tehdy zahnal sukovicí? V každém případě fotka působí jako upomínka na mýtické časy,