Autor: Nelly Stránka 6 z 46

Binetovy vyčpělé hry

Míla Janišová

Binet, Laurent. Perspektivy.
Z francouzského originálu
Les Perspective(s) (2023) přeložila Michala Marková.
1. vydání. Praha: Argo, 2024. 232 stran.

 

Laurent Binet patří už od vydání překladu svého prvního románu HHhH (2010) k miláčkům českého čtenářstva, jeho díla se objevují na trhu jen s mírným zpožděním oproti francouzským originálům. Jeho fanoušky a fanynky přitahuje mimo jiné autorův obvykle neotřelý a subverzivní pohled na dějiny spojený s čtivostí. V roce 2024 přineslo nakladatelství Argo nejnovější román Perspektivy, kde podobně jako v předchozích knihách Binet rozehrává historickou a žánrovou hru.

Psaní jako svědectví a pomsta

 

Olga Pavlova

Arenas, Reinaldo. Barva léta.
Ze španělského originálu
El color del verano (1991) přeložil Jiří Holub.
1. vydání. Praha: Argo, 2024. 560 stran.

 

Kubánský spisovatel Reinaldo Arenas strávil poslední desetiletí života ve Spojených státech. Ve svých knihách explicitně, groteskně a s velkou dávkou sebeironie popisuje život na Kubě, vlastní uvěznění, útěk a život v USA. Z jeho rozsáhlého díla v češtině vyšly doposud knihy Než se setmí (1992, č. 1994) a Vrátný (1987, č. 2006) v překladu Anežky Charvátové.

2/2025 – Bzučák tiskneš jako spoušť

Ve čtvrtek vyjde nový Plav věnovaný poezii války v Severním Irsku.

Jazyk je nebezpečná zóna

Rozhovor s Marianou Machovou a Danielou Theinovou vedl Jan Musil

Severoirská poezie od konce šedesátých let vznikala za zvláštních podmínek. Každodennost plná násilí a strachu, v poválečné Evropě v takové podobě výjimečná, se podle některých hlasů nevyhnutelně stává horizontem každé básně. Na poezii je za takových okolností kladen nárok vydat svědectví ve chvíli, kdy mluvit je v podstatě nemožné. V obsáhlém rozhovoru Mariana Machová a Daniela Theinová z Ústavu anglofonních literatur a kultur Filozofické fakulty Univerzity Karlovy přibližují nejen počátky zhruba třicetiletého konfliktu, eufemisticky nazývaného „The Troubles“, ale i jeho historické souvislosti. Bez nich totiž můžeme jen těžko pochopit význam poezie v severoirské kultuře a komplexní průniky etických,

Tam, kde každý kávovník vydechuje mrtvého otroka

Conceição Lima & Klára Trsková

Conceição Lima (* 1961) je básnířka z rovníkového souostroví Svatého Tomáše a Princova ostrova. Dosud publikovala samostatné básnické sbírky O Útero da Casa (Lůno domu, 2004), A Dolorosa raiz do micondó (Bolavý kořen baobabu, 2006), O País de Akendenguê (Akendenguova země, 2011) a Quando Florirem Salambás no Tecto do Pico (Až tamarindy rozkvetou na hřbetu Pica, 2015). Ukázky z její tvorby – stejně jako některých autorek, které v rozhovoru zmiňuje – vyšly v Plavu 9/2020 (Mezi oceány: Hlasy žen lusofonní Afriky).

Pramoedya Ananta Toer: nesmiřitelný kritik indonéské společnosti

Filip Lexa

 

Před sto lety, 6. února 1925, se v javánském městečku Blora narodil Pramoedya Ananta Toer (1925–2006). Mimo svou domovinu, a díky pár překladům to platí i u nás, je pravděpodobně nejznámějším indonéským spisovatelem. Snad proto, že pro západní čtenáře splňuje představu toho, čím by měl spisovatel z daleké, autokratické země kdesi na východě být, aby se stal hodným pozornosti a obdivu: disidentem, vězněm svědomí, kritikem totalitního režimu. Doma však vzbuzoval kontroverze a mezi svobodně smýšlejícími lidmi nebyl přijímán vždy kladně. Počítá se mezi uznávané literáty, málokdo by však řekl, že svým dílem jiné spisovatele zastiňuje.

Musí to být jazyk-výdech

Rozhovor se Zytou Rudzkou vedla a z polštiny přeložila Alžběta Knappová

Oceňovaná polská prozaička a dramatička Zyta Rudzka ve své knize Jen zubatí se smějou vypráví o strádání rázné a chudé kadeřnice Wery, která po bývalých milencích, milenkách a zastavárnách shání prostředky, aby vypravila pohřeb svému manželovi. V rozhovoru odpovídá Rudzka překladatelce knihy Alžbětě Knappové, kam až je schopna zajít na svých procházkách stimulujících psaní a jak z nich vyrůstá neotřelý jazyk, bezprostřední a literární zároveň, jímž mluví její postavy, starší lidé na pokraji chudoby. Autorka nás protáhne polskými bazary a představí nám hlavní hrdinku své první do češtiny přeložené knihy.

Všechno bychom si řekli, ale neuděláme to

Adéla Bílková

Hermann, Judith. Všechno bychom si řekli.
Z německého originálu
Wir hätten uns alles gesagt (2023) přeložil Petr Štědroň.
1. vydání. Brno: Větrné mlýny, 2024. 186 stran.

 

„(…) stěny chodby se rozpustí a promění v cosi vazkého, fluorejskujícího, schody se začnou pohybovat a vzdalovat od sebe. Nic takového však nenastalo. Prostě jsem přešla práh, sešla po schodišti dolů, vyšla v zimním poledni na ulici. A už se nikdy nevrátila.“ (54) Tak a podobně se německá autorka Judith Hermann (* 1970) ve svém nejnovějším románu Všechno bychom si řekli pokouší o vyvolání pocitu autenticity.

Léčba pro duši. Poezie Joãa Luíse Guimarãese

Anton Romanenko

Guimarães, João Luís Barreto. Mediterrâneo = Středomoří.
Z portugalského originálu
Mediterrâneo (2016) přeložila Kateřina Ritterová.
1. vydání. Praha: Togga, 2024. 113 stran.

 

Portugalský básník João Luís Barreto Guimarães (* 1967) formuloval jednu z nejnaturalističtějších definic poetické tvorby, když v rozhovoru pro The Guardian přirovnal odstranění zbytečných slov z textu k vyříznutí rakovinného nádoru. Tato metafora, která už dnes nepůsobí nijak extravagantně, neměla pouze šokovat, nýbrž navazuje na biografickou skutečnost. Guimarães se totiž kromě básní zabývá i medicínou – pracuje jako chirurg a vyučuje poezii na univerzitě v Portu.

1/2025 – Zkusíme to stručně

Vychází nový Plav věnovaný srbské literatuře od Albahariho po současnou poezii.