Rubrika: Recenze Stránka 18 z 23

Devátý

Jan M. Heller

Barnás, Ferenc. A kilencedik.
Budapest: Magvető, 2006. 216 stran.
 

Děj románu A kilencedik (Devátý) maďarského prozaika Ference Barnáse, autora čtyř románů, laureáta Ceny Sándora Máraiho (2001) a Ceny Tibora Déryho (2006), se odehrává na maďarském venkově kdesi severně od Budapešti v době po roce 1968. Vypravěčem a zároveň hlavním hrdinou je titulní „Devátý“: devátý syn v pořadí jedenácti dětí, které jeho matka přivedla na svět. Jeden z jeho deseti sourozenců zemřel, jedna sestra je vdaná, avšak s ostatními sdílí tento chlapec a jeho rodiče společnou domácnost.

Vzpomínky na dusno

Jan M. Heller

Kukorelly, Endre. Údolie víl.
Z maďarského originálu Tündér Völgy, avagy az emberi szív rejtelmeiről (2003) přeložila Jitka Rožňová.
Odpovědný redaktor Vlado Pisár. Bratislava: Kalligram, 2006. 456 stran.
 

Román Údolí víl vydal Endre Kukorelly v roce 2004 už jako zavedený autor řady prozaických knih, oceňovaný v Maďarsku i v zahraničí. Kritika jeho vydání přivítala jako literární událost a jako vyvrcholení autorovy tvorby. Román dosud nebyl přeložen do češtiny, v roce 2006 však vyšel ve slovenském překladu Jitky Rožňové.

Název je odvozen od stejnojmenné básnické skladby Mihálye Vörösmartyho.

Patero zastavení nad Otevřeným deníkem

Luděk Liška

Vladislav, Jan. Otevřený deník: 1977–1981.
Editor Jan Šulc. 1. vydání. Praha: Torst. 2012. 1005 stran.
 

Psát recenzi na knihu, která vyšla před rokem, by bylo, třebaže se na pultech před nedávnem objevil dotisk, trochu opozdilé a docela pošetilé. Jistě má ale smysl nad Vladislavovým deníkem přemítat, vracet se k němu a konfrontovat se s ním – proto patero následujících, snad ne úplně náhodných, zastavení.

Don Quijote s otevřeným hledím?

Troufám si tvrdit, že vydání Otevřeného deníku: 1977–1981 Jana Vladislava loni před Vánoci bylo jednou z nejzásadnějších literárních událostí posledních let: na téměř ihned vyprodanou knihu jsou ostatně v knihovnách dosud dlouhé čekací lhůty.

Umím to nakreslit, ale neumím to napsat

Ivana Myšková

Haring, Keith. Deníky.
Z anglického originálu Journals (2010) přeložil Ladislav Nagy.
1. vydání. Zlín: Kniha Zlín, 2013. 468 stran.
 

Nejsem si jistá, zda vydání Haringových deníků tak, jak vyšly ve Spojených státech v roce 2010, bylo rozhodnutím šťastným. To, jak je Haring prezentován českému čtenáři, je totiž přímo v rozporu s jeho jasnou a srozumitelnou výtvarnou řečí.

Zapomeňte na deníky Gombrowiczovy, Kafkovy, Juráčkovy, Hančovy, Divišovy, Woolfové a dalších výtečných literátů. Pak teprve zvědavě přikročte k této knize. Tady autor nevyráží dech přesností svých úvah,

Šachová partie s příchutí osudu

Ivan Malý

Guenassia, Jean-Michel. Klub nenapravitelných optimistů Z francouzského originálu Le Club des Incorrigibles Optimistes (2009) přeložila Helena Beguivinová. 1. vydání. Praha: Rybka, 2013. 292 stran. 

Představte si zadní místnost pařížské restaurace padesátých let 20. století. V zakouřené místnosti sedí muži a téměř mlčky hrají šachy. Výjimečně se rozhoří vášnivá diskuze, která přítomné rychle vyvede z poklidu, aby stejně rychle ustala. Pro malého chlapce vytváří směs špatné francouzštiny a mnoha dalších, vesměs slovanských jazyků v takovou chvíli téměř předobraz orientálního bazaru. Bazaru, kde může slyšet tisíc a jeden neuvěřitelný příběh. Do tohoto netradičního světa je v románu Jeana-Michela Guenassii Klub nenapravitelných optimistů vržen malý chlapec Michel.

Konec postkomunismu

Martina Poliaková

Buden, Boris. Konec postkomunismu – Od společnosti bez naděje k naději bez společnosti.
Z německého originálu Zone des Übergangs přeložil Radovan Baroš.
1. vydání. Praha: Rybka, 2013. 292 strany.
 

Chorvatský kulturní kritik, filosof a překladatel Boris Buden přináší v knize Konec postkomunismu pronikavý a pečlivý pohled na postkomunistické společnosti střední a východní Evropy. Jedná se však o pohled ve zpětném zrcátku, kdy se už chystáme nastartovat a kontrolujeme stav vozidla před jízdou. Konec, za kterým cítíme již nový začátek. Umožňuje nám nejen zpětně hodnotit,

Holanovská monografie

Tereza Riedlbauchová

Galmiche, Xavier. Vladimír Holan, bibliotekář Boha (Praha 1905–1980).
Z francouzského originálu přeložila Lucie Koryntová.
1. vydání. Praha: Akropolis, 2012. 232 strany.
 

V této recenzi na monografii Vladimír Holan, bibliotekář Boha francouzského bohemisty Xaviera Galmiche se zaměřujeme zejména na originál určený pro francouzské čtenáře. [1] Vyšla také její česká, upravená verze, o níž se zmiňujeme stručně v závěru.

Název publikace pochází z Holanovy básnické skladby Noc s Hamletem, v níž se Shakespeare stává bibliotekářem Boha zkoumajícím stvoření, vědění a existenci. Kromě této monografie byl v roce 2009 ve Francii otištěn rovněž sborník z holanovské konference,

Prochaskova podkarpatská archeologie

Jan M. Heller

Prochasko, Taras. Jinací. Z ukrajinského originálu NeprOsti přeložily Jekaterina Gazukina a Alexandra Stelibská. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2013. 208 stran. 

Jinací jsou pozemští bohové. lidé, kteří díky svému vrozenému nebo získanému vědění mohou někomu pomáhat, nebo škodit. podstatný je právě tento fakt – je to vrozené nebo získané. něco vědí. přičemž se to člověk může dozvědět. získat. a pak, když se člověk něco dozví, může se stát Jinakým. (119)

Takto (a právě s touto distribucí verzálek, jež chybějí na počátcích vět, kdežto pojem „Jinací“ povyšují na proprium) vysvětluje titul své prózy z roku 2002 Taras Prochasko,

Rozhovory o hledání slova – za slovem

Milena M. Marešová

Slovo za slovem. S překladateli o překládání. Editor, autor předmluvy, ediční poznámky a medailonů Stanislav Rubáš. Rejstříky Jan Šulc. Odpovědný redaktor Jan Zelenka. 1. vydání. Praha: Academia, 2012. 451 stran. Edice Paměť, sv. 47. 

„Otevřeli jste knihu svědectví nejstarší generace našich překladatelů,“ říká v první větě svého úvodu editor knihy Slovo za slovem Stanislav Rubáš, překladatel z angličtiny a ruštiny a ředitel Ústavu translatologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Jeho stať má název Dvacet sedm životů, a právě tolik osobností se zde setkává v rozhovorech, které mezi březnem roku 2010 a zářím 2011 zaznamenali různí tazatelé a editoři,

Průvodce čítankou islámského fundamentalismu

Jitka Jeníková

Ibn Tajmíja. Wásitské vyznání. Z různých arabských originálů přeložil, komentářem a studií opatřil Pavel Ťupek. Odpovědný redaktor Martin Bedřich. 1. vydání. Praha: Academia, 2013. 183 stran. 

Ibn Tajmíja je jedním z nejvýznamnějších islámských učenců a teologů. Přestože od jeho narození letos uplyne přesně 750 let, je jeho dílo stále živé a v arabském světě velmi rozšířené. V Saúdské Arábii tvoří Wásitské vyznání dokonce součást školních osnov a český čtenář má tedy nyní možnost se seznámit s výrazným dílem ještě výraznější osobnosti, jejíž myšlenky se v současné době díky vlivu, který má v arabském světě ekonomicky silná Saúdská Arábie,