• Recenze #12 #2014

Ivan Malý

Guenassia, Jean-Michel. Vysněný život Ernesta G.
Z francouzského originálu Vie rêvée d’Ernesto G. (2012) přeložila Helena Beguivinová.
1. vydání. Praha: Argo, 2014. 403 stran.
 

Spisovatel Jean-Michel Guenassia, u nás známý románem Klub nenapravitelných optimistů, se pokusil v novém díle navázat na předchozí úspěch. Využívá k tomu některé momenty, postavy i dějové úseky z předchozího románu, jeho nová kniha má však širší časový záběr. Jako ústřední postavu příběhu totiž využívá osobnost, která prožije všechny zlomové okamžiky dvacátého století. Skrz postavu českého,

• Recenze #11 #2014

Silvie Mitlenerová

Legendreová, Claire. Pravda a láska. Z francouzského originálu Vérité et amour (2013) přeložila Michala Marková. Odpovědná redaktorka Ivana Tomková. 1. vydání. Praha: Argo, 2014. 258 stran. 

Pojmenovat svou knihu Pravda a láska se jeví jako velmi odvážný nápad. Francouzská spisovatelka Claire Legendreová se ale názvu nezalekla a kniha vyšla na konci loňského roku i v českém překladu Michaly Markové.

Kam knihu zařadit? Určitě se vejde mezi autobiografie, či spíše deníkovou literaturu – v novele je přece jen zahrnuto poměrně krátké období v řádu měsíců. Autorka ale deník vylepšuje o prvky milostného románu,

• Recenze #2014 #9

Oskar Mainx

Chutnik, Sylwia. Kapesní atlas žen.
Z polského originálu Kieszonkowy atlas kobiet (2008) přeložili Martina Bořilová, Barbora Gregorová, Jan Jeništa a Lucie Zakopalová.
Praha: Fra, 2014. 220 stran.
 

Prvotina Sylwie Chutnik Kapesní atlas žen vychází v roce oslav varšavského povstání, ukazuje hrdiny a hrdinky vydávající se všanc vzpomínkám, ale i fámám a představám, sice nedosažitelným, a právě proto nahrazujícím jejich žitou přítomnost a potřebným pro jejich existenci.

Sylwia Chutnik (* 1979) nejspíš není českému čtenáři příliš známa. Absolventka genderových studií na Varšavské univerzitě,

• Recenze #2014 #9

Anna Rosová

Dostojevskij, Fjodor Michajlovič. Bratři Karamazovovi.
Z ruského originálu Braťja Karamazovy (1880) přeložil Libor Dvořák. Odpovědný redaktor Jindřich Jůzl.
1. vydání. Praha: Odeon, 2013. 984 stran.
 

V květnu roku 2013 se na knižních pultech objevil v rámci edice Knihovna klasiků nakladatelství Odeon nový překlad Bratrů Karamazovových, jehož autorem je rusista, redaktor Českého rozhlasu a jeden z nejproduktivnějších českých překladatelů Libor Dvořák. Tímto krokem se Dvořák (potažmo i samo nakladatelství) rozhodl jít s kůží na trh přímo pod drobnohled kritiků, neboť dosavadní,

• Recenze #2014 #6

Epistolární román o lásce není tím, čím se zdá být

Alexej Sevruk

Šiškin, Michail. Listář. Z ruského originálu Pismovnik (2010) přeložila a doslov napsala Linda Lenz. Odpovědný redaktor Radim Kopáč. 1. vydání. Brno: Větrné mlýny, 2013. 432 stran. 

Život, smrt, láska, válka – věci, o kterých byly popsány stohy papíru. Člověka pokaždé znovu překvapí, když tato témata, kterým se rádo říká „věčná“, někdo znovu netriviálně zpracuje do beletristické podoby a napíše o nich dalších několik set stránek. O nové zpracování těchto univerzálních antropologických konstant, jak se zdá, usiluje také poslední román ruského autora Michaila Šiškina,

• Recenze #2014 #3

Viola Somogyi

Nilsson, Frida. Apstjärnan. Stockholm: Natur och kultur, 2005. 135 stran. Ilustrovala Lotta Geffenbladová. Lindenbaum, Pija. Gittan och gråvargarna. Stockholm: Rabén och Sjögren, 2002. 40 stran. Ilustrovala autorka. Lindenbaum, Pija. Gittan och älgbrorsorna. Stockholm: Rabén och Sjögren, 2003. 40 stran. Ilustrovala autorka. 

Zejména menší děti obvykle vstřebávají poselství obsažená v textu a ilustracích, aniž by je příliš hodnotily. Autoři dětské literatury by se proto měli vyvarovat jakýchkoli stereotypů, které znevýhodňují různé skupiny lidí, ať už se jedná o osoby určitého pohlaví, vzhledu, jiné národnosti nebo sexuální orientace. V mnoha státech,

• Recenze #2 #2014

Markéta Cmíralová

Galbraith, Robert. Volání kukačky. Z anglického originálu The Cuckoo’s Calling (2013) přeložil Ladislav Šenkyřík. 1. vydání. Praha: Plus, 2013. 480 stran. 

Román Volání Kukačky „neznámého“ britského autora Roberta Galbraitha již asi netřeba představovat. Brilantní krimi uvedlo do českého prostředí pražské nakladatelství Plus, které takřka pětisetstránkový román podpořilo rovněž patřičnou reklamou. Kniha by však jistě obstála i sama o sobě. Pod debutantským pseudonymem se totiž skrývá ostřílená spisovatelka Joanne Rowlingová, autorka knižní série o Harrym Potterovi.

Pravou tvář Roberta Galbraitha se nepodařilo tajit moc dlouho. Volání Kukačky vydalo britské nakladatelství Sphere v dubnu roku 2013 a pravdu o autorství již v létě prozradil jeden známý právníka Rowlingové a potvrdily ji softwarové lingvistické rozbory.

• Recenze #1 #2014

Vera Kaplická Yakimova

Dimitrova, Kristin. Ráno hráče karet. Z bulharského originálu Sutrinta na kartoigrača (2008) přeložil Ondřej Zajac. 1. vydání. Brno: Větrné mlýny, 2013. 100 stran. 

Ve své knize Umění překladu Jiří Levý odkazuje na soubor voleb, které se nabízí každému překladateli. [1] Každá z nich se pojí s určitou základní otázkou teorie překladu. Pro čtenáře tyto otázky mohou občas vypadat jednoduše a jasně, například „překlad může k originálu něco přidávat nebo z něho něco vynechávat“ a „překlad by neměl nikdy k originálu nic přidávat a nic z něho vynechávat“. Čtenář by se mohl s podivením zeptat – jak by mohl překladatel něco přidávat?

• Recenze #12 #2013

Zuzana Micková

Harstad, Johan. Záchranka. Z norského originálu Ambulanse (2002) přeložila Ivana Řezníková. 1. vydání. Praha: Pistorius & Olšanská, 2013. 152 stran. 

Jen málokterý mladý autor se může pochlubit takovým mezinárodním ohlasem jako norský spisovatel Johan Harstad (*1979). Debutoval coby dvaadvacetiletý sbírkou krátkých próz Herfra blir du bare eldre (Odteď už jenom stárneš, 2001) a už jeho první román Buzz Aldrin, hvor ble det av deg i alt mylderet? (Kam ses v tom zmatku poděl, Buzzi Aldrine?, 2005), vydaný o čtyři roky později, se podařilo prodat do úctyhodné řádky zemí včetně USA,

• Recenze #10 #2013

Milena M. Marešová

Kerr, Philip. Praha osudová. Z anglického originálu Prague Fatale (2011) přeložil Martin Škapa. 1. vydání. Praha: Argo, 2013. 258 stran. 

Philip Kerr (nar. 1956) není coby literát začátečník, je autorem téměř třiceti knih, sci-fi povídek, fantasy příběhů pro děti. Vystudovaný právník se proslavil především detektivními příběhy, jejichž hlavní postavou je Bernhard Günther, důsledně nazývaný Bernie, komisař berlínské policie, muž z rodu drsných správňáků čelících nepravostem zbytku světa. První Kerrova kniha o dobrodružstvích policisty, důstojníka SS a tajné policie nacistického Německa, vyšla v roce 1989 pod názvem March Violets a její děj se odehrával v roce 1936.