Rubrika: Rozhovor Stránka 19 z 25

Brazilská hudba, bossa nova

Rozhovor s Joãem Donatem

K brazilské kultuře patří neodmyslitelně hudba, kterou často doprovází i kvalitní texty. Když vám na požádání Brazilec nezarecituje básničku, určitě vám ji zazpívá. Hudební styl, který se prosadil v šedesátých letech a zásadně ovlivnil brazilskou hudbu, je bossa nova. O tom, jak bossa nova vznikla a čím je charakteristická, hovoří brazilský skladatel a hudebník João Donato, jeden ze zakladatelů tohoto žánru. 

Lucie Koryntová: João, pocházíte z města Rio Branco, obklopeného Amazonským pralesem u hranic s Bolívií – jaká byla hudba v Rio Brancu ve čtyřicátých letech? Jaké byly vaše hudební počátky?

João Donato: Téměř veškerá hudba,

Apokalypsa je optimistická zvěst

Rozhovor s Pavlínou Cermanovou

Ačkoliv většina textů v tomto čísle Plavu je novějšího data, jako úvod by snad mohl dobře posloužit rozhovor s odbornicí na středověkou apokalyptiku. S historičkou Pavlínou Cermanovou jsme hovořili především o tom, jak se lišily středověké představy o konci světa od těch dnešních, a v čem lze naopak hledat spojitost. 

Vratislav Kadlec: Dá se vůbec vysledovat nějaká nikoli povrchní souvislost mezi dnešní fascinací koncem světa a myšlením středověkého člověka, který očekával příchod soudného dne?

Pavlína Cermanová: Opravdu nevím, jestli bych v současné době mluvila o fascinaci. Mám pocit, že jsou to témata,

Spisovatel ve válce proti všemu a všem

Rozhovor s Carlosem A. Aguilerou

Přeložila Dita Aguilera

Carlos A. Aguilera usiloval o společensky angažovaný život spisovatele na Kubě. Takové snahy ovšem castrovci neodpouští, a tak byl nucen odejít do evropského exilu, kde se po vystřídání několika různých destinací nakonec usídlil v Praze. Jeho projevu nechybí černý humor, nebojí se experimentovat. Neustále si pohrává s nadsázkou, a tak čtenář stále váhá, ne čem vlastně je… 

Pavla Nehasilová: Jste jedním z exilových kubánských spisovatelů. Jak se vám přihodilo, že jste zakotvil zrovna v České republice, a jak se vám tu žije?

Carlos A.

Čekání na lepší časy je výmluva

Rozhovor s moldavským spisovatelem a publicistou Vitaliem Ciobanem

Vitalie Ciobanu je moldavským autorem poměrně úzce spjatým s Prahou, který se do Čech velmi rád vrací. V rozhovoru, který s ním vedla Libuše Valentová, hovoří kromě svých inspiračních zdrojů třeba i o vzájemné kooperaci tvorby krásné literatury a občanské angažovanosti. 

Libuše Valentová: Jak byste charakterizoval postavení spisovatele v dnešní moldavské společnosti? Je vnímán jako významný strážce kulturních hodnot, jako „svědomí národa“, nebo jako neškodný estét, jehož tvorba zajímá jen úzkou vrstvu zasvěcených? A platí pro vás osobně stále výrok, jejž jste pronesl v roce 2008 na jednom kolokviu v Praze – „Žít v zemi odsouzené ke svému údělu znamená pro spisovatele současně výzvu i vzrušující zkušenost“?

Bretaň – popis jednoho zápasu

Rozhovor se Zdeňkem Hrbatou

Co je určujícím znakem bretonské literatury – jazyk, téma, nebo mentalita? Kam až sahají kořeny starobylé bretonské kultury? Co dala Bretaň středověké Evropě? Odpovědi na tyto a další otázky nabízí v rozhovoru Zdeněk Hrbata. 

Vít Pokorný: Na rozdíl od zbytku Francie se v Bretani dodnes udržel jazyk i etnikum keltského původu. Čím to?

Zdeněk Hrbata: Je to zvláštní situace, že? Z původně velkého keltského národa zbyly jen malé ostrůvky keltských jazyků, které navíc všude v Evropě už po staletí ustupují. V kontinentální Evropě se potomci Keltů udrželi jen v Bretani,

Talent poznáte už po pár odstavcích

Rozhovor s Ladislavem Šenkyříkem

S předsedou poroty Soutěže Jiřího Levého, překladatelem a fejetonistou Ladislavem Šenkyříkem, o Obci překladatelů, záhadných trvalkách a puči proti sobě samému. 

Kateřina Veselovská: Toto číslo Plavu přináší překlady autorů, kteří byli oceněni v 19. ročníku Soutěže Jiřího Levého, soutěže zaměřené na začínající překladatele. Za jakých okolností, z čího podnětu, případně z jaké potřeby tato soutěž vznikla? Kdo vlastně stál u jejího zrodu?

Ladislav Šenkyřík: Pro přesnou odpověď na tuto otázku jsem asi příliš mladý. Literární soutěž pro mladé a začínající překladatele má své kořeny v dobách nejtužší normalizace, kdy překladatelé nesměli mít samostatnou organizaci,

Psát, aby nás pochopili

Rozhovor s Helenou Sadílkovou

Málo znalostí, mnoho předsudků – zhruba v takové situaci se nyní nachází romská literatura. Helena Sadílková se pokouší některé předsudky vyvrátit a popsat, co se s romským psaním děje za posledních padesát let. 

Lukáš Houdek: Odkdy u nás můžeme o literární tvorbě Romů hovořit?

Helena Sadílková: Její vznik je kladen do šedesátých let 20. století, souvisí se založením Svazu Cikánů-Romů (1969–1973) a vznikem věstníku této organizace s názvem Romano ľil. Díky dobové konstelaci a existenci toho časopisu získali Romové v Československu vůbec poprvé možnost relativně neomezeně publikovat,

Literatura v jazyce kuchyně

Rozhovor s Vjačeslavem Ar-Sergim

Rozhovor s udmurtským spisovatelem Vjačeslavem Ar-Sergim se týká především ugrofinského literárního souručenství, minulosti i současnosti udmurtské literatury a jejího politického a společenského kontextu a jazykového určení. Tematicky tedy navazuje na esej Johanny Domokosové – na otázku, zda má dnes spojení „uralské literatury“ vůbec smysl, však odpovídá z hlediska uralského spisovatele, pro kterého toto téma zdaleka není pouhou teorií.  

Michal Kovář: Vjačeslave, existuje podle tebe uralská (ugrofinská) literatura, a pokud ano, co pro tebe znamená?

Vjačeslav Ar-Sergi: Ugrofinské (uralské) etnojazykové společenství, v současné době čítající více než dvacet milionů lidí,

Mluvím páté přes deváté

Rozhovor s Péterem Esterházym

Maďar Péter Esterházy je jedním ze spisovatelů, kteří existenci střední Evropy jako kulturního celku neustále zpochybňují, ale svými díly naopak zpochybňuje své pochyby. Zdá se, že o tomto tématu nemluví rád, pro tentokrát však udělal výjimku. Kromě toho se rozpovídal o svých plánech, o politické situaci v Maďarsku a o tom, jaké je to psát pod pseudonymem.
 

Lucia Satinská: Vycházejí vaše knihy častěji v maďarštině, nebo v překladu? Zajímáte se o zahraniční vydání svých knih?

Péter Esterházy: To je čistá matematika, překladů může být vždy více,

Nesmierne obohacujúci vzťah

Rozhovor s Igorom Otčenášom

Často počuť názor, že rozpad Československa viedol v Česku nielen k strate celkového záujmu o slovenskú kultúru, ale dokonca, že najmladšia generácia už ani nerozumie po slovensky. Znamená to, že je potrebné slovenskú literatúru prekladať? Tiež o tom, rovnako ako o (domnelej) tragédii neporozumenia a vzťahu oboch kultúr hovorí v rozhovore spisovateľ a diplomat, bývalý riaditeľ Slovenského inštitútu v Prahe Igor Otčenáš.
 

Lucia Satinská: Ako vnímate, aj z pohľadu toho, že ste dlho pôsobili v Česku ako riaditeľ Slovenského inštitútu v Prahe, vzťah českej a slovenskej literatúry v jej historickom kontexte,