Martin Pokorný
Bývá zvykem posuzovat věrnost překladu odkazem na to, zda čeština odpovídá originálu, a velmi často zde za kritérium slouží slovníky. Příslušná otázka pak zní, zda ten či onen ekvivalent – ať slova, či ustálené fráze – najdeme v uznávaných lexikonech.
Myslím, že to je kritérium klamné, a chci za ně navrhnout náhradu: neměřme věrnost tím, zda český výraz patří mezi slovníkové ekvivalenty formulace v originále, ale tím, zda se znění originálu dá získat slovníkovým převodem navrženého překladu. V zásadě tedy navrhuji počínat si, jako kdyby měl být originál zcela věrným, „doslovným“ překladem verze v češtině.
…