Stránka 3 z 94

„Tak já jsem Honza, ahoj“

Jan-Marek Šík

Nekrolog

 

Stáli jsme na přechodu v Tallinnu, bylo to zjara roku 2019. Po šestiproudové ulici se valila auta a my už tam s pohledem upřeným na červeného panáčka a červený bicykl na protějším břehu prostáli několik tichem naplněných okamžiků. Trochu zaraženě jsem se podíval doleva, na muže v dlouhém černém kabátě, s černým baretem a pravicí nataženou směrem ke mně.

Jana Dlaska jsem v ten moment znal necelých deset let. Hlavou mi prokmitla situace, kdy jsem ho spatřil poprvé: vstoupil do učebny, kde měl začít úvodní hodinu finské literatury pro bakalářské studenty,

Nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině

Martin Šplíchal

Před pětapadesáti lety 12. ledna se v přístavním anglickém městečku Southport narodil David Mitchell. Dětství a dospívání prožil v okolí Malvern Hills. Oba jeho rodiče měli umělecká povolání, jejich životní styl byl však prostý jakéhokoliv bohémství; představovali běžnou středostavovskou rodinu a malého Davida, který trpěl vadou řeči, podporovali v jeho nezřízené zálibě – četbě. Literaturu také vystudoval na Univerzitě v Kentu, nejprve anglistiku s amerikanistikou a následně komparatistiku. Po knihkupecké zkušenosti a ročním pobytu v Itálii přesídlil v roce 1994 na celých osm let do Hirošimy a pracoval tam jako lektor angličtiny. V Japonsku se seznámil se svou budoucí ženou Keiko a napsal první dva publikované romány – Hybatele (1999,

Arabové jsou zvyklí poezii především poslouchat

Rozhovor s Ahmadem Lutfím Rašwánem vedla a z arabštiny přeložila Adéla Provazníková

Egyptský literární kritik a básník Ahmad Lutfí Rašwán skepticky rozebírá slábnoucí čtenářský zájem o poezii v arabském světě a překvapivé důsledky, které taková situace může přinést. V rozhovoru také uvádí, že politická poezie se naopak těší trvalé pozornosti, a uvažuje nad vztahy mezi básní a její zhudebněnou podobou či mezi spisovnou a hovorovou arabštinou. Zmíněné básně Podej mi flétnu a zpívejTrosky, proslavené pěveckými interpretacemi nejzářivějších hvězd arabské hudby Fajrúz a Umm Kulthúm,

Materinský jazyk nie je osudová záležitosť

Rozhovor s Janou Karšaiovou vedla Tímea Zvoláneková

V roce 2022 vydala Jana Karšaiová debutový román Divorzio di velluto. Pojednává v něm o rozpadu jednoho vztahu a paralelně také státu, Československa, z něhož sama pochází. Italsky psaná kniha získala nominaci na nejprestižnější italské literární ocenění a o rok později byla pod názvem Sametový rozvod přeložena do češtiny i autorčiny rodné slovenštiny. V rozhovoru přišla řeč na hledání a ztrácení vlastní identity, vliv bilingvismu na vlastní tvorbu, překlad do mateřského jazyka nebo fenomén odcházení mladých lidí ze Slovenska.

 

Hranice lásky

Kateřina Bártková

Rabinjanová, Dorit. Všechny řeky.
Z hebrejského originálu
Gader chaja (2014) přeložila Lenka Bukovská.
1. vydání. Praha: Paseka, 2022. 320 stran.

 

Na román Všechny řeky izraelské autorky Dorit Rabinjan láká nakladatelství slovy jako „kontroverzní“, „bestseller“ nebo „ohrožení svobody slova“. Zadní strana obálky dále informuje, že kniha byla izraelským ministerstvem vyřazena ze seznamu četby pro střední školy, a já začínám očekávat, že v ruce třímám politicky nabité čtivo, které otřese mým vnímáním izraelsko-palestinského konfliktu…

Děj se odehrává v New Yorku v době po teroristických útocích v roce 2001.

Slova do světla

Klára Soukupová

Stefánsson, Jón Kalman. Tvá nepřítomnost je tmou.
Z islandského originálu
Fjarvera þín er myrkur (2020) přeložila Lenka Zimmermannová.
1. vydání. Praha: Dybbuk, 2022. 376 stran.

 

Tvá nepřítomnost je tmou je kniha o smutku, jenž provází události plné něhy, naplnění a lásky. Takové události mění lidské osudy, vzpírají se zavedenému chodu věcí, ubližují druhým, a přece v sobě mají světlo nevinnosti.

Ze začátku románu se zdá, že půjde o příběh hrdiny se ztrátou paměti. Ten se zčistajasna objeví u hřbitova na islandském venkově,

Prosinec – měsíc otevřených dveří

V průběhu prosince si můžete přijít koupit Plavy nebo vyzvednout své objednávky z e-shopu i k nám do redakce na adresu Plynární 39, Praha 7. Jsme tu pro vás každý pracovní den až do 22. prosince v tyto časy:

10/2023 – Zdivočelé alter eko

Vychází nový Plav věnovaný québecké dystopické literatuře.

Vyslovit nevyslovitelné. Nobelova cena za literaturu pro Jona Fosseho

Pavla Nejedlá

Přestože vítěze letošní Nobelovy ceny za literaturu už od začátku října známe, samotné slavnostní předávání medailí, diplomů a příslušných finančních částek ve velkém sále stockholmské Královské filharmonie probíhá jako každoročně až desátého prosince. Po devadesáti pěti letech putuje toto nejvýznamnější literární ocenění do Norska – přebírá ho Jon Fosse.

Širší i užší seznamy nominovaných podléhají sice padesátiletému utajení, ale Fosseho jméno se ve spojitosti s Nobelovou cenou v zasvěcených diskusích objevuje už minimálně od roku 2013, takže vyhlášení výsledků nebylo překvapením pro odbornou veřejnost ani pro autora samotného. Během těch deseti let měl dost času se na možný telefonát ze Švédské akademie připravit.

Otevírání se postquébecké produkci

Rozhovor s Evou Voldřichovou Beránkovou vedl Dalibor Žíla

Termín zdivočení nás provází celým číslem, a tak jsme se na jeho význam zeptali osoby nejpovolanější – Evy Voldřichové Beránkové, jež termín zavedla. Dočteme se o trnité cestě amerindiánských spisovatelů za uznáním a vřazením jejich tvorby do literárního kánonu, o jejich vzájemné inspiraci s Franko-Kanaďany, o kulturní apropriaci a o tom, že nemusí být vnímána vždy negativně, či o rozmanitosti dystopických textů i o jejich specificitě v québeckém kontextu.

 

Dalibor Žíla: Ve svých textech o québecké literatuře používáte pojem ensauvagement,