Stránka 2 z 96

Byť obnažená znamená byť aj oveľa viac zraniteľná

Rozhovor s Nicol Hochholczerovou vedla Kamila Schewczuková

Prozaický debut Nicol Hochholczerové Táto izba sa nedá zjesť (2021, č. Tento pokoj se nedá sníst, 2023) vyvolal ve slovenském i českém prostředí živou diskusi. Pojednává totiž o společenském tabu, zneužívání nezletilých. Činí tak ale subtilně, metaforickou poetikou a výraznou formou pojmenovává tenkou hranici a promlouvá o zásadních dopadech na život a dospívání dítěte. V rozhovoru přišla řeč na výrazně výtvarně inspirovaný tvůrčí proces autorky, ale také na funkci umění nebo autorčin zážitek podněcující její aktuální tvorbu.

 

Kamila Schewczuková: Prečo ste zvolili formu textu-fragmentu?

Žena na druhou

Olga Pavlova

Vasjakinová, Oksana. Rána.
Z ruského originálu
Rana (2021) přeložila Alena Machoninová.
1. vydání. Praha: Maraton, 2023. 248 stran.

 

Rána je prozaický debut ruské básnířky Oksany Vasjakiny. Kniha se hned po vydání stala nepřehlédnutelnou literární událostí, zvítězila ve dvou kategoriích celostátní ceny NOS (Nová slovesnost), avšak nyní se nachází na seznamu zakázaných děl. Příběh jedné odvážné publikace připomíná osud mnoha jiných titulů, které kdysi v Sovětském svazu a nově i v Putinově říši podléhají cenzuře. Nové ruské čtenářstvo se tak k textu Oksany Vasjakiny dostane především přes online platformy.

Odstup od truchlení

Dan Maršálek

Bomannová, Anne Cathrine. Modré tóny.
Z dánského originálu
Blå toner (2021) přeložila Lada Halounová.
1. vydání. Brno: Host, 2023. 256 stran.

 

V úvodní scéně románu Modré tóny sledujeme jednu z hlavních hrdinek (Elisabeth), jak si postupně uvědomuje zdrcující zprávu, že její malý syn zemřel. Působí přitom nesoustředěně, ale po komunikačním nedorozumění s nemocniční sestrou se přece jen odchází rozloučit. „(…) věděla jen, že tohle je to nejhorší, co ji v životě potkalo, cosi zcela nepředstavitelného.“ (10) Už na těchto prvních stránkách se objevují některé typické rysy románu: V jeho popředí stojí dialogy,

Čhávata uměj šunovat

Karolína Ryvolová

Nakladatelství Kher jako jediný nakladatelský dům u nás soustavně vydává a popularizuje romskou literaturu. Jeho redaktorka Karolína Ryvolová v následujícím eseji popisuje, v čem je taková práce specifická, a rovněž přibližuje, jak postupovala při překládání románu Čhávata z manéže. V něm se kromě nejrůznějších cirkusových reálií musela vyrovnat zejména s velmi neobvyklou angličtinou romaničelské menšiny.

 

Romové byli donedávna neliterárním společenstvím a svou bohatou ústní slovesnost, jakož i odvozenou autorskou literaturu začali ve větší míře zapisovat a psát až od druhé poloviny 20. století. Žijí po celém světě a kromě kontaktních jazyků také často píší romštinou,

Co na tom, kdo vyhraje? Literární víceboj

Uvedení čísla 3/2024 v pražském Muzeu literatury v pondělí 6. května od 18:30.

3/2024 – Zatrnulo na tribuně

Vychází nový Plav věnovaný sportu v literatuře.

Smrt a šprým. Poznámka k šibeniční poezii

Martin Hašek

Christian Morgenstern (1871–1914), básník často tematizující smrt a smrtelnost, od jehož úmrtí uplyne 31. března sto deset let, vložil do básně Šibeniční vrch verše: „To, čemu vyhnutí není, / právě cíl je pro náš šprým.“

Ačkoli tuto báseň najdeme v obvyklé podobě jeho nejslavnější sbírky Šibeniční písně (poprvé 1905), autor sám ji do ní nikdy nezařadil. Objevila se až v pozůstalostním vydání, které v rámci souhrnné sbírky Alle Galgenlieder (Všechny šibeniční písně, 1938) připravila a upravila (ne vždy úplně vhodně) Margareta Morgenstern. Že se báseň do autorských uspořádání sbírky nedostala,

Zatahujme politiku do sportu

Rozhovor s Martinem Pelcem vedl Jan Musil

Historik Martin Pelc v rozhovoru představuje vznik moderního sportu jako proces úzce spjatý s rozvojem pravidel, klubů a diváctví. Na srovnání několika tradic ukazuje, že tento vývoj sice měl svá národní specifika, často se ale jednalo o rozdíly spíše povrchní, které se s konečnou platností setřely na počátku 20. století. To však nic nezměnilo na tom, že sport zůstal i nadále identitotvorným jevem pro celá společenství. Podle Martina Pelce je sport neodmyslitelně provázaný s politikou a měli bychom se mít na pozoru vždy, když nám někdo chce u politicky kontroverzních afér namluvit,

Lotyšská literatura je již od svých počátků plná žen

Rozhovor s Norou Ikstenou vedla a z lotyštiny přeložila Anna Sedláčková

V rodném Lotyšsku patří Nora Ikstena od devadesátých let mezi nejčtenější autory a autorky. Její román Mātes piens z roku 2015, přeložený již do dvaceti jazyků, vyšel v roce 2023 i česky, a to pod názvem Mateřské mléko. Se svou překladatelkou Annou Sedláčkovou autorka rozmlouvala nejen o českém překladu románu, ale také o tom, jak kniha působí na čtenáře třeba v Japonsku, jakými směry se ubírá současná lotyšská literatura nebo nakolik kniha vypovídá o životě v sovětském režimu a o jeho snahách o redefinici ideálu ženství.

Hořké mléko

Klára Soukupová

Ikstena, Nora. Mateřské mléko.
Z lotyšského originálu
Mātes piens (2015) přeložila Anna Sedláčková.
1. vydání. Praha: Paseka, 2023. 192 stran.

 

Lotyšská spisovatelka Nora Ikstena zasadila svou novelu do druhé poloviny 20. století, kdy se tato pobaltská země stala součástí Sovětského svazu. Trojice ženských postav představuje různé vyrovnávání se s totalitním režimem: babička zastupuje přizpůsobení a snahu zapomenout; matka vzdor a porážku; dcera naději. Sebedestruktivní matka je obklopena babičkou a dcerou, které se o ni starají – mateřské role se tak obracejí a zvýrazňuje se i mezigenerační pouto.