Stránka 2 z 76

Nejsem úspěšný literární podnikatel

Rozhovor s Maxem Ščurem vedla Olga Pavlova

S běloruským básníkem a překladatelem Maxem Ščurem jsme mluvili o koexistenci ruštiny a běloruštiny v Bělorusku, o zasahování státu do kulturního života v zemi, o přijetí české nemainstreamové literatury v Bělorusku a o práci překladatele a spisovatele na volné noze.
 

Olga Pavlova: Už skoro dvacet let žiješ v České republice. Nebojíš se, že každodenní kontakt s češtinou může ovlivnit tvou běloruštinu?

Max Ščur: Když jsem přijel do České republiky, má běloruština byla spíše nespisovná a v některých ohledech poměrně rudimentární,

Jak prodat hulánskou šavli do komise. Nejpesimističtější kniha polské literatury?

Michael Alexa

Mackiewicz, Józef. Cesta nikam.
Z polského originálu
Droga donikąd (nedatováno) přeložila Marcela Bramborová.
1. vydání. Praha: Volvox Globator, 2020. 368 stran.
 

Loňským vydáním Cesty nikam, prvního románu polského (exilového) spisovatele Józefa Mackiewicze (1902–1985), je splacen velký dluh. Dosud nebyla do češtiny přeložena jediná autorova kniha, tato je navíc jeho zdaleka nejslavnější a nejdiskutovanější. Nositel Nobelovy ceny Czesław Miłosz označil pojetí politického osudu v Cestě nikam za neobyčejně nepolské – a ve zpětném pohledu neobyčejně trefné a historicky věrné.

Mackiewiczův román,

S hlavou mrtvé kočky

Klára Soukupová

Burnsová, Anna. Mlíkař.
Z anglického originálu
Milkman (2018) přeložila Ester Žantovská.
1. vydání. Praha: Argo, 2020. 412 stran.
 

Román Mlíkař, za nějž v roce 2018 severoirská autorka Anna Burnsová získala Man Bookerovu cenu, se odehrává v sedmdesátých letech v Severním Irsku ve čtvrti „odpůrců“ státu „na druhém břehu moře“. V případě protibritských separatistů se sice nejedná o žádné sektářské společenství, přesto jsou životy místních lidí determinovány rodinnou příslušností, jménem či vztahem k náboženství. Smrt v přestřelce nebo při výbuchu se bere jako běžná věc,

Delikátní kontrfej pěkné Andalusanky Losány

Magnesií Literou za překlad byl oceněn Jiří Holub a román Portrét pěkné Andalusanky. Úryvek z knihy vyšel v Plavu 2/2015 – nyní ho pro zájemce odemykáme.

5/2021 – ¡Ay Chile!

S novým Plavem se podíváme do Chile a zaměříme se na manifesty, a to manifesty politické i umělecké. ¡Ay Chile!

Rok katastrof a bilancování: 2020 u protinožců

Magdalena Císlerová

Dějiny jsou většinou psány jaksi nepozorovaně – málokdy si člověk uvědomí, že to, co právě prožívá, do nich jednou vstoupí. Události loňského roku ale v tomto ohledu nechaly málokoho na pochybách. Do roku 2020 se Austrálie probudila v plamenech. Ty vystřídaly rozsáhlé záplavy. Následovala pandemie. Toto všechno za běhu zpracovat a vidět v širším kontextu není snadné.

Obvykle se zpracováním historických traumat může pomoct literatura, která běh dějin přetavuje a leckdy kreativně přepisuje do čtivých příběhů, jež nutí k zamyšlení a uvádí události do nových souvislostí. V Austrálii je dávná i nedávná minulost a její vliv na přítomnost stále velkým tématem,

Básnici zostúpili z Olympu do ulíc

Miroslava Filová

Co pojí chilskou avantgardní poezii s uměleckými akcemi kolektivu CADA? Jsou Vicente Huidobro a Raúl Zurita dědici stejné tradice rozchodu a konceptu antibásnictví? A jak svou snahu o renovaci umění manifestují? Tyto otázky si ve svém eseji pokládá hispanistka Miroslava Filová. Svou pozornost zaměřuje na pokusy seskupení CADA obrátit scénu, dostat poezii do ulic a spojit tak „revoluci slova s revolucí idejí“.
 

V deň coup d’état, ktorý sa v Chile odohral 11. septembra 1973, sa mnohí s väzbami na politickú ľavicu stali terčom útoku vojenskej junty pod vedením generála Augusta Pinocheta,

Hranice chilské literatury

Rozhovor s Jorgem Zúñigou Pavlovem vedla Monika Sechovcová

Je Chile „zemí básníků“? A má vůbec smysl se o literatuře bavit v rámci pojmů národ a generace? Se spisovatelem Jorgem Zúñigou Pavlovem jsme si povídali o kosmopolitním rázu chilské literatury, o chilské básnické tradici a lidových payas nebo o tom, proč je chilská španělština ideálním jazykem k mlčení. Dotkli jsme se také inovativního potenciálu avantgardy a připomněli opomíjené chilské spisovatele a spisovatelky.
 

Monika Sechovcová: Číslo je věnované manifestům a je převážně prozaické. Chile ale bývá tradičně označováno spíše jako „země básníků“.

Chaotické čtení sotva někoho zaujme

Rozhovor s Halinou Lapiňou vedla Olga Pavlova

S matematičkou, bohemistkou a zkušenou překladatelkou z češtiny Halinou Lapiňou jsme mluvili o jejím prvním setkání s Českou republikou, studiích na Letní škole slovanských studií a také o jejím nejslavnějším překladu Babičky Boženy Němcové.
 

Olga Pavlova: Poprvé jste do České republiky, či spíše do tehdejšího Československa přijela v roce 1977. Tehdy jste Univerzitu Karlovou navštívila společně se studenty matematicko-fyzikální fakulty. Co vás potom přivedlo k české literatuře, kultuře a překladu?

Halina Lapiňa: Českou republiku jsem opravdu poprvé navštívila v rámci výměny studentů matematiky mezi Lotyšskou univerzitou a Univerzitou Karlovou.

Pasoliniho zápas o netrapnou poezii

 

Tomáš Koblížek

Pasolini, Pier Paolo. Poesie: poesie scelte = Básně: výbor z poezie.
Z italských a furlanských originálů vydaných ve svazku
Tutte le poesie (2003) přeložili Alice Flemrová a Tomáš Matras.
1. vydání. Jinočany: H&H, 2019. 175 stran.
 

Český výbor Pasoliniho básní otvírá zcela případně citát z pohřební řeči Alberta Moravii. Moravia u Pasoliniho hrobu neváhá s velkými slovy a prohlašuje, že jsme ztratili především básníka, a dodává: až toto století skončí, Pasolini jako básník, bude jedním z velmi mála lidí,