Stránka 2 z 75

Hranice chilské literatury

Rozhovor s Jorgem Zúñigou Pavlovem vedla Monika Sechovcová

Je Chile „zemí básníků“? A má vůbec smysl se o literatuře bavit v rámci pojmů národ a generace? Se spisovatelem Jorgem Zúñigou Pavlovem jsme si povídali o kosmopolitním rázu chilské literatury, o chilské básnické tradici a lidových payas nebo o tom, proč je chilská španělština ideálním jazykem k mlčení. Dotkli jsme se také inovativního potenciálu avantgardy a připomněli opomíjené chilské spisovatele a spisovatelky.
 

Monika Sechovcová: Číslo je věnované manifestům a je převážně prozaické. Chile ale bývá tradičně označováno spíše jako „země básníků“.

Chaotické čtení sotva někoho zaujme

Rozhovor s Halinou Lapiňou vedla Olga Pavlova

S matematičkou, bohemistkou a zkušenou překladatelkou z češtiny Halinou Lapiňou jsme mluvili o jejím prvním setkání s Českou republikou, studiích na Letní škole slovanských studií a také o jejím nejslavnějším překladu Babičky Boženy Němcové.
 

Olga Pavlova: Poprvé jste do České republiky, či spíše do tehdejšího Československa přijela v roce 1977. Tehdy jste Univerzitu Karlovou navštívila společně se studenty matematicko-fyzikální fakulty. Co vás potom přivedlo k české literatuře, kultuře a překladu?

Halina Lapiňa: Českou republiku jsem opravdu poprvé navštívila v rámci výměny studentů matematiky mezi Lotyšskou univerzitou a Univerzitou Karlovou.

Pasoliniho zápas o netrapnou poezii

 

Tomáš Koblížek

Pasolini, Pier Paolo. Poesie: poesie scelte = Básně: výbor z poezie.
Z italských a furlanských originálů vydaných ve svazku
Tutte le poesie (2003) přeložili Alice Flemrová a Tomáš Matras.
1. vydání. Jinočany: H&H, 2019. 175 stran.
 

Český výbor Pasoliniho básní otvírá zcela případně citát z pohřební řeči Alberta Moravii. Moravia u Pasoliniho hrobu neváhá s velkými slovy a prohlašuje, že jsme ztratili především básníka, a dodává: až toto století skončí, Pasolini jako básník, bude jedním z velmi mála lidí,

Rok 1917 jako dědičné trauma ruské společnosti

 

Olga Pavlova

Zygar, Michail. Říše musí zemřít: Zhroucení Ruska 1900–1917.
Z ruského originálu
Imperija dolžna umereť (2018) přeložil Libor Dvořák.
1. vydání. Příbram: Pistorius & Olšanská, 2020. 592 stran.
 

Tématem knihy Michaila Zygara Říše musí zemřít je jeden z pravděpodobně nejzásadnějších zlomů 20. století v dějinách Ruska – revoluce roku 1917. Publikací, které se zabývají touto problematikou, vznikl nespočet. Tento titul ovšem upoutává hlavně svou čtivostí a srozumitelným popisem zásadního okamžiku minulého století.

Michail Zygar se politickým tématům věnuje dlouhodobě a Říše musí zemřít není jeho knižní prvotinou.

4/2021 – Rukopis ruských revolucionářek

Nové číslo Plavu je opět rebelské, ale tentokrát se podíváme do Ruska začátku 20. století a položíme si otázku, jak se chovají ženy v mezních situacích.

O lásce a kapitalismu

Kateřina Bártková

Nejoblíbenější motiv popkultury: láska věčná, bolavá, nenáviděná, kýčovitá. Láska je všude, láska je lék i jed, ale to hlavní: láska je „já a ty“. To jsou východiska, které švédská komiksová autorka Liv Strömquistová tematizuje ve své, do češtiny z velké části nepřeložené, tvorbě.

Jeden z jejích prvních komiksů, nazvaný Prins Charles Känsla (Pocit prince Charlese), začíná čtyřmi okénky, na kterých jsou princ Charles s Dianou na tiskové konferenci týkající se jejich zasnoubení. Are you in love? ptá se někdo z přítomných prince. Yes, odpoví Charles v druhém okénku,

O kontinuitě ruské vzdoročetby

Alena Machoninová

Suma ruské revoluční literatury je obsáhlá, zde je zúžena podle prostého klíče: vybrané ukázky jsou napsány ženami (nebo o ženách), které se střetů za radikální společenské změny osobně účastnily. Texty vznikaly s velkou mírou osobního nasazení. Častěji než o dobrodružném boji vypovídají o dramatických koncích. Úvodní esej poukazuje na souvislosti, jež texty a jejich autor(k)y provazují jak na úrovni faktické a osobní, tak z hlediska kontinuity revolučního myšlení.
 

Texty o ruských revolucionářkách představené v tomto čísle patří k těm, o něž už dlouhé roky – slovy Jana Zábrany – klopýtám na cestě k jiným knihám,

Překlad je oboustranná služba

Rozhovor s Istvánem Vörösem vedla Olga Pavlova

S maďarským básníkem, překladatelem a literárním vědcem Istvánem Vörösem jsme mluvili o smyslu překladatelské práce, o tvorbě Jaroslava Vrchlického, o nedocenění tohoto autora v české akademické obci a také o čtení poezie a porozumění jí.
  

Olga Pavlova: Vnímáte překládání jako službu, nebo spíš jako tvůrčí činnost?

István Vörös: Jako obojí. Překládám hlavně poezii a pořád říkám studentům, kteří chtějí být spisovateli, že překlad je nejlepší škola. Když člověk překládá poezii nebo prózu, pochopí, jak postupoval dotyčný mistr, pokusí se udělat totéž,

Drobné črty k portrétu doby

Alexej Sevruk

Kononenko, Jevhenija. Katovo poslední přání.
Z ukrajinského originálu
Ostanně bažanňa (2015) přeložila Jiřina Dvořáková.
1. vydání. Praha: Volvox Globator, 2020. 132 stran.
 

Jevhenija Kononenková se jako spisovatelka prosadila v devadesátých letech minulého století a od té doby si mezi předními současnými ukrajinskými autory vydobyla nepřehlédnutelné postavení. Svědčí o tom mimo jiné i její průnik do českého prostředí. Tvorba Kononenkové je zastoupena v obou reprezentativních antologiích ukrajinské prózy, které v posametovém Česku vyšly (Expres Ukrajina, 2008, a Ukrajina, davaj, Ukrajina,

Básně

Dnes, 20. dubna, si připomínáme výročí úmrtí německy píšícího básníka židovského původu Paula Celana (23. 11. 1920 – 20. 4. 1970). V Plavu se jeho básně objevily hned dvakrát – Jakub Kostelník za ně získal ocenění v Soutěži Jiřího Levého v roce 2011 a 2013.