Stránka 2 z 74

Čtení do katastrofy

Sestavila Tereza Šmejkalová

Jak je zřejmé z textů představených v čísle, o klimatické a environmentální krizi nelze psát nezaujatě, protože se nás všech bytostně dotýká a probouzí silné emoce a mnohdy protichůdné názory. Proto také každý bude doporučovat jako důvěryhodné či inspirativní jiné texty – přesně takto kolektivně vznikl i následující výběr. Zároveň ale platí, že ani rozdílné přístupy nejsou zcela v rozporu. Do tohoto století budeme potřebovat všechny: znalost strohých faktů i intuitivní lásku k přírodnímu světu, průkopnické vize a odhodlání bojovat i odvahu připustit si, že minimálně něco určitě nedopadne dobře.
 

Klimatická a environmentální krize,

Originály v češtině studenti někdy musí „protrpět“

Rozhovor s Kyuchinem Kimem vedla Olga Pavlova

S korejským bohemistou a překladatelem Kyuchinem Kimem jsme mluvili o počátcích studia bohemistiky v Jižní Koreji, o prvních překladech z češtiny do korejštiny a také o několika způsobech překladu románů Milana Kundery.
 

Olga Pavlova: Proč jste se ve svém profesním životě zaměřil právě na českou literaturu?

Kyuchin Kim: To byla trochu náhoda a trochu plán. Když jsem začal pracovat jako asistent v Ústavu ruských studií na univerzitě Hanyang v Soulu, vypsalo tehdy naše ministerstvo školství výběrové řízení na čtyřleté stipendium pro zájemce o studium některého z jazyků tehdejších komunistických zemí v zahraničí.

Autenticky neautentický Jacob Horner

Martin Šplíchal

Barth, John. Na konci cesty.
Z anglického originálu
The End of the Road (1958) přeložil Jaroslav Hronek.
1. vydání. Praha: Dokořán, 2020. 264 strany.
 

Román Na konci cesty představuje první knižně vydaný překlad Barthova díla v češtině. Časopisecky vyšly v devadesátých letech ve Světové literatuře (č. 1/1993) jeho tři krátké prozaické texty [1] a esej Literatura naplnění (1980). V něm se Barth kromě traktování pojmu postmodernismus také ohlížel za svým známým esejem Literatura vyčerpanosti z roku 1967 a korigoval rozšířenou interpretaci,

Smích bez příčiny, smích krajiny

Ondřej Vinš

Ellisová, Alice Thomas. Smích bez příčiny. Z anglického originálu Unexplained Laughter (1985) přeložil Martin Pokorný. 1. vydání. Martínkovice: Opus, 2020. 134 strany. 

Sympatický ediční počin nakladatelství Opus dává českému čtenáři možnost poznat alespoň úlomek z rozsáhlé tvorby britské spisovatelky Alice Thomas Ellisové (1932–2005, vlastním jménem Anna Haycraftová). Jak dokládá Databáze českého uměleckého překladu, neexistoval u nás dosud žádný publikovaný překlad jejího díla. Lze tedy usuzovat, že Alice Thomas Ellisová je v českém prostředí málo známá autorka, a je nanejvýš dobře, že se na změně tohoto stavu věcí podílel zkušený překladatel.

Pražské hodiny

Životní jubileum dnes, 24. 3. 2021, slaví překladatelka, redaktorka a nositelka Řádu polární hvězdy Dagmar Hartlová. K této příležitosti odemykáme její překlad z čísla 10/2013 „Pražské hodiny“ – na téma plynutí a neplynutí času v matce stověžaté, přelévání minulosti a budoucnosti.

2/2021 – Literární happening

S novým Plavem sice zůstaneme u překladů z angličtiny, ale jinak se nebudeme omezovat geograficky ani disciplinárně. Podíváme se totiž na literární experimenty umělců spojených s neoavantgardním hnutím Fluxus, kde se stírají hranice mezi literaturou, výtvarným uměním a performancí.

Cena pro překladatele z ukrajinštiny

Alexej Sevruk

Drahoman Prize je nová literární cena určená překladatelům z ukrajinštiny, která bude poprvé vyhlášena letos v březnu. Cenu spoluuděluje ukrajinský PEN klub a dvě instituce zřízené poměrně nedávno v rámci reforem ukrajinského státu: Ukrajinský institut a Ukrajinský institut knihy (UIK). UIK vznikl v roce 2016 při ukrajinském ministerstvu kultury a má utvářet ukrajinskou politiku v knižní sféře, propagovat čtení knih, stimulovat překladatelskou činnost a popularizovat ukrajinskou literaturu v zahraničí. Ukrajinský institut byl založen ukrajinskou vládou v roce 2017 a plnohodnotně fungovat začal o rok později. Nyní institut spadá pod ukrajinské ministerstvo zahraničí a sférou jeho působení je široce pojatá kulturní diplomacie.

Sežeňte štafle a kýbl

Rozhovor s Pavlínou Morganovou vedla Julie Koblížková Wittlichová

Co se stane, když umění vystoupí z galerie do veřejného prostoru? Může být destrukce klavírního křídla hudbou? A stačí si umělecké dílo jenom představovat? Na Akademii výtvarných umění jsme si s historičkou umění Pavlínou Morganovou povídaly o vzniku a vývoji neoavantgardního hnutí Fluxus a o tom, jak se jeho myšlenky a postupy dostávaly na Východ, za železnou oponu. Dozvěděla jsem se také, čím je výjimečná tvorba Milana Knížáka, co je fascinující na tzv. akčním umění i v čem spočívala radikální proměna výtvarného umění v šedesátých letech minulého století.

Pramen hudby a Dědek Bobr

Rozhovor s Xavierem Galmichem vedla Olga Pavlova

S Xavierem Galmichem, bohemistou a překladatelem, jsme mluvili o důvodech, proč překládá poezii, o textech, které lze přeložit a které jsou nepřeložitelné, a také o úspěchu dětských knih bratří Čapků ve Francii.
 

Olga Pavlova: Kdysi jsi zmínil, že profesorský titul je spíš na obtíž. Stále tento názor zastáváš?

Xavier Galmiche: Myslím si, že to pořád platí. Je to velká zodpovědnost. Někdy se cítím jako holka pro všechno. Znamená to, že jsem ve funkci, a považují mě tedy za člověka, kterého nemusíš citovat,

Oblázky lásky

Klára Soukupová

de Lubicz Milosz, Oscar Vladislas. Milostné zasvěcení.
Z francouzského originálu
L’amoureuse initiation (1910) přeložil Václav Jamek.
1. vydání. Praha: Rubato, 2020. 264 stran.
 

Pokud se vám jméno autora zdá povědomé, není to náhoda. Oscar Vladislas de Lubicz Milosz (1877–1939) byl vzdáleným bratrancem básníka a nobelisty Czesława Miłosze (1911–2004). Oba pocházeli ze starého polsko-litevského šlechtického rodu; Oscar Vladislas se narodil v Chereyi (tehdy součást Ruska, dnes Běloruska), doma mluvili polsky, ale později strávil velkou část života ve Francii. Sám se považoval za litevského autora píšícího francouzsky.