Štítek: 1 Stránka 1 z 8

1/2021 – England your England?

První číslo ročníku 2021 nás zavede do Velké Británie, kde se podíváme na literární reflexi brexitu – čili takzvaný brexlit.

Podpora překladu do češtiny

Vít Pokorný

Na podporu překladu funguje řada různých stipendií, ocenění, grantů a dalších pobídek. V následujícím příspěvku představuji alespoň část soutěží, cen a výzev, jež nejsou omezeny na konkrétní jazykovou kombinaci a jejichž společný jmenovatel spočívá v podpoře překladu do češtiny.

Za vrcholné ocenění práce překladatele či překladatelky se u nás považuje Státní cena za překladatelské dílo, jež se váže buď k překladu konkrétního literárního díla z cizího jazyka do češtiny, nebo k ohodnocení dosavadní činnosti autora v oblasti překladu literárních děl. Cenu uděluje Ministerstvo kultury ČR.

Překladatelskou kategorii nalezneme rovněž v rámci Magnesie Litery.

Wales jako by neexistoval

Rozhovor s Blankou Říchovou vedl Ondřej Vinš

V rozhovoru se blíže podíváme na důsledky a výhledy brexitu, situaci v jednotlivých historických zemích Spojeného království a některé důležité aktéry. Spolu s úvodním esejem by tento rozhovor měl sloužit jako orientační pomůcka, jak číst brexit coby fenomén, který kromě svých uměleckých reflexí přináší zejména zásadní geopolitické a společenské změny.

Ondřej Vinš: Na úvod bych vás poprosil, abyste našim čtenářům shrnula současný stav brexitu a dění kolem něj, jelikož celá situace už trvá čtyři roky a je poměrně chaotická.

Blanka Říchová: To je!

Překládání je hornická práce

Rozhovor s Adinem Ljucou vedla Olga Pavlova

S básníkem a překladatelem Adinem Ljucou jsme mluvili o nakladatelství Samizdat, které založil společně s Miloradem Pejićem, o lásce ke knihám a o potřebě pomalé a důkladné tvůrčí a překladatelské práce.

Olga Pavlova: Žijete v České republice od roku 1992. Považujete se více za účastníka české literární scény, nebo bosenské?

Adin Ljuca: Takový způsob uvažování je mi cizí. Necítím se součástí žádné scény. Nad textem sedím sám. Později ho sdílím s kamarády, v Lundu a Chicagu, Frýdku nebo Záhřebu. Loni mi vyšel překlad v Srbsku,

Autobiografie jako slovníkové heslo

Klára Soukupová

Borges, Jorge Luis. Autobiografie.
Z anglického originálu An Autobiographical Essay (1970) přeložila Mariana Machová.
1. vydání. Praha: Triáda, 2020. 104 strany.

Útlá autobiografie slavného argentinského spisovatele Jorgeho Luise Borgese (1899–1986) kontrastuje se zavedenou představou memoárů jako rozsáhlého, často několikasvazkového díla. Stručné paměti však obecně nejsou výjimkou stejně jako paměti psané ve spolupráci s novináři či publicisty, přestože takto tvořené texty jsou častější u sportovních či politických celebrit a u literárně činných autorů se s tím setkáváme sporadicky. U Borgese může být jedním z vysvětlení jeho ostych – snad i proto považoval za „únosnější“ sepsat své vzpomínky skrze prostředníka.

Podivuhodné příběhy ze staré Koreje

Petra Ben­-Ari

Čítanka klasické korejské literatury. Ed. Miriam Löwensteinová.
Z korejských originálů přeložili Jaroslav Bařinka, Vladimír Glomb, Tomáš Horák, Kateřina Kocinová, Miriam Löwensteinová, Markéta Popa, Petra Sváková, Karolína Šamánková a Marek Zemánek.
1. vydání. Praha: Nová vlna, 2020. 272 stran.

Na jaře loňského roku spatřila světlo světa Čítanka klasické korejské literatury, soubor starších i nedávných překladů pořízených pod hlavičkou Oddělení koreanistiky Ústavu asijských studií na Filozofické fakultě UK. Většina textů vznikala v průběhu delšího časového úseku pro studijní účely v rámci oboru, a nebyla tudíž dříve publikována,

1/2020 – O čem konservativci sní

Vychází nové číslo Plavu, které vás provede různými podobami konzervativního pohledu na svět.

Jako lidi. Dokud to jde

Pavel Bakič

Členové Obce překladatelů to s největší pravděpodobností zaznamenali, ostatní nechť zbystří a již podávají přihlášku: od loňska OP nabízí členům lednové rezidenční pobyty v broumovském klášteře, a protože letos prvních čtrnáct dní připadlo mně, sotva přijatému obecnímu holobrádkovi, a svědomí i podepsaná smlouva velí „propagovat podle svých možností broumovský klášter“, sepsal jsem o tom pár slov. (Druhou stipendijní místnost obývala Silvie Mitlenerová, která stihla víc výletů, v kraji se líp vyzná už z dřívějška, a navíc na rozdíl ode mě pozná kvalitní kávu, možná tedy přijde s vlastním bedekrem. Na druhou polovinu ledna se do Broumova sjeli Vlasta Dufková a Radek Malý,

V soukromí se považuji za konzervativce

Rozhovor s Pavlem Baršou

S profesorem Pavlem Baršou z Ústavu politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy jsme mluvili nejen o různých podobách konzervatismu, o tradicionalismu, o smyslu života a o lidských hodnotách, ale především o rozdílu mezi konzervatismem jako politickou ideologií a filosofickým proudem.
 

Olga Pavlova: Jaký je rozdíl mezi konzervatismem Edmunda Burkeho, Carla Schmitta a současnou podobou neokonzervatismu?

Pavel Barša: Zásadní rozdíl spočívá v tom, že Burke ještě nebyl nacionalista. Jeden ze zlomů, který z mého hlediska konzervatismus poškodil, nastal ve chvíli, kdy se část konzervativců postupně přidala k nacionalismu.

Konzervatismus a „konzervování“

Olga Pavlova

Kombinace literární fikce s autorskými politickými a společenskými postoji má velmi dlouhou tradici. Někdy autor prohlašuje, že jeho dílo s politikou nemá nic společného, přitom čtenářská obec i recenzenti se shodují, že společenská kritika či politické odkazy z díla když ne trčí, pak přinejmenším pomrkávají. V tomto textu najdete nejen explicitní příklady politického psaní konzervativního rázu, ale i velmi stručné dějiny zmíněného světonázoru.
 

Poslední dvě století nejvlivnějšími politickými ideologiemi zůstávají liberalismus, konzervatismus a socialismus. Konzervatismus obvykle vnímáme a máme snahu vykládat v souvislosti s politickou aktivitou, méně často v souvislosti s filosofickým myšlením.