Štítek: 1 Stránka 2 z 6

Prototypem běloruského alkoholika je literát

Rozhovor s běloruským spisovatelem Maxem Ščurem

Max Ščur je básník, prozaik, esejista, překladatel z češtiny, španělštiny, angličtiny a politický uprchlík. V rozhovoru mluvil krom jiného o tom, jaké tradice a rituály se v Bělorusku pojí s pitím alkoholu, s jakým literárním zpracováním tohoto fenoménu se zde můžeme setkat a do jaké míry může alkohol zasáhnout do spisovatelova tvůrčího procesu. 

Lukáš Klimeš: Představu o vřelém vztahu, jaký Rusové chovají k alkoholu, si můžeme utvořit nejen na základě nejrůznějších odborných studií, společenských stereotypů, ale i díky ruské literatuře. Jaký vztah si k němu vypěstovali Bělorusové?

Max Ščur: V běloruském prostředí předsovětské doby se alkoholu nijak významně neholdovalo,

Všichni Murakamiho muži

Silvie Mitlenerová

Murakami, Haruki. Muži, kteří nemají ženy. Z japonských originálů Onna no inai otokotači (2014) a Koi suru Zamuza (2013) přeložila Klára Macúchová. 1. vydání. Praha: Odeon, 2015. 248 stran. 

S jednou povídkovou sbírkou Harukiho Murakamiho už jsme se v českém překladu setkali: šlo o knihu Po otřesech (viz recenzi Lucie Koryntové v Plavu 6/2011), která ve všech šesti příbězích reflektovala zemětřesení v Kóbe a sarinový útok v tokijském metru. Obě události se odehrály v témže roce (1995) a na jednotlivce i na japonskou společnost jako celek silně zapůsobily.

Když básník píše, počíná si trochu jako zvíře

Rozhovor s Justinem Quinnem

Co znamená pro básníka trvalá změna místa pobytu, vstup do odlišné literární tradice a jiného jazykového prostředí? A v kterém okamžiku se nové místo stává pro člověka domovem? V restauraci poblíž pražského nádraží Na Knížecí, a tedy v blízkém sousedství čtvrtí, kde se odehrávají některé z jeho básní, jsme s Justinem Quinnem hovořili o úloze míst v moderní irské poezii, hledání básnického smyslu české krajiny, W. B. Yeatsovi i středoevropské exotice. 

Josef Hrdlička: V irské poezii mají básně, které se vztahují k místům, dlouhou tradici. Je i ve dvacátém století tato stará tradice něčím živým?

Justin Quinn: Pro generaci Seamuse Heaneyho a dalších irských básníků,

1/2016 – Poezie míst



Kytice po vlnách

Paul Ings

Erben, Karel Jaromír. Kytice: Czech and English Bilingual Edition. Z českého originálu Kytice (1853) přeložila Susan Reynolds. 1. vydání. [New Romney, Kent]: Jantar Publishing, 2013. 288 stran. 

Na počátku bychom si mohli položit otázku, proč se říkávalo, že Kytice se nedá přeložit do angličtiny. Na první pohled jsou patrné rysy textu, které jsou u převodu do anglického jazyka naopak výhodou, ať už to je forma balady, nebo základní rytmus často napodobující tradiční metrum anglických balad, o němž je dokonce známo, že jej Erben kdysi studoval. Fakt, že důraz se v češtině obecně klade na prvním slabiku slova,

Ne vždy za to může autor

Rozhovor s Mirem Gavranem

Interview s hvězdou chorvatské literatury a dramatu Mirem Gavranem se uskutečnilo v době, kdy se odehrávalo hned několik premiér jeho her. Na hlubší filosofování o smyslu literatury a divadla proto nebyla vhodná doba a rozhovor směřoval k ryze současným problémům a otázkám. Český divák Gavrana dobře zná, některá z jeho her se uvádí vždy alespoň v jednom českém divadle nepřetržitě už řadu let a stále přicházejí noví a noví diváci. Z Gavranovy prozaické tvorby též pár románů vyšlo v českém překladu. Češi Gavranovu tvorbu znají, a jak vyplývá z rozhovoru, jeho známost se táhne napříč světem. 

Jaroslav Otčenášek: Patříš k čelným představitelům současné chorvatské literatury.

Chorvatská literatura dnes – formování identity

Jaroslav Otčenášek 

Formování identity současné chorvatské literatury je proces trvající v podstatě už více než čtyřicet let. Při našem přemítání se zaměříme na období nástupu postmoderny v zemích bývalé Jugoslávie, protože i současná kultura obecně stojí na postulátech postmoderny, byť diskuse o tom, zda už postmoderna skončila, či ne a co na ni navazuje, není zdaleka ukončená a nejspíš ani brzy nebude.

Chorvatská postmoderna – zrod

Můžeme říci, že postmoderna zasáhla chorvatskou literaturu ještě za existence Jugoslávie na konci 60. let 20. století. Některé prvky postmoderny pozvolna pronikaly do literatur národů Jugoslávie už tehdy, významnější vliv nicméně tento směr získal až v důsledku pozdějších politických změn.

1/2015 – Chorvatská kravata



Hry věcí a času

Vera Kaplická Yakimova

Dimitrova, Kristin. Ráno hráče karet. Z bulharského originálu Sutrinta na kartoigrača (2008) přeložil Ondřej Zajac. 1. vydání. Brno: Větrné mlýny, 2013. 100 stran. 

Ve své knize Umění překladu Jiří Levý odkazuje na soubor voleb, které se nabízí každému překladateli. [1] Každá z nich se pojí s určitou základní otázkou teorie překladu. Pro čtenáře tyto otázky mohou občas vypadat jednoduše a jasně, například „překlad může k originálu něco přidávat nebo z něho něco vynechávat“ a „překlad by neměl nikdy k originálu nic přidávat a nic z něho vynechávat“. Čtenář by se mohl s podivením zeptat – jak by mohl překladatel něco přidávat?

Dřu jako šílený Bulhar

Rozhovor s bulharským spisovatelem Kalinem Terzijským

Bulharský spisovatel Kalin Terzijski se čtenářům v tomto čísle Plavu představí hned dvakrát, v následujícím rozhovoru jako veřejná osobnost, a ve výběru z básní také jako autor. V rozhovoru, který s ním vedl Ondřej Zajac, se můžete dočíst o jeho postoji k serióznímu umění a co si pod tímto pojmem představuje, nebo jak se mu daří nacházet rovnováhu mezi rolí básníka a rolí prozaika. 

Text rozhovoru naleznete na portálu literární.cz.