Štítek: 2013 Stránka 4 z 5

4/2013 – Việt Nam



Texty plné pořekadel

Rozhovor s Lucií Hlavatou

Vietnamská literatura a její rozšíření a recepce u nás, její cenzura ve Vietnamu, úskalí jejího překladu – o tom všem hovoří odbornice na národnostní problematiku Indočíny, vietnamistka a překladatelka Lucie Hlavatá. 

Zuzana Henešová: Působíte již léta jako odborná asistentka na Ústavu Dálného východu FF UK, přičemž sama jste na téže fakultě absolvovala obor orientalistika-vietnamistika. Na úvod se tedy nabízí otázka: Jak jste se vlastně k vietnamistice a vietnamštině jako takové dostala?

Lucie Hlavatá: Možná vás trochu zklamu, ale k vietnamistice jsem se dostala víceméně náhodou. Hlásila jsem se na orientalistiku s jinou kombinací,

Šachová partie s příchutí osudu

Ivan Malý

Guenassia, Jean-Michel. Klub nenapravitelných optimistů Z francouzského originálu Le Club des Incorrigibles Optimistes (2009) přeložila Helena Beguivinová. 1. vydání. Praha: Rybka, 2013. 292 stran. 

Představte si zadní místnost pařížské restaurace padesátých let 20. století. V zakouřené místnosti sedí muži a téměř mlčky hrají šachy. Výjimečně se rozhoří vášnivá diskuze, která přítomné rychle vyvede z poklidu, aby stejně rychle ustala. Pro malého chlapce vytváří směs špatné francouzštiny a mnoha dalších, vesměs slovanských jazyků v takovou chvíli téměř předobraz orientálního bazaru. Bazaru, kde může slyšet tisíc a jeden neuvěřitelný příběh. Do tohoto netradičního světa je v románu Jeana-Michela Guenassii Klub nenapravitelných optimistů vržen malý chlapec Michel.

Vliv evropských překladů na zrod vietnamské moderní prózy

Mária Strašáková

Při formování nejedné národní literatury sehrály důležitou roli překlady. Nejinak tomu bylo u literatury vietnamské. Vznikem vietnamské žurnalistiky, převratem v užívání latinky, skupinami kolem jednotlivých literárních časopisů, celkovou profesionalizací literatury a jejím ovlivněním evropskými překlady se ve svém textu zabývá Mária Strašáková. 

V první polovině 20. století prošla vietnamská literatura psaná latinkou značným rozmachem, jenž byl zapříčiněn hlubokými společensko-hospodářskými změnami nastartovanými francouzskou koloniální nadvládou. Rok 1862, kdy byla stvrzena francouzská přítomnost v Indočíně, je též považován za počátek moderního období vietnamské literatury. Stejně tak jako v jiných asijských zemích zrodu moderní literatury předcházelo rozsáhlé množství překladové literatury vydávané na stránkách nově vznikajících periodik,

Konec postkomunismu

Martina Poliaková

Buden, Boris. Konec postkomunismu – Od společnosti bez naděje k naději bez společnosti.
Z německého originálu Zone des Übergangs přeložil Radovan Baroš.
1. vydání. Praha: Rybka, 2013. 292 strany.
 

Chorvatský kulturní kritik, filosof a překladatel Boris Buden přináší v knize Konec postkomunismu pronikavý a pečlivý pohled na postkomunistické společnosti střední a východní Evropy. Jedná se však o pohled ve zpětném zrcátku, kdy se už chystáme nastartovat a kontrolujeme stav vozidla před jízdou. Konec, za kterým cítíme již nový začátek. Umožňuje nám nejen zpětně hodnotit,

Holanovská monografie

Tereza Riedlbauchová

Galmiche, Xavier. Vladimír Holan, bibliotekář Boha (Praha 1905–1980).
Z francouzského originálu přeložila Lucie Koryntová.
1. vydání. Praha: Akropolis, 2012. 232 strany.
 

V této recenzi na monografii Vladimír Holan, bibliotekář Boha francouzského bohemisty Xaviera Galmiche se zaměřujeme zejména na originál určený pro francouzské čtenáře. [1] Vyšla také její česká, upravená verze, o níž se zmiňujeme stručně v závěru.

Název publikace pochází z Holanovy básnické skladby Noc s Hamletem, v níž se Shakespeare stává bibliotekářem Boha zkoumajícím stvoření, vědění a existenci. Kromě této monografie byl v roce 2009 ve Francii otištěn rovněž sborník z holanovské konference,

3/2013 – Okupuj a pracuj



Je bordel inspirativní?

Mezioborová aktivistická minianketa

Vybrali jsme si několik zajímavých lidí, kteří se tak či onak identifikují s nestranickou „progresivní levicí“ či obecněji sociálně kritickým přístupem a mají zřetelnou vazbu na české aktivistické prostředí, případně jsou jeho aktivními příslušníky. Položili jsme jim nelehkou otázku. 

Antonín Handl: Domníváte se, že radikální protest (zejména ten současný, zaměřený na radikální pojetí demokracie) může být sám o sobě tvůrčím aktem? Proč ano a proč ne, a v jakém smyslu?

Kateřina Kňapová: Radikální protest samozřejmě tvůrčím aktem být může, a to z několika důvodů.

2/2013 – Blog.ru



Prochaskova podkarpatská archeologie

Jan M. Heller

Prochasko, Taras. Jinací. Z ukrajinského originálu NeprOsti přeložily Jekaterina Gazukina a Alexandra Stelibská. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2013. 208 stran. 

Jinací jsou pozemští bohové. lidé, kteří díky svému vrozenému nebo získanému vědění mohou někomu pomáhat, nebo škodit. podstatný je právě tento fakt – je to vrozené nebo získané. něco vědí. přičemž se to člověk může dozvědět. získat. a pak, když se člověk něco dozví, může se stát Jinakým. (119)

Takto (a právě s touto distribucí verzálek, jež chybějí na počátcích vět, kdežto pojem „Jinací“ povyšují na proprium) vysvětluje titul své prózy z roku 2002 Taras Prochasko,