Úvodník

Vážené čtenářky, drazí čtenáři,

zakopáváte o ně. Duní náměstím, vyskakují z rádia a z televize, už kvůli nim přišlo vniveč pár deštných pralesů a mnoho křemíku. Slova jako okupace, participace, demokracie – radikální, skutečná… Veřejný prostor se zas jednou zaplnil politikou, která by moc ráda nebyla zavedenou a standardní; politikou která nechce pouze vyjednávat v soukolí různě svalnatých zájmových skupin. Od šedesátých let se to zas jednou rojí manifesty a výzvami; ulice zaplnily tábory, graffiti a poezie rozhořčených.

Ano, politika. Ta, která nepatří výhradně do polí odborných a aktivistických. Nejednou pronikla už i do Plavu. Nyní ji tu máme v celé kráse: v její pohyblivosti, protichůdnosti, unikavosti. Tentokrát politiku levicovou, rozbouřenou. Tu, kterou cloumá nespokojenost se současným světem, ale nechce jej měnit tak, že splyne s policií a státním násilím. Zjednodušme si to: jde o hnutí, která šla cestou radikálních protestů, ale která zároveň přijala různost identit a zájmů, a z této plurality se snaží těžit. Jsou to ulice plné hesel feministických, radikálně demokratických, hesel, která volají po větší účasti na rozhodování, která burcují občany, ať se zajímají o své okolí a mění je. Ať se vrací k zasutým ideálům svobodomyslných revolucí, nikoli však k násilí, které je provázelo. Nazvěme to – pro potřeby těchto nemnoha potištěných stran – třeba demokratickým extremismem.

Texty v tomto čísle jsou převážně esejistické a vztahují se k otázce, jak pojímat společnost, demokracii, konflikt. Dočkáte se textu esejisticko-odborného (úryvek z jedné pěkné knihy Samuela BowleseHerberta Gintise), psaní na pomezí esejistiky a aktivismu (Subjektivní figury krize od Antonia NegrihoMichaela Hardta), politické filosofie (Lefortova Otázka demokracie) a dalších. Budete číst o levici, pravici, kapitalismu, totalitarismu, o věčném konfliktu ve svobodné společnosti (například v textu od Chantal Mouffeové). Neprovedou vás současným politickým myšlením, protože průvodce si musí sestavit každý sám. Ale snad poskytnou vyhlídku na rozmanitost, která se nalézá – nejen – na demokratické levici.

Odnesete si, co budete chtít. Snad touhu stanovat na nejbližší návsi, snad vztek, snad radost z hledání. Hledání, které je z definice neobratné a plné nezdarů, a jež se nebojí být třeba „k ničemu“. A možná i radost z politické tvorby, při níž se kladou otázky, odmítá a ničí. V následujícím čísle se Plav soustředí na současnou vietnamskou literaturu.

Antonín Handl



Obsah

Rozhovor
Mezioborová aktivistická minianketa
Je bordel inspirativní?

Téma
Claude Lefort | Jana Vargovčíková
Otázka demokracie

Samuel Bowles, Herbert Gintis | Antonín Handl
Demokracie a kapitalismus

Michael Hardt, Antonio Negri | Antonín Handl
Deklarace – Subjektivní figury krize

Christina Davisová, Filip Marinovich | Martin Pšenička
Tučňáci vyhlašují nezávislost

Chantal Mouffeová | Jakub Horňáček
Komunismus, nebo radikální demokracie?

Autorský článek
Jakub Horňáček
Pier Paolo Pasolini vzdorující neokapitalismu

Teorie překladu
Lenka Mundevová
Dialog v povídkách Guy de Maupassanta

Recenze
Martina Poliaková
Konec postkomunismu
(Boris Buden: Konec postkomunismu – Od společnosti bez naděje k naději bez společnosti)

Tereza Riedlbauchová
Holanovská monografie
(Xavier Galmiche: Vladimír Holan, bibliotekář Boha)