Antonín Handl
Ilustrace Alžběta Zemanová
Portlandská postrocková skupina Grails začátkem března zavítala na pražský Smíchov. Její repertoár se během sedmadvaceti let působení inspiroval lecčíms od rocku přes filmové melodie po ambientní hudbu. Tuto kapelu, kterou u nás zatím bohužel mnoho lidí nezná, doporučuje k poslechu Antonín Handl.
Před sedmadvaceti lety vznikla v americkém Portlandu hudební skupina Grails. Zaměřila se na instrumentální hudbu hranou především na nástroje známé z různých odnoží rocku. Na nahrávkách i koncertech zněly skladby převážně pomalého tempa, v nichž se kromě kromě elektrických kytar a baskytar či bicích prosazovaly housle, syntezátory nebo například marxofon. Protože té spoustě hudby, která volně navazuje na experimentální rock šedesátých a sedmdesátých let, ale činí poměrně razantní výpady do dalších žánrů od moderního jazzu po současnou vážnou hudbu, potřebujeme nějak říkat, používáme pro ni tak trochu líný pojem post rock. Grails se nicméně vykrucují i z této široké kategorie. Vedle Godspeed You! Black Emperor nezní dost intelektuálně, od souborů jako Tortoise nebo Mogwai se zase odlišují poťouchlými názvy skladeb a lehce ironickým mysticismem a brakovými motivy. Ještě méně je lze zaměňovat s příjemnými, ale vcelku předvídatelnými zasněnými zvukovými plochami různých Explosions in the Sky a jiných This Will Destroy You, které si můžeme celé měsíce pouštět na náladovém kanálu Where Post Rock Dwells na Youtube a oddávat se instantní melancholii. (Kdo tvrdí, že to nikdy nedělal, dělá to dodnes.)
Během let se inspirovali lecčím od stoner rocku, world music, hudby k soap operám přes drone metal nebo krautrock po westernovou hudbu. V posledních letech přibývá ozvuků ambientu a přesahů do minimalistické elektroniky. Na některých nahrávkách jako by se scházeli Brian Eno s Enniem Morriconem a za neustálého vyrušování ranými Black Sabbath prováděli všelijaké zábavné hlouposti. Na jiných se rozezní soundtrack k nenatočenému filmu Wernera Herzoga nebo rovnou „hudba do výtahu“, pokud onen výtah jezdí ve výškové budově, kterou jsme si postavili ve vlastní opojené mysli.
Nejpozději od alba Chalice Hymnal (2017) výrazné kytary ustupují zvukovým plochám, které bývají stejnou měrou meditativní jako znepokojivé. Ostatně estetika Grails je současně procítěná, nadsazená i lehce morbidní, což si může každý ověřit pohledem na některý z graficky precizních obalů.
Na Anches En Maat (2023) a loňském Miracle Music již zcela převažují vrstvy syntezátorů, dunivé elektroniky nebo raného industriálu a samozřejmě také různých podivných nástrojů. Také proto se při nedávném koncertu ve smíchovském Subzero (dříve Underdogs) dalo očekávat leccos.
Subzero není co se rozměrů týče žádné Roxy a pro kapely světového jména jde o prostor spíše komorní. Jako návštěvník jsem tomu byl velmi rád, neboť nevyhledávám tělesnou blízkost osob, s nimiž jsem si nesdělil jméno ani názor na Davida Černého, jehož skulptura zdobí nedaleký developerský projekt Trigemy, ale zatím trestuhodně schází v sousedním Smíchov City od Sekyra Group. Skromná návštěvnost skutečně dobře organizovaného, nazvučeného i nasvíceného koncertu, který pořádal velmi sympatický label a produkční společnost Silver Rocket, však trochu zamrzela.
Večer zahájil bubeník Paul Quattrone alias Expensive $hit, který beze slova začal zběsile bít do své soupravy. Bicí splývaly s vlnami elektronického hluku a spolu s blikající projekcí za interpretem vytvářely hudební doprovod pro panickou ataku, nebo naopak nabízely příležitost vytlouct si úzkost z hlavy. Bylo to krásné, ale přibližně třicet minut stačilo.
Poté nastoupili Grails, v pětičlenné sestavě s poměrně konvenčními nástroji. Ačkoli někteří – a ano, dívám se na sebe – očekávali rozjímavou elektroniku posledních let, kapela dala přednost starším, kytarovým skladbám. Mlčenlivá skupina hrála lehce, zamyšleně, interpreti působili, že si koncert takzvaně užívají. Také díky projekci, která podle všeho sestávala z úryvků z nepříliš známých divných filmů a seriálů pro pamětníky se známkami opotřebované VHS kazety nebo jiného média pro nás starší, vznikla v prostoru patřičná nálada nostalgie za něčím, co možná nikdy nebylo.
Na Grails doporučuji chodit, případně si najít kanál skupiny na Bandcampu. Ten nabízí nejen nahrávky, ale také podrobná líčení vzniku jednotlivých alb nebo například náhlého odchodu houslisty z letiště i samotné kapely uprostřed turné. Nakolik se jedná o skutečné události, a v jaké míře o budování vlastní legendy, není podstatné. O Grails by každopádně v Česku mělo vědět více lidí. I za tu cenu, že příští koncert bude nabitý k prasknutí.