Autor: admin Stránka 45 z 60

Skotská literatura v češtině

Antologie a tradiční texty

Sestavil Daniel Samek
 

Antologie a lidová slovesnost

O hnědém medvědu ze Zeleného údolí. Skotské pohádky, mýty a legendy. Vybrala a přeložila Martina Joujová. Přísloví a hádanky přeložil Daniel Samek. Argo, Praha. 2008.

Robertson, James: Skotské duchařské historky. Přeložil Robert Čapek. Mladá fronta, Praha 2004.

Scottish Tales / Skotské pohádky. K vydání připravila a přeložila Lenka Smetanová. Garamond, Praha 2000.

Staroskotské ballady. Přeložil a poznámky napsal Ladislav Quis.

Básníci, dvojníci a opilci aneb několik pohledů na skotskou literaturu

Magdaléna Potočňáková

Byla vůbec někdy nějaká skotská literatura? – ptal se skepticky významný představitel angloamerického modernismu, básník a kritik T. S. Eliot v provokativním názvu své eseje z roku 1919, otištěné v časopisu The Athenaeum. I dnes, po devadesáti letech přetrvává u části (čtenářské či dosud čtoucí) veřejnosti mylný názor, že skotská literatura je vlastně jen jakousi „součástí“ literatury anglické či britské. Je to způsobeno jednak problematickým postavením Skotů jako malého národa v sousedství velkého, jednak jazykovou a kulturní roztříštěností Skotska. „Jednotné Skotsko existuje pouze na mapě,“ tvrdil o své rodné zemi už Robert Louis Stevenson a dokládal toto tvrzení mimo jiné právě jazykovou pluralitou,

Putování básnictvím Arménie

Lucie Koryntová

Písně země Nairi – Lidové a trubadúrské písně středověké Arménie. Básně vybrala a přeložila Petra Kohoutková. 1. vydání. Praha: DharmaGaia, 2006. 216 s.

Fotografie na obálce, na níž je zachycen starý křesťanský klášter rýsující se proti mohutné zasněžené hoře, čtenáře láká exotičností dálky času a místa. Avšak očekávání cizího se brzy promění v rozpoznání společného. Poezie jihokavkazské země rozkládající se pod biblickou horou Ararat má své zvláštní rysy, v její stavbě a motivice však nacházím podobnosti s českou lidovou poezií a slovanskou poezií vůbec. „Antologie arménské lidové a trubadúrské poezie, poprvé v češtině“, jak je představena na záložce,

1/2009 – Literatura Kavkazu



Mám rád Gruzii, bojím se Rusů

Rozhovor s Václavem A. Černým

Rozhovor Libora Dvořáka s předním českým kaukazologem Václavem A. Černým  

Libor Dvořák: Václave, položím nejdřív otázku, jíž bychom mohli i skončit, protože krátce se na ni odpovědět nedá a je to záležitost přinejmenším na velkou konferenci či ještě spíš, jak se přihodilo tobě, na celý život: Co je to Kavkaz a jeho kultura?

Václav A. Černý: Podívej se, já když si Kavkaz představím v takové té geografické dimenzi, tak vidím pruh široký přesně jako kavkazský masiv, který na délku jižním směrem sahá až po Mezopotámii,

Hrubá marže v hrubém překladu

Anna Čmejrková

Quintreau, Laurent. Hrubá marže. Z francouzského originálu Marge brute (2006) přeložil Zdeněk Rucki. Odpovědný redaktor Jindřich Jůzl. 1. vydání. Praha: Odeon, 2008. 128 s.

Ve svém prvním románu s názvem Hrubá marže francouzský spisovatel Laurent Quintreau nešetřil ambicemi – pokusil se v návaznosti na Dantovu Božskou komedii aktualizovat koncept Pekla, Očistce a Ráje a zachytit problémy svých současníků. Přihlášení se k slavné renesanční básni je v knize zcela explicitní: trojdílná struktura (Peklo – Očistec – Ráj), rozčlenění Pekla do devíti kruhů, které gradují směrem ke středu, a konečně jméno poslední z postav,

Něco skončilo; začne něco?

Jan Vaněk jr.

V úterý 2. prosince 2008 se konal už 78. pořad Klubu kultury překladu, pořádaného pod záštitou Jednoty tlumočníků a překladatelů. Přednášku na téma „Cid ve světle českých překladů a adaptací“ proslovil sám zakladatel a vedoucí KKP doc. Miloslav Uličný z Ústavu translatologie FF UK, pro nějž jde o dlouhodobé, ne-li životní téma – v Plavu 3/2007 mu vyšel článek „Píseň o Cidovi poprvé česky“, soustředící se na versologické aspekty jeho překladu (Práce 1994). Ve zhruba padesátiminutové přednášce (doprovozené kolováním xerokopií z uváděných publikací) se této otázky také dotkl, ale jinak ji pojal populárněji a šířeji: shrnul historii recepce cidovské látky v českých zemích od počátku 19.

Orwell orwellovský a neorwellovský

Daniel Dolenský

Esejistika George Orwella se u nás, jako ostatně i jinde ve světě, nachází ve stínu románu 1984 a novely Farma zvířat. Část esejů slavného spisovatele se do našeho kulturního povědomí dostala zásluhou dvou českých knižních výborů z devadesátých let, některé texty však v českém překladu dosud nevyšly, natož abychom měli k dispozici jejich souborné vydání, které by mohlo poskytnout ucelenější obraz Orwellova myšlení a psaní. Jaké jsou méně známé polohy Orwellovy esejistiky? O některých z nich v úvodní studii pojednává Daniel Dolenský.  

Je to zvláštní označení,

George Orwell v českých překladech

Sestavila Anna Čmejrková

Orwell, George. Trosečníkem v Paříži a Londýně. Přel. Karel Kraus. Praha: Ústřední dělnické knihkupectví a nakladatelství, 1935.

Orwell, George. Farma zvířat. Přel. Jiří Havelka. Praha: I. L. Kober, 1946.

Orwell, George. Zvířecí statek. Přel. Jiří Komárek. Köln: Index, 1981.

Orwell, George. 1984. Přel. Eva Šimečková. Köln: Index, 1984 (Praha: Naše vojsko, 1991).

Orwell, George. Farma zvířat. Přel. Gabriel Gössel. Praha: Práce, 1991 (Praha: Aurora, 2000, 2004).

Orwell, George.

Pachuť Rtuti

Daniel Dolenský

Stephenson, Neal. Rtuť Z anglického originálu Quicksilver (2003) přeložili Hana a Martin Sichingerovi. Odpovědná redaktorka Eva Hartová. 1. vydání. Praha: Talpress 2008. 1032 s. 

V minulém čísle Plavu Jan Vaněk jr. velmi kriticky rozebíral český, jak píše, „hororový“ překlad románu Charlese Strosse Archivy hrůz od Hany a Martina Sichingerových. Mým cílem v tomto článku je na jeho kritiku navázat a zaměřit se na poslední a nejambicióznější překlad stejné překladatelské dvojice, román Neala Stephensona Rtuť (Quicksilver), jenž vyšel v říjnu tohoto roku v nakladatelství Talpress, hrdě opásaný šerpou proklamující,