Autor: admin Stránka 59 z 60

6/2005 – Básníci a dobrodruzi



Errata čtvrtého čísla

– překlad Temného obrazu od Philipa K. Dicka, který vyšel v nakladatelství Argo, není zbrusu nový, jak tvrdí úvodník, nýbrž zrevidovaná verze překladu Roberta Tschorna, vydaného v r. 1998 nakladatelstvím Talpress; – překlad Asimovovy Nadace u nás poprvé vyšel v r. 1991, nikoliv v r. 1990, jak je uvedeno v komentáři Viktora Janiše „Když před konzulátem Nadace stojí Mobs Riot“; – v medailonku Isaaka Asimova jsme uvedli, že jeho prvním románem byl Nightfall, ačkoliv ho Asimov napsal původně jako povídku a až později ho přepracoval spolu s Robertem Silverbergem na román. Asimovův první román je Pebble in the Sky (česky Oblázek na obloze),

Lze se překládání naučit?

Libor Dvořák

Zejména v dobách -ismu četná tehdejší média, ale i proslulí umělci tíhnuli k poněkud účelovému tvrzení, že za každým úspěchem v jakékoli tvůrčí činnosti nutně stojí příslovečných deset procent talentu a devadesát procent dřiny. Na tomhle výroku je jistě hodně pravdy – z nadaného houslisty, který by necvičil několik hodin denně, by se zajisté nestal ani David Oistrach, ani Václav Hudeček – troufám si ale tvrdit, že bez nějaké té alespoň základní Boží jiskry by jakákoli dřina byla marná a čím je jiskra jasnější a výraznější, tím méně dřiny v práci samotné postačí a k tím zářivějším výsledkům ona případná profesní píle vede.

5/2005 – Pod dvojím nebem



Deset let na skřipci

Richard Podaný

„Myšlenka anticeny jest tak jednoduchá jako Kolumbovo vejce“, pravil by asi Švejkův spoluvězeň na policejním ředitelství. Nicméně protože jsem nějakou dobu zastupoval Obec překladatelů v evropském sdružení CEATL, můžu prohlásit, že (aspoň pokud vím) nikdo jiný v Evropě tu prostou myšlenku nepojal a anticeny za překlad neuděluje. Takže: proč a jak to vlastně celé vzniklo?

PROČ, to je vcelku jasné každému, kdo zažil v knižní branži počátek let devadesátých. Místo stovek vydaných titulů tisíce, stovky a stovky nových nakladatelů včetně těch, co to moc neuměli, a ve zpěněné brázdě za jejich zádí též stovky „překladatelů“,

4/2005 – Když zítra znamená včera



3/2005 – L’arte della memoria



2/2005 – My, dobří Evropané



Errata prvního čísla

V prvním čísle vyšel rozhovor Barbory Gregorové a Libora Dvořáka v neautorizované verzi. Ztratily se tím některé zajímavé informace, především ovšem došlo k mylnému přepisu jmen. V textu si prosím opravte „paní Bartmanová“ na „paní Parkmanová“ a „Jolanta Kalinská“ na „Jolanta Kamiňská“. Autorizovanou podobu textu naleznete v brzké době na našich internetových stránkách – www.svetovka.cz.
V tiráži dále nebyl nedopatřením uveden autor ilustrace Lukáš Georgiev. Všem takto postiženým se hluboce omlouváme.


Možnosti jazyka

Rozhovor překladatele Libora Dvořáka a překladatelky Barbory Gregorové, s občasnými vstupy Josefa Šlerky, v autorizované podobě

 

Libor Dvořák: Jak jste se dostala ke studiu ruštiny a polštiny?

Barbora Gregorová: Studovala jsem češtinu a občanskou výchovu na pražské Pedagogické fakultě. Během prvního roku mě ale opustilo osobní přesvědčení a dá se říci, že jsem taky trochu ztratila iluze, takže už jsem dál nechtěla v tomto studiu pokračovat. Ale chtěla jsem zůstat u nějakého slovanského jazyka. Tehdy jsme jeli na výlet do Krakova, kde mě nadchlo všechno včetně polštiny,