Rubrika: Kritika Stránka 3 z 4

Překlad jako ozvěna – Ozvěna jako překlad

Vlasta Dufková

Řízením osudu jsem svého času před prvním seminářem literárního překladu na bázi portugalštiny sáhla po kratičké básnické próze modernisty Almady Negreirose O Eco a tento text se od té doby stal jakýmsi rituálním uvedením adeptů překladatelství do tohoto kursu. Několikařádkový poetický minipříběh ze začátku 20. století dává totiž při výkladu příležitost na malém prostoru napohled průzračného prozaického zápisu ukázat nejen nejrůznější typy otázek, jaké vyvstávají před překladatelem obecně a překladatelem z portugalštiny zvlášť, ať už si je položí, či ne, ale také meze jejich zodpověditelnosti, a především pak komplexní převoditelnosti pochopeného do jinojazyčného – českého – tvaru: tedy překlad jako umění kompromisu.

Co oko nevidí…

Michaela Otterová

Littell, Jonathan. Laskavé bohyně. Z francouzského originálu Les Bienveillantes (2006) přeložila Michaela Marková. Redigoval Richard Podaný. Odborná revize textu a doslov Tomáš Chrobák. Odpovědný redaktor Jindřich Jůzl. 1. vydání. Praha: Odeon, 2008. 872 s. 

Román Laskavé bohyně je a bude dílem kontroverzním. Jde o memoáry fiktivního nacistického důstojníka Maxe Aueho, který prošel mnoha místy tak či onak důležitými pro 2. světovou válku (Ukrajina, Stalingrad, Kavkaz, Osvětim, Lublin, Berlín, atd.) a setkával se s historickými i smyšlenými nositeli ideologie v oblasti politické, ekonomické, právní, antropologické, lingvistické atd. Jeho vyprávění je tedy současně jakýmsi „průvodcem“ po nacismu.

Skřipec 2009: kauza?

Sestavil Lukáš Novosad

Čtenářům, již porůznu a především na internetu vyjádřili nespokojenost s převodem románu Neala Stephensona Rtuť, patrně přineslo udělení Anticeny Skřipec překladatelům Haně a Martinu Sichingerovým zadostiučinění za peníze vydané za tak pokažený výrobek anebo přinejmenším za čas s ním strávený. Hlasy podezřívající kritiky tohoto překladu a následně i porotu Skřipce takřka z podjatosti byly též na koni. Odmyslíme-li si osobní výpady, byli jsme svědky nebývalého čtenářského zájmu o překladatelské umění. Souvisí to po mém soudu především s fantastickým žánrem, kam Rtuť spadá (byť jde spíše o alternativní historii než o zástupce SF) a který je živen čtenářskou uvědomělostí a živelností,

Hostující profesoři po třiceti letech

Jan Vaněk jr.

Lodge, David. Hostující profesoři.
Z anglického originálu Changing Places (1975) přeložil Antonín Přidal.
Korektury Iveta Coufalová, odpovědný redaktor Tomáš Dimter.
„V Mladé frontě vydání první“ (celkem 5.). Praha: Mladá fronta, 2008. 235 stran.

Představovat Hostující profesory (anglický název Changing Places zdůrazňuje, že změna prostředí vede hrdiny k tomu, že si nakonec prohodí místa i na soukromé úrovni)1 čtenářům Plavu by bylo zbytečné: intelektuální humoreska, v níž David Lodge na vrcholu tvůrčích sil obohatil žánr „univerzitního románu“ o vděčné téma kontrastu „dvou zemí,

Hostující profesoři po třiceti letech

Jan Vaněk jr.

Lodge, David. Hostující profesoři.
Z anglického originálu Changing Places (1975) přeložil Antonín Přidal.
Korektury Iveta Coufalová, odpovědný redaktor Tomáš Dimter.
„V Mladé frontě vydání první“ (celkem 5.). Praha: Mladá fronta, 2008. 235 stran. 

Představovat Hostující profesory (anglický název Changing Places zdůrazňuje, že změna prostředí vede hrdiny k tomu, že si nakonec prohodí místa i na soukromé úrovni)1 čtenářům Plavu by bylo zbytečné: intelektuální humoreska, v níž David Lodge na vrcholu tvůrčích sil obohatil žánr „univerzitního románu“ o vděčné téma kontrastu „dvou zemí,

Vlásti tichým slovem…

Holanovy překlady Rilkovy francouzsky psané poezie

Lucie Koryntová

Holan, Vladimír. Spisy 11 – Překlady I (Rainer Maria Rilke). 1. vydání. Praha/Litomyšl: Paseka, 2007. 452 s. 

Básník Rainer Maria Rilke netvořil jen ve své mateřské němčině, ale i ve francouzštině, v níž napsal čtyři sbírky básní: SadValaisanská čtyřverší (Vergers et Les Quatrains valaisans, 1926), Růže (Les Roses, 1927) a Okna (Les Fenêtres, 1927).

V úvodní básni cyklu Sad stejnojmenné sbírky vysvětluje, že se uchýlil k „řeči vypůjčené“ proto, že chtěl užít slova verger,

Svévole, či sebezapření?

Holanovy překlady Rilkovy německé tvorby

Michaela Otterová

Holan, Vladimír. Spisy 11 – Překlady I (Rainer Maria Rilke). 1. vydání. Praha/Litomyšl: Paseka, 2007. 452 s. 

Ačkoli první sbírka Vladimíra Holana Blouznivý vějíř (1926) byla ještě ovlivněna poetismem, za svůj skutečný debut považoval básník až Vanutí z roku 1932, kdy už měl zcela jiné literární vzory – především S. Mallarmého a R. M. Rilka. Ten mladému Holanovi učaroval natolik, že ho začal i překládat, a činil to s takovým nasazením, že Holanovy rilkovské překlady vydají na samostatný díl jeho sebraných spisů.

Hrubá marže v hrubém překladu

Anna Čmejrková

Quintreau, Laurent. Hrubá marže. Z francouzského originálu Marge brute (2006) přeložil Zdeněk Rucki. Odpovědný redaktor Jindřich Jůzl. 1. vydání. Praha: Odeon, 2008. 128 s.

Ve svém prvním románu s názvem Hrubá marže francouzský spisovatel Laurent Quintreau nešetřil ambicemi – pokusil se v návaznosti na Dantovu Božskou komedii aktualizovat koncept Pekla, Očistce a Ráje a zachytit problémy svých současníků. Přihlášení se k slavné renesanční básni je v knize zcela explicitní: trojdílná struktura (Peklo – Očistec – Ráj), rozčlenění Pekla do devíti kruhů, které gradují směrem ke středu, a konečně jméno poslední z postav,

Pachuť Rtuti

Daniel Dolenský

Stephenson, Neal. Rtuť Z anglického originálu Quicksilver (2003) přeložili Hana a Martin Sichingerovi. Odpovědná redaktorka Eva Hartová. 1. vydání. Praha: Talpress 2008. 1032 s. 

V minulém čísle Plavu Jan Vaněk jr. velmi kriticky rozebíral český, jak píše, „hororový“ překlad románu Charlese Strosse Archivy hrůz od Hany a Martina Sichingerových. Mým cílem v tomto článku je na jeho kritiku navázat a zaměřit se na poslední a nejambicióznější překlad stejné překladatelské dvojice, román Neala Stephensona Rtuť (Quicksilver), jenž vyšel v říjnu tohoto roku v nakladatelství Talpress, hrdě opásaný šerpou proklamující,

Archivy hrůz: jeden hororový překlad

Jan Vaněk jr.

Stross, Charles. Archivy hrůz. Z anglického originálu The Atrocity Archives (2004) přeložili Hana a Martin Sichingerovi. Odpovědná redaktorka Květa Svárovská.

1. vydání. Praha: Talpress, 2007. 448 s.  

Fanoušci hororu si právem stěžují, že se tomuto angloamerickému žánru u nás moc nedaří. Přesto nebo právě proto by se pro hororové číslo Plavu dal najít tematický materiál i do rubriky kritiky překladu: když nic jiného, třeba o českých vydáních Stephena Kinga by bylo lze sestavit celý seriál (proslulý případ O psaní tvoří jen špičku ledovce;