• Recenze #2 #2013

Jan M. Heller

Prochasko, Taras. Jinací. Z ukrajinského originálu NeprOsti přeložily Jekaterina Gazukina a Alexandra Stelibská. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2013. 208 stran. 

Jinací jsou pozemští bohové. lidé, kteří díky svému vrozenému nebo získanému vědění mohou někomu pomáhat, nebo škodit. podstatný je právě tento fakt – je to vrozené nebo získané. něco vědí. přičemž se to člověk může dozvědět. získat. a pak, když se člověk něco dozví, může se stát Jinakým. (119)

Takto (a právě s touto distribucí verzálek, jež chybějí na počátcích vět, kdežto pojem „Jinací“ povyšují na proprium) vysvětluje titul své prózy z roku 2002 Taras Prochasko,

• Recenze #1 #2013

Milena M. Marešová

Slovo za slovem. S překladateli o překládání. Editor, autor předmluvy, ediční poznámky a medailonů Stanislav Rubáš. Rejstříky Jan Šulc. Odpovědný redaktor Jan Zelenka. 1. vydání. Praha: Academia, 2012. 451 stran. Edice Paměť, sv. 47. 

„Otevřeli jste knihu svědectví nejstarší generace našich překladatelů,“ říká v první větě svého úvodu editor knihy Slovo za slovem Stanislav Rubáš, překladatel z angličtiny a ruštiny a ředitel Ústavu translatologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Jeho stať má název Dvacet sedm životů, a právě tolik osobností se zde setkává v rozhovorech, které mezi březnem roku 2010 a zářím 2011 zaznamenali různí tazatelé a editoři,

• Recenze #12 #2012

Jitka Jeníková

Ibn Tajmíja. Wásitské vyznání. Z různých arabských originálů přeložil, komentářem a studií opatřil Pavel Ťupek. Odpovědný redaktor Martin Bedřich. 1. vydání. Praha: Academia, 2013. 183 stran. 

Ibn Tajmíja je jedním z nejvýznamnějších islámských učenců a teologů. Přestože od jeho narození letos uplyne přesně 750 let, je jeho dílo stále živé a v arabském světě velmi rozšířené. V Saúdské Arábii tvoří Wásitské vyznání dokonce součást školních osnov a český čtenář má tedy nyní možnost se seznámit s výrazným dílem ještě výraznější osobnosti, jejíž myšlenky se v současné době díky vlivu, který má v arabském světě ekonomicky silná Saúdská Arábie,

• Recenze #11 #2012

Miroslav Tomek

Łysohorsky, Óndra. Bard swojeho ludu / Euro-lašsky poeta. Editor Jiří Marvan. Verše přeložili Zdenka Bergrová do češtiny a Ewald Osers do angličtiny. Ostrava: Moravskoslezský kraj, Krajský úřad, 2009. 160 stran. 

Kniha Bard swojeho ludu / Euro-lašsky poeta má na evropské úrovni představit lašského básníka Óndru Łysohorského. Obsahuje 35 jeho básní v originále, v českém doslovném překladu a v angličtině. Najdeme zde i české básnické překlady autorovy tvorby. Poezii doprovází úvod editora Jiřího Marvana, velkého popularizátora Łysohorského díla. Obšírný epilog pak napsal básník a překladatel Ewald Osers, který je také autorem anglických převodů.

Óndra Łysohorsky (1905–1989) je básník,

• Recenze #2012 #9

Kateřina Součková

Akakpo, Gustave. Habbat Alep. Z francouzského originálu Habbat Alep přeložili Matylda a Michal Lázňovských. 1. vydání. Praha: Divadelní ústav, 2008. 38 stran. 

Říká se, že jeden muž vzal svůj palec u nohy a naložil si ho na záda. Udělal se mu hrb. Muž vzal hrb a vydal se na cestu, vzal roční období, vzal čas, vzal zemi. Hledá v zemi svého otce. Ale co hledá? Chce zachránit jazyk.

Otázka identity, tajemství jazyka, hledání. To jsou základní témata prostupující jednoaktovým dramatem Habbat Alep. Současný tožský autor Gustave Akakpo před námi rozehrává kompozičně neobvykle vystavěnou tragikomedii,

• Recenze #2012 #8

Vratislav Kadlec

Janssonová, Tove. Kniha léta Ze švédského originálu Sommarboken (1972, 2004) přeložila Helena Chvojková. Odpovědná redaktorka Martina Mašínová. 1. vydání. Praha: Plus, 2011. 142 stran. 

Pokud se ještě nechystáte napěchovat si žaludek jehličím a uložit se k zimnímu spánku, snad by vám podzimní a zimní dny mohla prosvětlit Kniha léta, jejíž autorka Tove Janssonová (1914–2001) je známa především díky sérii svých knih o skřítcích muminech. Kniha léta je zatím druhou autorčinou prózou pro dospělé čtenáře (po knize Dcera sochaře), která vyšla v českém překladu,

• Recenze #2012 #7

Michal Špína

Rosa, João Guimarães. Dál – dál a dál. Z portugalského originálu Dão-Lalalão (O devente) přeložila a závěrečnou studii napsala Vlasta Dufková. 2., revidované vydání. Praha: Torst, 2010. 219 stran. 

Zdá se, že sousto, jaké představuje Brazilec João Guimarães Rosa a jeho texty, je pro české čtenáře i literární instituce stále poněkud těžko stravitelné.

Drobná ilustrace na úvod: pokud si jde čtenář vypůjčit Rosovo magnum opus – tedy Velkou divočinu – do jedné z poboček Městské knihovny v Praze, najde ji pod roztomilým piktogramem kovboje, stejně jako například mayovky nebo Knihy odvahy a dobrodružství.

Nejde přitom o hrubý přehmat: prostor Velké divočiny,

• Recenze #2012 #4

Michal Ježek

Cosentino, Annalisa. Vědecký realismus a literatura. Česká teorie, kritika a literární historie v letech 1883–1918. Z italského originálu Realismo scientifico e letteratura: Teoria, critica e storiografia letteraria ceca (1883–1918) přeložila Zita Obstová. Praha: Univerzita Karlova, 2011. 126 stran. 

Profesorka Annalisa Cosentinová přednáší bohemistiku na univerzitách v Udine a Římě, je editorkou, překladatelkou a zároveň vytrvalou popularizátorkou české literatury a kultury v Itálii. Její studie vyšla poprvé v italštině roku 1999, podruhé letos v ediční řadě Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Mnemosyne. Napsala ji sice před patnácti lety pro italského čtenáře a nijak ji neaktualizovala, přesto ale i dnešnímu čtenáři českému může ukázat,

• Recenze #2012 #3

Jáchym Topol

Čalo voďi – Sytá duše. Antologie prozaických textů romských autorů z ČR. Sestavily Jana Kramářová a Helena Sadílková. 1. vydání. Brno: Muzeum romské kultury, 2007. 398 stran. 

Fotografie pořízená někdy před druhou světovou válkou. Asi ze Slovenska. Sedlák v lesklých holínkách a kolem něj skupinka malých otrhanců. Jsou to romské děti, vypadají vedle chlapíka jako malí indiáni, jako urousané děti země vedle symbolu prosperity a civilizace. Sedlák se blahosklonně usmívá, je to hodný strýček, který zaloví v kapse a něco těm capartům dá? Anebo je tehdy zahnal sukovicí? V každém případě fotka působí jako upomínka na mýtické časy,

• Recenze #2 #2012

Kateřina Součková

Cărbunariová, Gianina: Stop the tempo! – Kebab. Z rumunských originálů Stop the tempo! (2003) a Kebab (2004) přeložila Jitka Lukešová. 1. vydání. Praha: Divadelní ústav, 2008. 90 stran. 

Současná dramatika má neustálou potřebu hledat způsoby, jimiž by co nejpřesněji zachytila povahu světa, který nás obklopuje. Jedním z nich je volba aktuálních témat, s nimiž se potýká (nebo by se potýkat měla) co největší část společnosti. Vztah mezi uměle vytvořenou skutečností a holou realitou je jistě jedním z nich a je také společným tématem dvou nejúspěšnějších her současné rumunské autorky Gianiny Cărbunariové.

Postavy her Stop the tempo!