3/2023 – Být vším všemi způsoby

Úvodník

Milé čtenářstvo,

představte si, že byste mohli být vším. A všemi možnými způsoby. Lze to? Jaká je vlastně naše identita a co ji definuje? V Knize neklidu Fernanda Pessoy se dočítáme, že „každý z nás je četný, je mnohý, je spoustou sebe samých. V rozlehlé obci naší bytosti jsou lidé mnoha druhů, kteří různě myslí a cítí. A celý tenhle můj svět lidí vzájemně si cizích vrhá jako nějaký různorodý, ale celistvý dav jediný stín“. Přesně to definuje i ukázky z portugalsky psané literatury, které nabízíme v tomto čísle Plavu a které spojuje téma dekolonizace. Jsou různorodé, pestré, relativně mladé i hojně oceňované.

Portugalské postkoloniální období začalo před necelými padesáti lety. Mladší generace spisovatelů už se tak narodila do Portugalska bez kolonií, což mělo dopad na tvorbu mnohých bez ohledu na to, zda žijí v Portugalsku, Mosambiku nebo Angole. O postkoloniálním Portugalsku přitom ve stále větší míře vyprávějí v roli protagonistů ti, jež dosud nejenže nebylo slyšet, ale byli téměř neviditelní – obyvatelé okrajových čtvrtí nebo černošští dělníci na stavbách. Třeba o těžké cestě otce a nemocného syna z Angoly do Lisabonu vypráví Djaimilia Pereira de Almeida.

Současná portugalská literatura vyniká nejen tematickou, ale také formální nápaditostí. Román Isabely Figueiredo se dělí do kapitol pojmenovaných podle jednotlivých částí bytu, ve kterém hrdinka románu touží najít nový domov. Bruno Vieira Amaral zase v románu O prvních věcech vytváří fiktivní katalog osob, které významně ovlivnily život čtvrti, ve které se jeho vypravěč narodil. Na své si ovšem přijdou i čtenáři poezie, již tiskneme bilingvně: básně nedávno zesnulé Any Luísy Amaral i poezii Joãa Luíse Barreta Guimarãese spojuje tematika moře, slunce a oceánu.

Všechny překlady tentokrát pochází z portugalštiny a každý z nich připravil někdo jiný. I to svědčí o dobrém stavu současné české portugalistiky, o které se můžete víc dočíst na našem webu. V příštím čísle se vydáme do ciziny méně vzdálené, na maďarsko-slovenské hranice.

Eva Marková