Stránka 14 z 111
Magda Melichová
De l’Horizon, Kim. Kniha krve.
Z německého originálu Blutbuch (2022) přeložila Jana van Luxemburg.
1. vydání. Brno: Host, 2023. 336 stran.
Začít recenzi Knihy krve je stejně obtížné, jako pokoušet se vměstnat dílo do škatulky žánru, přiřadit mu styl a vítězoslavně rozklíčovat jediné skryté poselství. Na jednu stranu můžeme tvrdit, že Kim de l’Horizon (* 1992) používá text jako způsob, jak přiblížit běžné čtenářské obci zkušenost nebinární osoby, které samotný jazyk klade do cesty překážky, nutí ji přijímat tu či onu roli a vybírat si gender.
…Klára Witzany Hutková
Kerouac, Jack. Maggie Cassidyová.
Z anglického originálu Maggie Cassidy (1959) přeložila Michala Marková.
2. vydání, v tomto překladu 1. vyd.
Praha: Argo, 2023. 181 stran.
S knihami Jacka Kerouaca si spojujeme vedle specifického stylu psaní také záznam divokého životního stylu beatnické generace, poháněné alkoholem v rytmu jazzu a její silné neukotvenosti. Ta se například v autorově nejznámějším románu Na cestě (1957, č. 1978) projevuje složitým hledáním sebe sama a často rozsáhlými přesuny z místa na místo napříč Amerikou. Ženy do maskulinního beatnického prostředí vstupují spíše jako pasivní milostné objekty,
…Sestavil Milan Pavlovič
Předkládaný chronologický soupis lze částečně číst jako příběh česko-indonéských styků, jejichž počátky můžeme sledovat za první republiky ve stále častějších obchodních, ale i jiných cestách do tehdejší Nizozemské východní Indie. Četnost překladů přitom odráží vřelé politické vztahy za dob prvního prezidenta Sukarna (1945–1966), stejně jako ochabnutí vzájemných vazeb v éře prezidenta Suharta (1966–1998); institucionální oporu získala filologie zhruba na počátku padesátých let, kdy došlo k založení oboru v Orientálním ústavu a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V otevřenějších dobách nového tisíciletí nedostává kulturní výměna mnoho podnětů ani podpory, přesto úsilím několika jedinců (Jaroslav Olša st.,
…Aleš Kozár
Sedím u stolu a po letech přede mnou leží diplomy z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, dva magisterské a doktorský, bohemistika a slovinština. Je to dvacet let, za sebou mám přes dvacet knižních překladů, spoustu časopiseckých, také hezkou řádku odborných textů, sedmnáct let výuky slovinštiny na pardubické univerzitě, s níž jsem se právě rozloučil. Nerad, hořce, ale ten odchod byl popravdě v mnohém osvobozující, byť mířím do mnohem větší nejistoty.
A vyvolává ve mně otázky, co se mezitím stalo, co se změnilo, že měl člověk pocit, že na něj na fakultě všechno padá,
…

