Štítek: 2005 Stránka 2 z 2

O Philipu K. Dickovi, Charlesi Bukowském a překládání vůbec

V následujícím rozhovoru zpovídala Radka Šmahelová svého překladatelského kolegu a kamaráda Roberta Boba Hýska, v současné době překladatele Philipa K. Dicka a Charlese Bukowského pro nakladatelství Argo. Kromě popisu slastí a útrap provázejících překlady knih P. K. Dicka si můžete přečíst i drobné úvahy a postřehy o překládání, o vztahu překladatele k překládaným knihám a v neposlední řadě i o důležitém faktoru v překladatelském procesu – roli nakladatelství.

 

Radka Šmahelová: Bobe, většina českých čtenářů tě zná jako překladatele knih Charlese Bukowského a Philipa K. Dicka. Jak jsi se dostal právě k těmto autorům?

4/2005 – Když zítra znamená včera



3/2005 – L’arte della memoria



Řeč staré řečtiny v současné češtině

Rozhovor se Zdeňkem Kratochvílem a Vojtěchem Hladkým. Provází Josef Šlerka.

 

Josef Šlerka: Řeč bude o překládání ze staré řečtiny, ale řekněme rovnou, že oba texty, o nichž se budeme bavit, jsou každý z úplně jiného soudku. Oba jsou to sice texty řecké, oba jsou to texty filosofické, ale zatímco první z nich pochází z přelomu V. a VI. století a je dílem křesťanského teologa známého pod pseudonymem Dionýsios Areopagita, ten druhý je od Hérakleita z Efesu a pochází sice také z přelomu VI. a V. století, ovšem před Kristem. Od Dionýsia nás dělí patnáct století,

Errata prvního čísla

V prvním čísle vyšel rozhovor Barbory Gregorové a Libora Dvořáka v neautorizované verzi. Ztratily se tím některé zajímavé informace, především ovšem došlo k mylnému přepisu jmen. V textu si prosím opravte „paní Bartmanová“ na „paní Parkmanová“ a „Jolanta Kalinská“ na „Jolanta Kamiňská“. Autorizovanou podobu textu naleznete v brzké době na našich internetových stránkách – www.svetovka.cz.
V tiráži dále nebyl nedopatřením uveden autor ilustrace Lukáš Georgiev. Všem takto postiženým se hluboce omlouváme.


2/2005 – My, dobří Evropané



1/2005 – Slávy dcery dnes (i zítra?)



Možnosti jazyka

Rozhovor překladatele Libora Dvořáka a překladatelky Barbory Gregorové, s občasnými vstupy Josefa Šlerky, v autorizované podobě

 

Libor Dvořák: Jak jste se dostala ke studiu ruštiny a polštiny?

Barbora Gregorová: Studovala jsem češtinu a občanskou výchovu na pražské Pedagogické fakultě. Během prvního roku mě ale opustilo osobní přesvědčení a dá se říci, že jsem taky trochu ztratila iluze, takže už jsem dál nechtěla v tomto studiu pokračovat. Ale chtěla jsem zůstat u nějakého slovanského jazyka. Tehdy jsme jeli na výlet do Krakova, kde mě nadchlo všechno včetně polštiny,