Štítek: 2009 Stránka 1 z 6

Po smyslu

Také rozhovor jsme věnovali redakčním radním, a tak jsme (z rozsahových důvodů pouze) některým z nich položili hrst otázek ptajících se po smyslu překladu, jeho kritiky a vydávání světové literatury časopisecky.  

Lukáš Novosad: V květnu 2010 to bude pět let, co Plav začal vycházet. Je to myslím vhodný okamžik položit si otázku: má takový časopis vlastně smysl? Je účelné a věcné vydávat časopis specializující se pouze na světovou literaturu, když té se částečně věnuje vlastně každé větší literární periodikum? Je dostatečným ospravedlněním existence takového časopisu jeho zaměření na překladatelské umění?

Libor Dvořák: Mezi smutným koncem Světové literatury,

… jako doma, příteli

Jan Vaněk jr.

Amis, Martin. Na návštěvě u paní Nabokovové a jiná setkání. Z anglického originálu Visiting Mrs. Nabokov and Other Excursions vydaného nakladatelstvím Vintage Books v roce 1995 přeložil Ladislav Šenkyřík. Odpovědný redaktor Ladislav Dlabal. 1. vydání. Praha: Nakladatelství a vydavatelství Volvox Globator, 2006. 230 stran. 

Snad mi bude prominuto, dovolím-li si začít tento text v osobní rovině: kritika překladu mě stále víc vyčerpává. Ne samotná kolace – to je přes nároky na čas a pozornost ta nejsnazší a nejpříjemnější část. I nutnost opsat z knih dlouhé citace, když zvládám psaní na klávesnici jen zhruba třemi a půl prsty, se dá překonat prostě vůlí a vytrvalostí,

Sto let zakopaný poklad

K stému výročí úmrtí A. Pikharta

Miloslav Uličný

Že Literární archiv Památníku národního písemnictví skrývá nejedno tajemství, je nasnadě. Poctivé badatele toto vědomí naplňuje vzrušením i vírou ve smysluplnost vlastní práce, redaktory vidinou snadného zisku kvalitních článků, čtenáře doufejme zvědavostí na dávný život literatury a jejích tvůrců. Je dobře, že péčí hispanisty a historika překladu Miloslava Uličného jsou tato tajemství zase jednou významně obnaženější. 

Stane se občas, že badatel hledající něco jiného narazí na poklad. Stalo se to i mně při pátrání po rukopisu neuveřejněných překladů Petrarkových znělek z pera obrozence Františka Jaroslava Vacka Kamenického,

12/2009 – Povětšinou povídky



Překladateli by text především neměl drkotat jako žebřiňák na polňačce

Rozhovor s Miroslavem Jindrou

Po roce opět s čerstvým laureátem Státní ceny za překladatelské dílo. Letos o překládání z povolání, výuce překladu, intelektuálním obžerství z poezie a Hlavě XXII. 

Viktor Janiš: Jak ses vlastně dostal k literatuře? Překládal sis něco už pro sebe na střední škole?

Miroslav Jindra: To ne. Já jsem studoval na tehdy dost prestižním (bohužel výlučně chlapeckém!) reálném gymnáziu ve Slovenské ulici na Vinohradech; maturitu jsme ovšem skládali ve velmi podebraném roce 1948, brzy po Únoru, což pro závěr středoškolského studia a vstupu na vysokou školu nebyla právě příjemná kulisa. Během studia jsme měli šest let latinu (dodneška za ni vzdávám dík antickým bohům a lituji,

11/2009 – Jindra Levý



To rondo prosím bez čárky: odborný překlad v české muzikologii

Kateřina Veselovská

Členové a příznivci Klubu (nejen) hudebních historiků, kteří pravidelně pořádají svá neformální setkání v knihovně Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, měli v úterý třináctého října na programu téma, jež se ukázalo být povýtce interdisciplinárním. Přestože byl předmětem debaty odborný překlad v české muzikologii, mnohé z jejích závěrů lze bez potíží vztáhnout na kteroukoliv oblast humanitních věd.

Moderátor diskuze, student doktorského studia Jan Baťa, vznesl postupně několik podnětných otázek, přičemž logicky začal tou nejzákladnější, a sice zda je odborného překladu v (české) muzikologii vůbec třeba. Plénum sestávající z nejpovolanějších současných odborníků na danou problematiku – českých i zahraničních překladatelů muzikologických textů – se jednoznačně usneslo na kladné odpovědi.

Překlady Miroslava Jindry

Výběrová bibliografie. Řazeno chronologicky.

Goldsmith, Oliver. Farář wakefieldský (The Vicar of Wakefield). Společně s Alenou Jindrovou-Špilarovou. Praha: SNKLHU, 1954.

Dreiser, Theodore. Sestřička Carrie (Sister Carrie). Společně s Alenou Jindrovou-Špilarovou. Praha: SNKLHU, 1957. (2. vyd. Praha: Odeon, 1979)

Aldridge, James. Kéž by nezemřel (I Wish He Wouldn’t Die). Společně s Alenou Jindrovou-Špilarovou. Praha: SNKLHU, 1959. (2. vyd. Praha: Odeon, 1975)

Corbett, Jim. Chrámový tygr (The Temple Tiger). Praha: Mladá fronta, 1964.

Byrd, Richard E. Sám a sám (Alone). Praha: Mladá fronta,

Obec překladatelů: Nominace na Státní cenu za překladatelské dílo 2009

Jan Zelenka

Nemáme ve zvyku dodatečně uveřejňovat nominační texty. Protože se však opakovaně potvrzuje, že k udělení jakékoli ceny porotě často velmi pomůže právě dobře sepsaná nominace, chceme poté, co jsme v Plavu 5/2009 otiskli redakční nominaci Viktora Janiše,1 ukázat, jaké jsou hranice tohoto žánru, kde se texty mohou potkávat, rozcházet či doplňovat. Publikujeme proto nominaci Obce překladatelů, již podala právě pro Miroslava Jindru a již sepsal dlouholetý redaktor jeho prací, Jan Zelenka.
 

Překladatel PhDr. Miroslav Jindra (nar. 5. 8. 1929) již zprostředkoval českému čtenáři bezmála padesát titulů z anglické,

Tón hlasu

Ladislav Nagy

Ukázalo se už loni po ocenění Jiřího Stromšíka, že sehnat fundovaného autora – schopného obratem a obratně sepsat byť krátkou analýzu způsobu překládání vyznamenaného umělce – je potíž. Nejinak tomu bylo letos. A tak přijměte alespoň krátké zamyšlení jiného překladatele praktika, které dohromady s oběma letos otištěnými nominacemi utváří obraz Miroslava Jindry jako překladatele i člověka, mj. i proto, že se svými předchůdci nachází řadu styčných bodů. 

Letošním laureátem Státní ceny za překladatelské dílo se stal Miroslav Jindra, člověk, kterého generace anglistů pamatují jako laskavého pedagoga a generace čtenářů… tak, zde je problém.