Štítek: 2015 Stránka 4 z 6

Díla filipínských autorů v českých a slovenských překladech

Jaroslav Olša, jr., Charlene Balaanová
 

Tato bibliografie obsahuje seznam tří románů a téměř stovky povídek od více než čtyř desítek filipínských autorů, které vyšly v českých a slovenských překladech. Přes toto relativně vysoké číslo je ale obraz filipínské literatury v našich zemích zkreslen tím, že drtivá většina přeložených děl pochází od autorů zakladatelů či tvůrců starší generace; jenom pětice z nich se narodila po skončení 2. světové války (E. Bizonie, A. Gabot, C. Maraanová, C. Nazareno a M. Syjuco). Moderní a především současná filipínská literatura tak čeká na své české a slovenské propagátory.

Ovšem nebýt mnohaleté buditelské práce slovenského lingvisty a orientalisty Jozefa Genzora,

Deník člověka ohýbaného režimem

Alexej Sevruk

Vilikovský, Pavel. Příběh opravdického člověka. Ze slovenského originálu Príbeh ozajského človeka (2014) přeložil Miroslav Zelinský. 1. vydání. Brno: Větrné mlýny, 2014. 240 stran.  

Ve své nejnovější knize Příběh opravdického člověka, kterou loni vydalo brněnské nakladatelství Větrné mlýny jako sedmý svazek ediční řady Česi, čítajte, přichází přední slovenský prozaik Pavel Vilikovský s několikerou stylizací. Jedná se o román psaný formou deníkových záznamů, které si za normalizace vede anonymní čtyřicátník, bezpečnostní referent v jakémsi státním podniku v Bratislavě. Prostředí, v němž se román zčásti odehrává, tedy blíže neurčený výrobní podnik,

5/2015 – Literatura ng Pilipinas



Klíček

Paz M. Latorenová

Z angličtiny přeložila Silvie Mitlenerová

V horku, při únavě a v nemoci přijdou i na zdravého člověka paranoidní představy. V krátké povídce jedné z „učitelek“ filipínské literatury Paz M. Latorenové se mnohem více věcí vybájí, než se skutečně stalo.
 

Bylo velmi teplo. Nahoře na obloze, modré a rozlehlé, která lákala ptáky ustavičně v pohybu, svítilo slunce, jako by všechno pod tím nebem chtělo spálit, i nízký dům na kůlech, který se zřetelně rýsoval proti zelenošedému oparu trávy a listí.

Stavení stálo osaměle daleko od sousedních,

Literatura věnovaná arménské genocidě

Se zaměřením na české a arménské literární prostředí

Hakob Asatrjan

Z arménštiny přeložila a doplnila Milada Kiliánová
 

Až do roku 1965 bylo téma genocidy Arménů v umělecké literatuře víceméně tabu. Tento přístup prolomilo teprve padesáté výročí genocidy v roce 1965. V 60. a 70. letech tak arménskou poezii a prózu obohatila taková slavná díla jako romány Hořící sady Gurgena Mahariho, Křik oráčů Chačika Daštence a Rákosy se nepoklonily Stephanose Aladžadžjana, novely Hračji Khočara SteskPraotec,

Genocida není tragédií jen jednoho národa, ale celého lidstva

Rozhovor s Alexandrem Thophčjanem

Z arménštiny přeložila Anna Sochová

Hakob Asatrjan, šéfredaktor arménsko-evropského měsíčníku Orer (Dny), který od roku 1999 vychází v Praze, hovořil s arménským literárním kritikem, prozaikem a překladatelem Alexandrem Thophčjanem — žijícím zčásti v domovské Arménii, zčásti v arménské diaspoře ve Francii — o jeho románech, tématu genocidy v umění a o recepci soudobé arménské literatury v Evropě. 

Hakob Asatrjan: Vážený pane Thophčjane, letos si budeme připomínat sté výročí arménské genocidy. Autoři často vyjadřují svůj vztah k podobným výročím ve svých dílech. Vy jste se tématem vyhlazování Arménů začal zabývat již v uplynulých deseti letech, kdy jste vydal dva významné romány Dokonce i po smrti

Kniha stvořená z trosek

Michal Špína

Špůrek, Milan. Přečtený život.
Jazyková redakce Markéta Hofmeisterová.
1. vydání. Praha: Dybbuk, 2014. 414 stran.
 

Přestože jsem byl zprvu v pokušení sestavit tuto recenzi výhradně z citátů, brzy jsem se toho nápadu vzdal a zkusím tedy pojednat o Špůrkově Přečteném životě způsobem zcela konvenčním. Na úvod si dovolím pouze jeden citát o citátech: Citujeme-li druhé, citujeme tím zároveň sami sebe, napsal kdesi Julio Cortázar (jehož vypravěči i postavy ostatně citují s velkou chutí). Jakkoli to zní banálně, těžko hledat knihu,

4/2015 – Sto let poté



Být vděčný za vnitřní prázdnotu

Silvie Mitlenerová

Murakami, Haruki. Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování.
Z japonského originálu
Šikisai wo motanai Tazaki Cukuru to, kare no džunrei no toši přeložil Tomáš Jurkovič.
1. vydání. Praha: Odeon, 2015. 280 stran.
 

Haruki Murakami se v Česku uchytil. Dá se diskutovat o příčinách, o tom, zda je to vlivem odeonského marketingu, kvalitních překladů Tomáše Jurkoviče, nebo tím, že Murakami na rozdíl od jiných Japonců vycházejících mnohem víc z tradice (Óe, Mišima a další) píše vlastně výrazně západním stylem. Nicméně množství prodaných knih hovoří jasně už od prvního česky vydaného románu Norské dřevo (č.

Populární literatura a brak: Historická konstanta, nebo moderní problém?

Jiří Starý 

Existuje jakási všeobecná tendence pokládat staré a dávné za lepší než moderní a současné. Tato představa pomalého, ale o to jistějšího úpadku lidstva se většinou realizuje ve dvou konkrétních myšlenkách: že to, co je dnes dobré, bylo kdysi ještě lepší, zatímco to, co je dnes špatné, neexistovalo. Proto může už jen myšlenka, že starší doby znaly literaturu přinejmenším stejně špatnou, jako je ta dnešní, leckomu připadat kacířská.

A řada literárních historiků neváhá dodávat argumenty, které mají toto přesvědčení podpořit: že vznik zábavné literatury souvisí se vznikem moderní společnosti, již charakterizuje relativně značné množství volného času.