Štítek: 2015 Stránka 3 z 6

Silverstein nově vymyšlený a jen trochu vymydlený

Olga Richterová

Silverstein, Shel. Jen jestli si nevymejšlíš. Z anglického originálu A Light in the Attic (1981) přeložili Lukáš Novák, Stanislav Rubáš a Zuzana Šťastná.

1. vydání. Praha: Albatros, 2014. 167 stran. 

Nikdy nečtu recenze. Když bych bral vážně ty pozitivní, musel bych stejně tak věřit i těm, co mě nechválí.

Autorem těchto řádků je Shel Silverstein (1930–1999), lehce bohémská legenda severoamerické tvorby pro děti. Českému čtenáři mohou jeho veršované minipříběhy, často založené na nonsensu či slovních novotvarech, připomínat tvorbu Emanuela Frynty (či jeho překlady Christiana Morgensterna) – ve svobodné zemi ale jejich autor v průběhu druhé poloviny 20.

8/2015 – Stav nebájení



Tvrdá data ze čtenářů nevydolujeme

Rozhovor s Petrem Minaříkem a Pavlem Řehoříkem

Čtenářský literární maraton, známý jako Měsíc autorského čtení, začal v Brně docela skromně před šestnácti léty. Jeho prvotním účelem prý bylo zaplnit okurkovou sezonu v tamních divadlech. Od té doby se však festival notně rozrostl. S jeho organizátory, pány z brněnského nakladatelství Větrné mlýny, jsme si popovídali o tom, co obnáší měsíc trvající literární festival v pěti městech a ve čtyřech státech. 

Alexej Sevruk: Měsíc autorského čtení se letos konal po šestnácté. Organizace takového ambiciózního festivalu bezpochyby vyžaduje hodně úsilí a energie. Co vás motivuje v tomto úsilí setrvat? Kde čerpáte potřebnou energii?

Petr Minařík: Úsilí a energii vydáváme po kapkách,

V obležení

Oleksandr Bojčenko

Z ukrajinštiny přeložil Alexej Sevruk

Od publicisty s pověstí nesmiřitelného, kousavého, ale také vtipného komentátora společenských, kulturních a politických procesů zde přetiskujeme text, který bezprostředně reflektuje jeho dojmy, nasbírané během letošního Měsíce autorského čtení. Další dva autorovy fejetony najdete v tištěném čísle. 

Třetí světová

V červenci pět středoevropských měst – Brno, Ostrava, Košice, Vratislav a Lvov – hostilo velkoryse navržený, ale poněkud horkou nití slátaný literární festival Měsíc autorského čtení. A já rád jezdím na různá zahraniční vystoupení, to nemohu popřít. Nerad tam však vystupuji. Rád vystupuji ve Lvově. V zahraničí to obvykle vyznívá jaksi mechanicky.

6–7/2015 – Srdečné pozdravy z Jidišlandu



Jidiš jako odraz tisícileté historie života v diaspoře

Rozhovor s Gillesem Rozierem

Z francouzštiny přeložila Anna Koubová

Gillesi Rozierovi vyšel před několika lety v češtině román Láska bez odporu, kde jidiš představuje dějotvorný prvek. Motiv to pro známého francouzského autora není náhodný, z jidiš překládá, v jidiš dokonce píše i vlastní texty a působí – nejen v Paříži – jako velký propagátor jidiš kultury. V rozhovoru se vyjadřuje k tomu, jak vnímá postavení jidiš a jaké má představy o jeho budoucnosti. 

Anna Koubová: Téma jidiš se ve vašich románech objevuje často. Například v knize Láska bez odporu [1] se zabýváte vztahem jidiš a němčiny.

Cwiszn / Pomiędzy (2010–2014)

Štěpán Balík
 

Polský časopis, jehož název česky zní Mezi, je již dnes bohužel minulostí, byť nedávnou. (Čísla lze však stále objednat.) Vzešel z iniciativy druhé generace polských jidišistů, kteří se narodili v 70. a 80. letech 20. století a měli často jako poslední odborníci možnost čerpat své jazykové dovednosti přímo od polských rodilých mluvčích tohoto jazyka. Příslušníci první generace novodobé judaistiky, hebraistiky a jidišistiky v Polsku začali působit již v 80. letech, přičemž tito historici a filologové se pak stali učiteli generace druhé. Podstatná je rovněž osobnost Chone Šmeruka, který se jidiš dlouhodobě věnoval v Izraeli a od přelomu 80.

Malá a černá budoucnost

Jan M. Heller

Naše zrcadlo: Antologie současné moldavské krátké prózy. Vybral a z rumunských originálů přeložil Jiří Našinec. Praha: Milan Hodek, 2014. 234 stran.  

Postsovětská Moldavská republika se rozkládá mezi řekami Dněstrem a Prutem a kulturně a mentálně je rozkročena mezi Rumunskem, členskou zemí Evropské unie, a Ukrajinou. Pokud jde o zdejší literaturu, je třeba si nejprve všimnout jazyka. Úřední řečí je rumunština, avšak za minulého režimu tu sovětská vláda usilovala o rozrušení vazeb obyvatel k Rumunsku tím, že za úřední jazyk prohlásila „moldavštinu“ – jazyk sice totožný s rumunštinou, avšak psaný azbukou. Památky po tomto bizarním delimitačním jazykovém purismu jsou v Moldavsku v podobě nápisů viditelné ještě dnes.

Bibliografie

Petr Jan Vinš

Následující bibliografie shrnuje ve dvou blocích knižně a časopisecky vydané překlady z jidiš. Neexistuje jich mnoho, navíc je velká část z nich vytvořena na základě třetího jazyka, zpravidla angličtiny, němčiny nebo ruštiny. [1]
 

Knižní překlady

Alejchem, Šolem. Darebák Motl. Přeložila Ludmila Javůrková [z ruštiny]. Praha: Svoboda, 1946.

Alejchem, Šolem. První židovská republika. [Překladatel a originál neuveden]. Praha: Židovské zprávy, 1922.

Alejchem, Šolem. Smolař Menachem Mendl. Přeložil Jakub Markovič. Praha: Československý spisovatel,

Úloha poezie je donutit nás zastavit se a přemýšlet

Rozhovor s  Virgiliem S. Almariem

Z angličtiny přeložila Lucie Gillová

Zatímco u nás se o tvorbě Virgilia S. Almaria a vlastně o filipínské poezii obecně ví velmi málo, z obrácené perspektivy je tomu jinak. Rio Alma – tak zní literární pseudonym Virgilia S. Almaria – už na přelomu 60. a 70. let přeložil z angličtiny Hříšné město Jaroslava Seiferta a jeho tvorbu, stejně jako i další české básníky, dobře zná. Už při našem prvním setkání na podzim loňského roku navrhl vydání výboru z jeho díla na Filipínách. Díky letos v červenci podepsané dohodě o podpoře vydávání filipínské literatury v češtině a naopak bude tato idea zrealizována ještě letos.