Štítek: 2021 Stránka 2 z 7

„Revoluce není večírek s přáteli“

Petra Ben-Ari

Jü Chua. Čína v deseti slovech.
Z čínského originálu
Š‘-ke cch‘-chuej li te čung-kuo (2011) přeložila Petra Martincová.
1. vydání. Praha: Verzone, 2020. 224 strany.
 

Jü Chua se do češtiny překládá nejvíce ze všech současných čínských spisovatelů. Po čtyřech románech vyšla tematická sbírka deseti esejů, zachycujících soudobou podobu Číny. Text nás nenásilně provází posledním půlstoletím čínských dějin, fakta prokládá autobiograficky laděnými exkurzy, lidovou slovesností i kritickými zamyšleními.

Naturalistická předmluva dává tušit charakter very chinese problems, se kterými budeme mít co do činění.

Strohost řádu a bezmezný smích zeleně

Monika Sechovcová

Dietrich, Luc. Rostlinné emblémy.
Z francouzských originálů
Emblèmes végétaux (1993) a Poésies (1996) přeložil Jakub Hlaváček.
1. vydání. Praha: Malvern, 2020. 89 stran.
 

Prozaická prvotina francouzského spisovatele a fotografa Luca Dietricha (1913–1944) Štěstí zarmoucených (Le Bonheur des tristes, 1935) vyšla v českém překladu jen několik let po jeho smrti. Tato na první pohled nenápadná básnická próza, která umně střídá naivistickou a naturalistickou perspektivu, by mohla sloužit jako úvod do četby Dietrichovy poezie. Její hrdina tráví dlouhé chvíle o samotě přemýšlením nad pomíjivostí a před lživým časem civilizace,

8/2021 – Je třeba plivat na Rakousko?

Vychází nový Plav věnovaný rakouské literatuře. Tématem textů je vyrovnávání se s vlastní minulostí, ale nejen ono.

Desetiletí (ne)překládání z arabštiny

Adéla Provazníková

Když letos na jaře vyšel v nakladatelství Akropolis román syrského autora Chálida Chalífy Smrt je dřina (2015) v překladu Jitky Jeníkové, vyvolalo to ve skromných českých arabistických kruzích velké nadšení. Konečně další román přeložený z arabštiny! Přibližně každá třetí kniha vydaná v Česku je překladová, arabština je jazykem více než čtyři sta milionů lidí a ročně v ní je publikováno několik tisíc beletristických textů. Navzdory tomu jde teprve o druhý arabský román za posledních deset let, který byl do češtiny přeložen z původního jazyka. Příběh o otcově mrtvém těle, které tři rozhádaní sourozenci vezou dodávkou napříč válkou rozvrácenou zemí,

Rakouská podvojnost – multikulturní tradice a dorty s hákovými kříži

Rozhovor s Radkou Denemarkovou vedly Renata Cornejo a Alžběta Knappová

O současné rakouské literatuře, jejích nobelistech i vzrůstajících nacionalistických tendencích v dnešní rakouské společnosti jsme si povídaly s dvěma germanistkami, docentkou ústecké univerzity Renatou Cornejo a spisovatelkou a překladatelkou Radkou Denemarkovou, která před čtyřmi lety získala prestižní ocenění čestné spisovatelky města Graz a strávila v této kulturní metropoli rok na tvůrčím stipendiu. Osobní vhled dvou žen, které svou profesní i životní dráhu zasvětily Rakousku, vytváří pestrou mozaiku postřehů o rakouské literatuře, literárním provozu i celé tamní společnosti.
 

Renata Cornejo: Graz,

Havel už není příliš v módě

Rozhovor s Peterem Buggem vedla Olga Pavlova

S Peterem Buggem, dánským historikem, bohemistou a překladatelem, jsme mluvili o postavení české literatury na dánském knižním trhu, o českém disentu a o proměně obrazu České republiky v Dánsku.
 

Olga Pavlova: Co bylo prvním impulsem, který vás jako historika přiměl začít s překladem české literatury?

Peter Bugge: Překládat jsem začal už jako student, to znamená dřív, než jsem se začal soustavně věnovat studiu českých dějin. Jako student politologie se zájmem o „východní“ Evropu jsem si jako dost neobvyklý vedlejší obor vybral bohemistiku a krátce nato se pokoušel čistě pro sebe a pro zábavu překládat například básně Václava Hraběte a jiné menší texty.

Pochopit, co je člověk zač

Martin Šplíchal

Nacume, Sóseki. Kokoro.
Z japonského originálu
Kokoro (1996 [1914]) přeložil Michael Weber.
1. vydání. Praha: Vyšehrad, 2020. 336 stran.
 

Na sklonku loňského roku vydaný román Kokoro se stal pátým knižně publikovaným Nacumeho dílem přeloženým do češtiny. Vůbec poprvé byl Sóseki Nacume (1867–1916) českému čtenáři představen v roce 1942 v antologii Milenci z Jeda, v níž byli zastoupeni další dva klasikové moderní japonské literatury – Sósekiho učeň Rjúnosuke Akutagawa a Džuničiró Tanizaki, jenž z Nacumeho opakovaně cituje v eseji Chvála stínů (1933,

Čas plyne, my žijeme, umíráme

Kristýna Králová

Stefánsson, Jón Kalman. Letní světlo, a pak přijde noc.
Z islandského originálu
Sumarljós, og svo kemur nóttin (2006 [2005]) přeložila Helena Kadečková.
2. vydání. Praha: dybbuk, 2021. 197 stran.
 

Román Letní světlo, a pak přijde noc o vzájemně propojených osudech obyvatel jedné islandské vesnice rozhodně není pouhým vyprávěním o lokálních vztazích a aférách. Jónu Kalmanu Stefánssonovi, který za toto dílo získal v roce 2005 Islandskou literární cenu, se podařilo vtisknout ději téměř univerzální platnost. Kniha dalece přesahuje hranice Islandu a čtenář postupně zjišťuje,

7/2021 – Gotika

Se zářijovým číslem Plavu se rozhlédneme po světových podobách gotického románu: německé, dánské, japonské, americké i kanadské.

Za Mirkem Jindrou

Viktor Janiš

Vzpomínám si na jiskru v Mirkově oku a vlídný úsměv. Erudici měl nepochybnou, ale ta jiskra ho definovala.

Vzpomínám si, jak mi vyprávěl, že svůj první překlad, Faráře wakefieldského, vyhrál v trojkolovém konkurzu a dal ho jako svatební dar své ženě Aleně. Překládali na přeskáčku každý jednu kapitolu, pak po sobě redigovali. Švy nepoznáte.

Vzpomínám si, jak později s Alenou překládal Dreiserovu Sestřičku Carrie, tentokrát každý jednu půlku. Kdo překládal kterou?

Vzpomínám si, že Mirek měl moc rád povídku Hydrografie z Brodeurovy sbírky Po proudu,