Štítek: 2021

1/2021 – England your England?

První číslo ročníku 2021 nás zavede do Velké Británie, kde se podíváme na literární reflexi brexitu – čili takzvaný brexlit.

Podpora překladu do češtiny

Vít Pokorný

Na podporu překladu funguje řada různých stipendií, ocenění, grantů a dalších pobídek. V následujícím příspěvku představuji alespoň část soutěží, cen a výzev, jež nejsou omezeny na konkrétní jazykovou kombinaci a jejichž společný jmenovatel spočívá v podpoře překladu do češtiny.

Za vrcholné ocenění práce překladatele či překladatelky se u nás považuje Státní cena za překladatelské dílo, jež se váže buď k překladu konkrétního literárního díla z cizího jazyka do češtiny, nebo k ohodnocení dosavadní činnosti autora v oblasti překladu literárních děl. Cenu uděluje Ministerstvo kultury ČR.

Překladatelskou kategorii nalezneme rovněž v rámci Magnesie Litery.

Wales jako by neexistoval

Rozhovor s Blankou Říchovou vedl Ondřej Vinš

V rozhovoru se blíže podíváme na důsledky a výhledy brexitu, situaci v jednotlivých historických zemích Spojeného království a některé důležité aktéry. Spolu s úvodním esejem by tento rozhovor měl sloužit jako orientační pomůcka, jak číst brexit coby fenomén, který kromě svých uměleckých reflexí přináší zejména zásadní geopolitické a společenské změny.

Ondřej Vinš: Na úvod bych vás poprosil, abyste našim čtenářům shrnula současný stav brexitu a dění kolem něj, jelikož celá situace už trvá čtyři roky a je poměrně chaotická.

Blanka Říchová: To je!

Překládání je hornická práce

Rozhovor s Adinem Ljucou vedla Olga Pavlova

S básníkem a překladatelem Adinem Ljucou jsme mluvili o nakladatelství Samizdat, které založil společně s Miloradem Pejićem, o lásce ke knihám a o potřebě pomalé a důkladné tvůrčí a překladatelské práce.

Olga Pavlova: Žijete v České republice od roku 1992. Považujete se více za účastníka české literární scény, nebo bosenské?

Adin Ljuca: Takový způsob uvažování je mi cizí. Necítím se součástí žádné scény. Nad textem sedím sám. Později ho sdílím s kamarády, v Lundu a Chicagu, Frýdku nebo Záhřebu. Loni mi vyšel překlad v Srbsku,

Autobiografie jako slovníkové heslo

Klára Soukupová

Borges, Jorge Luis. Autobiografie.
Z anglického originálu An Autobiographical Essay (1970) přeložila Mariana Machová.
1. vydání. Praha: Triáda, 2020. 104 strany.

Útlá autobiografie slavného argentinského spisovatele Jorgeho Luise Borgese (1899–1986) kontrastuje se zavedenou představou memoárů jako rozsáhlého, často několikasvazkového díla. Stručné paměti však obecně nejsou výjimkou stejně jako paměti psané ve spolupráci s novináři či publicisty, přestože takto tvořené texty jsou častější u sportovních či politických celebrit a u literárně činných autorů se s tím setkáváme sporadicky. U Borgese může být jedním z vysvětlení jeho ostych – snad i proto považoval za „únosnější“ sepsat své vzpomínky skrze prostředníka.

Podivuhodné příběhy ze staré Koreje

Petra Ben­-Ari

Čítanka klasické korejské literatury. Ed. Miriam Löwensteinová.
Z korejských originálů přeložili Jaroslav Bařinka, Vladimír Glomb, Tomáš Horák, Kateřina Kocinová, Miriam Löwensteinová, Markéta Popa, Petra Sváková, Karolína Šamánková a Marek Zemánek.
1. vydání. Praha: Nová vlna, 2020. 272 stran.

Na jaře loňského roku spatřila světlo světa Čítanka klasické korejské literatury, soubor starších i nedávných překladů pořízených pod hlavičkou Oddělení koreanistiky Ústavu asijských studií na Filozofické fakultě UK. Většina textů vznikala v průběhu delšího časového úseku pro studijní účely v rámci oboru, a nebyla tudíž dříve publikována,