Štítek: 8 Stránka 4 z 5

O normálnosti abnormálnosti

Rozhovor s Ferencem Barnásem

Přeložil Robert Svoboda

O styčných bodech pešťského a českého humoru, o rozdílu mezi nacionalismem a zdravým národním sebevědomím, o pokusu postihnout normálnost abnormálnosti i o tom, jak se vše propojilo v autorových posledních románech Devátý (recenze na str. 48) a Jiná smrt (ukázka na str. 28) si s Ferencem Barnásem povídal Jan M. Heller. 

Jan M. Heller: V poslední době se v zemích bývalého východního bloku častým tématem v beletrii stalo zobrazení života v komunistickém režimu. Toto zobrazení má nejrůznější podoby a v románu Devátý jste použil perspektivu dítěte, navíc příslušníka společenské menšiny.

Devátý

Jan M. Heller

Barnás, Ferenc. A kilencedik.
Budapest: Magvető, 2006. 216 stran.
 

Děj románu A kilencedik (Devátý) maďarského prozaika Ference Barnáse, autora čtyř románů, laureáta Ceny Sándora Máraiho (2001) a Ceny Tibora Déryho (2006), se odehrává na maďarském venkově kdesi severně od Budapešti v době po roce 1968. Vypravěčem a zároveň hlavním hrdinou je titulní „Devátý“: devátý syn v pořadí jedenácti dětí, které jeho matka přivedla na svět. Jeden z jeho deseti sourozenců zemřel, jedna sestra je vdaná, avšak s ostatními sdílí tento chlapec a jeho rodiče společnou domácnost.

Děti si musí poradit samy a na vlastní pěst

Rozhovor s Jarkou Vrbovou

Už téměř čtyři generace malých čtenářů se baví či nedýchají napětím u příběhů detektiva Kalleho, Ronji, Madynky či bratrů Lví srdce. O překladech Astrid Lindgrenové, dětské duši a detektivkách hovořila se Zuzanou Mickovou rytířka Řádu za zásluhy Jarka Vrbová. 

Zuzana Micková: Svými překlady mapujete především norskou literaturu, a to velmi zevrubně, od té starší, řekněme čítankové, až po tu nejnovější. Přesto se ale od začátku devadesátých let soustavně věnujete také tvorbě světově nejproslulejší švédské autorky dětské literatury, Astrid Lindgrenové. Co vás přivedlo z norských vod k téhle švédské spisovatelce?

Jarka Vrbová: S Astrid Lindgrenovou cítím vlastně jakousi hlubokou osobní spřízněnost.

Jak (ne)překládat Donna

Zuzana Šťastná 

John Donne (1572‒1631) je už mnoho desetiletí vedle Shakespeara pravděpodobně nejčtenějším anglickým básníkem alžbětinsko-jakubovské éry a v průběhu dvacátého století lze jeho vliv vystopovat nejen v anglicky psaných literaturách, ale i u některých neanglicky píšících autorů, například Josifa Brodského či Octavia Paze, kteří jej oba zároveň překládali.

První překlady Donnovy poezie do češtiny se objevují teprve ve třicátých letech, nicméně ve srovnání s některými velkými evropskými literaturami nejde o nijak výjimečné zpoždění. Příčinou celkově opožděné evropské recepce Donna je jednoznačně to, že jeho mateřská anglická literatura se k němu dlouho chovala poněkud macešsky. Za Donnova života bylo oceňování jeho poezie známkou vytříbeného vkusu a ještě ve druhé polovině 17.

8/2012 – Švédsko, děcka!



Stále na Sever

Vladimíra Bezdíčková 

Po rocích italské, francouzské, španělské, anglické a německé kultury a jazyka vstoupil Český rozhlas 3 – Vltava do roku 2012 s podobným programovým projektem, a sice „Severským rokem“.

Severské téma se tak objevuje v literárních, dramatických, publicistických, dokumentárních a hudebních pořadech věnovaných kultuře, umění a historii evropských severských zemí – Norsku, Švédsku, Dánsku, Finsku a Islandu – a vztahům těchto zemí s českou společností dnes i v minulosti.

„Nic platno, jednou se člověk musí podívat aspoň na některá místa na světě, kde je doma; a potom se diví a kolísá mezi dvojím úžasem: že to už jednou viděl nebo že si to vůbec nedovedl představit…,“ píše Karel Čapek v úvodu svého severského cestopisu a říká,

Kniha radosti a tesknoty

Vratislav Kadlec

Janssonová, Tove. Kniha léta Ze švédského originálu Sommarboken (1972, 2004) přeložila Helena Chvojková. Odpovědná redaktorka Martina Mašínová. 1. vydání. Praha: Plus, 2011. 142 stran. 

Pokud se ještě nechystáte napěchovat si žaludek jehličím a uložit se k zimnímu spánku, snad by vám podzimní a zimní dny mohla prosvětlit Kniha léta, jejíž autorka Tove Janssonová (1914–2001) je známa především díky sérii svých knih o skřítcích muminech. Kniha léta je zatím druhou autorčinou prózou pro dospělé čtenáře (po knize Dcera sochaře), která vyšla v českém překladu,

7–8/2011 – Středoevropské portréty



7–8/2010 – Samota v Kanadách



7–8/2009 – Colombo a Harlekýnka, čili brak