Michaela Melichová

Stalo se mi náhodou, že jsem se 31. března ocitla na uvedení knihy nových překladů japonské poezie haiku a waka Světlušky v rukávech (2024) v luxusní restauraci Miyabi. Na úzký seznam hostů mě připsala překladatelka Helena Honcoopová několik málo dní před akcí po rozhovoru, který by měl vyjít v některém z dalších čísel. „Hlavně o knize napište, ať se o ní lidi dozvědí,“ zněla překladatelčina prosba a mou vstupenkou do světa jemného japonského vkusu pěstovaného v centru Prahy se stal příslib, že to udělám: tak tedy píšu.

Představení antologie sestávající z dvou set dvaceti básní s hmyzími motivy příznačnými pro šintoistickou a buddhistickou citlivost proběhlo v dialogu obou tvůrců – Heleny Honcoopové a Petra Borkovce,

Michaela Melichová

Japonská literatura vstupuje do nového roku s připomenutím dvou zásadních osobností moderní prózy – 14. ledna by oslavil sté narozeniny Jukio Mišima a 31. ledna by se dožil devadesáti let Kenzaburó Óe. Ač se oba autoři v učebnicích často objevují vedle sebe, těžko bychom mezi současníky hledali dva odlišnější typy.

Jukio Mišima (1925–1970) je možná – více než pro své pozoruhodné dílo – známý hlavně díky kontroverzním politickým názorům, které vyústily v dramatický konec jeho života, rituální sebevraždu seppuku ve jménu znovunastolení absolutní moci císaře. V deziluzi,

Michael Weber

V pondělí 13. března proběhla světovými tiskovými agenturami krátká zpráva o úmrtí japonského spisovatele a nobelisty Kenzaburóa Óeho (* 1935). Zemřel dne 3. března 2023 a rozloučení proběhlo v úzkém rodinném kruhu ještě před zveřejněním zprávy.

Zpět do lůna lesů

V eseji Pokus o hledání sebe sama v mytickém vesmíru literatury z roku 2001 Óe napsal: „Kdybych se měl za svou dosavadní tvorbou ohlédnout, stojí na začátku všeho bezpochyby ona vesnice mezi horami a hlubokými lesy Šikoku, kterou jsem učinil dějištěm několika svých próz. V současné době mají díla,