Štítek: japonština
Rozhovor s Helenou Honcoopovou vedla Michaela Melichová
Jedním z posledních svazků, jež vydalo nakladatelství DharmaGaia, je antologie japonské poezie waka a haiku, kterou přeložili Petr Borkovec a Helena Honcoopová. V antologii pojmenované Světlušky v rukávech se to hemží tvory z hmyzí říše a krom hmyzu v ní občas poskočí i žáby. Jak básně haiku a waka fungují a jak je možné, že jejich forma zůstala po staletí nezměněná? Spolupráci v překladatelském tandemu i specifika japonské poezie přiblíží kunsthistorička a japanoložka Helena Honcoopová v rozhovoru s japanoložkou Michaelou Melichovou.
Antologie japonské poezie waka a haiku,
…Michaela Melichová
Óe, Kenzaburó. Němý výkřik.
Z japonského originálu Man’en gannen no futtobóru (1967) přeložila Anna Cima.
1. vydání. Praha: Vyšehrad, 2024. 320 stran.
Óeho román Němý výkřik (Man’en gannen no futtobóru) bývá považovaný za vrcholné dílo autorova prvního tvůrčího období. Rozvíjejí se v něm některá starší témata, výrazná především v románu Soukromá záležitost (1964, č. 2010), jako narození postiženého dítěte a s ním spojený rozklad manželského vztahu nebo vypravěčovo dilema, zda přijmout odpovědnost za svůj život,
…Michaela Melichová
Stalo se mi náhodou, že jsem se 31. března ocitla na uvedení knihy nových překladů japonské poezie haiku a waka Světlušky v rukávech (2024) v luxusní restauraci Miyabi. Na úzký seznam hostů mě připsala překladatelka Helena Honcoopová několik málo dní před akcí po rozhovoru, který by měl vyjít v některém z dalších čísel. „Hlavně o knize napište, ať se o ní lidi dozvědí,“ zněla překladatelčina prosba a mou vstupenkou do světa jemného japonského vkusu pěstovaného v centru Prahy se stal příslib, že to udělám: tak tedy píšu.
Představení antologie sestávající z dvou set dvaceti básní s hmyzími motivy příznačnými pro šintoistickou a buddhistickou citlivost proběhlo v dialogu obou tvůrců – Heleny Honcoopové a Petra Borkovce,
…Michaela Melichová
Japonská literatura vstupuje do nového roku s připomenutím dvou zásadních osobností moderní prózy – 14. ledna by oslavil sté narozeniny Jukio Mišima a 31. ledna by se dožil devadesáti let Kenzaburó Óe. Ač se oba autoři v učebnicích často objevují vedle sebe, těžko bychom mezi současníky hledali dva odlišnější typy.
Jukio Mišima (1925–1970) je možná – více než pro své pozoruhodné dílo – známý hlavně díky kontroverzním politickým názorům, které vyústily v dramatický konec jeho života, rituální sebevraždu seppuku ve jménu znovunastolení absolutní moci císaře. V deziluzi,
…
Rozhovor s Mieko Kawakami vedla a z japonštiny přeložila Anna Křivánková
Rostoucí popularita japonské prozaičky Mieko Kawakami dorazila i k nám. Nejprve v českém překladu Kláry Macúchové vyšel mezinárodní románový bestseller Prsa a vajíčka, loni následoval starší román Nebe. V rozhovoru s oceňovanou autorkou se japanistka Anna Křivánková ptala na mužské výhrady k jejím románům založeným na ženské perspektivě, chudobu v Japonsku, zkušenost s covidovou pandemií nebo odkud čerpá inspiraci.
Zdá se, že nemálo japonských mužů, například dnes již zesnulý spisovatel a konzervativní politik Šintaró Išihara,
…Michael Weber
V pondělí 13. března proběhla světovými tiskovými agenturami krátká zpráva o úmrtí japonského spisovatele a nobelisty Kenzaburóa Óeho (* 1935). Zemřel dne 3. března 2023 a rozloučení proběhlo v úzkém rodinném kruhu ještě před zveřejněním zprávy.
Zpět do lůna lesů
V eseji Pokus o hledání sebe sama v mytickém vesmíru literatury z roku 2001 Óe napsal: „Kdybych se měl za svou dosavadní tvorbou ohlédnout, stojí na začátku všeho bezpochyby ona vesnice mezi horami a hlubokými lesy Šikoku, kterou jsem učinil dějištěm několika svých próz. V současné době mají díla,
…Martin Šplíchal
Nacume, Sóseki. Kokoro.
Z japonského originálu Kokoro (1996 [1914]) přeložil Michael Weber.
1. vydání. Praha: Vyšehrad, 2020. 336 stran.
Na sklonku loňského roku vydaný román Kokoro se stal pátým knižně publikovaným Nacumeho dílem přeloženým do češtiny. Vůbec poprvé byl Sóseki Nacume (1867–1916) českému čtenáři představen v roce 1942 v antologii Milenci z Jeda, v níž byli zastoupeni další dva klasikové moderní japonské literatury – Sósekiho učeň Rjúnosuke Akutagawa a Džuničiró Tanizaki, jenž z Nacumeho opakovaně cituje v eseji Chvála stínů (1933,
…