3/2018 – Stovka litevských jar

Úvodník

Milé čtenářky, milí čtenáři,

dostává se vám do rukou číslo u příležitosti dvou jubileí. 16. února 1918 vyhlásila litevská vláda nezávislost své země, a přestože v Pobaltí plnohodnotně autonomní stát vznikl až o mnoho dekád později, rádi bychom tento akt národního sebeuvědomění připomenuli a připojili se tak k oslavám 100. výročí od proklamace litevské nezávislosti. Druhé výročí je rovněž kulaté, avšak poněkud skromnější – před deseti lety jsme vydali tematické číslo (9/2008) věnované novodobým směrům v litevské literatuře. Vytvořit tak z průzkumu tamního literárního pole novou tradici se tedy přímo nabízí.

Kam se litevská literatura v postsovětském období posunula? Jakým vývojem postupem času prošla? Odpovědi na otázky tohoto typu hledá Audinga Peluritytė v úvodním eseji, v němž skloňuje hned několik jmen z obsahu tohoto čísla. Na následujících stránkách se potkávají autoři a autorky různého věku, s odlišnou literární zkušeností a poetikou. Navzdory rozmanitým motivům lze říci, že pro litevskou literaturu je potřebná reflexe vlastní minulosti, prožité v područí autoritářského režimu, stejně jako se s ní vyrovnával Ričardas Gavelis, jehož tvorbě jsme zde ponechali prostor hned dvakrát. Obdobná historická reflexe vyvstává z ukázek Renaty Šerelytė či Giedry Radvilavičiūtė. Svou pozornost si jistě zaslouží román s prvky magického realismu Sauliuse Tomase Kondrotase nebo texty charakteristické poutavými způsoby vyprávění, kupříkladu s proměnlivou perspektivou vypravěče v próze Laury Sintiji Černiauskaitė.

Výběru všech tematických textů a jejich českého překladu se zhostil překladatelský tým pod vedením Gedy Montvilaitė-Sabaitienė, které bychom zároveň tímto chtěli poděkovat.

V příštím čísle si očima ukrajinských literátů prohlédneme stověžatou Prahu v éře mezi dvěma světovými válkami. Přejeme příjemné čtení!

Lukáš Klimeš