Úvodník

Milé čtenářky, milí čtenáři,

jestliže v roce 1987 aboridžinští aktivisté žádali svým heslem bílá Austrálie má černou minulost o pohled do historie bez klapek na očích, mohli by v roce 2019 o poznání veseleji použít parafrázi: bílá Austrálie má černou budoucnost. Ne že by všechny rány minulosti byly vyčištěny a zahojeny, to vůbec ne. Mnohé učebnice ještě musí být přepsány, mnohé příběhy převyprávěny z aboridžinského úhlu pohledu, pro mnohé události se musí vžít správné termíny, například invaze místo osídlení. Nicméně za posledních třicet let se věci daly do pohybu a obrovskou zásluhu na tom mají díla aboridžinských spisovatelek a spisovatelů. Uvědomili si totiž, jak velký dopad má v bílém světě psané slovo, a začali vytvářet svébytnou literaturu, která velmi různorodě předává jejich osobní příběhy a pohled na svět. Ačkoliv aboridžinské písemnictví existuje velmi krátce, lze dnes bez přehánění říci, že patří k tomu nejzajímavějšímu, co v Austrálii na poli literatury vzniká. O tom, v čem je aboridžinské psaní specifické a které žánry v něm najdete nejčastěji, se dočtete v úvodní studii Martiny Horákové. Ta mimo jiné zmiňuje, že nejde zdaleka jen o „politickou“ literaturu, a je-li snad politický záměr v textu přítomen, představuje jen jednu z jeho vrstev a není na úkor umělecké hodnoty. Nečouhá, netrčí, nemává praporkem. Sami se o tom můžete přesvědčit u všech našich tematických ukázek – od civilního vyprávění Jeanine Leaneové až k zakuklenému sci-fi Claire G. Colemanové, jež dává čtenáři nahlédnout třeba do zlostných myšlenek, které se honí hlavou jeptišce mající na starost převýchovu domorodců. O pestrosti žánrů vás dále přesvědčí mysticko-surreálné vyprávění Alexis Wrightové a humoristický text Vivienne Clevenové, v němž dvacetiletý aboridžinský chlapec po ránu oznamuje matce, že se cítí být bílou spisovatelkou. Zdá se vám, že jsou v čísle zastoupeny převážně ženy spisovatelky? Dobrý postřeh. Ony totiž v některých žánrech aboridžinské literatury zcela převládají. Nakonec vždy to bývají spíše ženy, kdo sbírají „drby“, příběhy a pak je předávají dál. Anebo je to jen stereotyp jako v pohádkách? Zlá macecha, moudrá sova, laskavý dědeček hříbeček?

Další číslo Plavu bude právě pohádkové, podíváme se na moderní adaptace tohoto odvěkého žánru.

Anna Šimáková Dosoudilová



Obsah

Kraťasy
Lucie Bregantová, Tereza Semotamová

Rozhovor k tématu
Jeanine Leaneová / Denisa Krásná
Bílé děti mohly chodit nečesané, protože bílé děti se neodebíraly

Esej k tématu
Martina Horáková
Od ústních příběhů k literárnímu kánonu

Téma
Alexis Wrightová / Eva Maršíková
Carpentaria

Kim Scott / Filip Krajník
Benang: Ze srdce

Jeanine Leaneová / Lucie Bregantová
Purpurové nitě

Claire G. Colemanová / Denisa Šebestová
Terra Nullius

Vivienne Clevenová / Magdalena Císlerová
Nedáme se

Ellen van Neervenová / Filip Krajník
Poctivá kuchyně

Rozhovor
Barbora Schnelle
Překladatelství je řemeslo, ve kterém se lze pořád zdokonalovat

Esej překladatele
Věra Koubová
Pod střechou na střeše

Recenze
Martina Blažeková
Historie idyl a vzpomínek – k povídkám Itala Calvina
(Italo Calvino: Nesnadné idyly; Nesnadné vzpomínky)

Lucie Koryntová
Oživující síla poezie – antologie španělské generace 27
(Manuel Altolaguirre, Pedro Salinas, Gerardo Diego: Hlas tebou stvořený)