Síta Hrňová
Pacifik, opilecké halucinace a dvě elektrické kytary. V prvním únorovém týdnu roku 2026 vystoupí s Českou filharmonií multižánrový hudebník Bryce Dessner, historicky první rezidenční skladatel orchestru. Zahraje svou kompozici St. Carolyn by the Sea, k níž ho inspirovala četba Kerouacova románu Big Sur i sám oceán.
„Říkali mi, že se mám soustředit jen na jednu věc. A já tu radu ignoroval.“ Bryce Dessner začínal u flétny, později přešel ke klasické kytaře. Ve stejném roce, kdy na Yaleově univerzitě dostudoval kompozici, založil se svým dvojčetem Aaronem indierockovou skupinu The National. A multižánrovému přístupu k hudbě zůstává věrný dál.
„Schubert a Mahler byli skvělí písničkáři. Fanouškům kapely říkám: ‚Čtyřminutová skladba je fajn, co byste ale řekli na to, kdyby měla minut třicet a s nimi všechny ty textury a barvy, se kterými se dá pracovat?‘“ Zatímco v rámci písňové tvorby se dle svých slov potýká s úkolem dosáhnout komplexnosti a přístupnosti zároveň, orchestrální kompozice nabízí větší svobodu. Napsal hudbu k filmům Zmrtvýchvstání (2015), Dva papežové (2019) či ke snímku Sny o vlacích (2025), který mu přinesl nominaci na Oscara. Na poličce mu stojí dvě ceny Grammy a seznam jeho hudebních spolupracovníků propojuje Philippa Glasse s Taylor Swift.
Vzdělání v klasické (tedy převážně evropské) hudbě přivedlo Dessnera coby Američana k promýšlení otázky zakotvenosti v tradici. Odpověď pro sebe našel v poválečné generaci výtvarníků a literátů šedesátých let. A „orchestrální“ jazyk knihy Big Sur beatnika Jacka Kerouaca (na jejíž filmové adaptaci z roku 2013 se skladatel také podílel) jej dokonce zaujal natolik, že vznikl dvojkoncert pro elektrickou kytaru – St. Carolyn by the Sea.
V Big Sur, autobiograficky laděném textu z roku 1962 pojmenovaném podle regionu na pobřeží Kalifornie, se s alkoholismem zápasící Jack Dulouz (alter ego autora) pokouší vyrovnat sám se sebou a najít ztracenou radost ze života. V období, kdy se Kerouac po úspěchu románu Na cestě (1957) začal potýkat se zhoršeným duševním zdravím, jej jeho přítel Lawrence Ferlinghetti pozval do svého srubu u oceánu v Bixby Canyonu. Protagonista Big Sur, neschopný dostát vlastním předsevzetím, se zde zmítá v bludném kruhu nadějí a zklamání i obsesivní sebemanifestace a nesnadného vyrovnávání se s mýtem o sobě. Existenciální krize se v jazyce projevuje fragmentárností a přerýváním, útržkovité asociace ústí do zahlcujícího proudu úzkostné rozmáchlosti.
Stejně jako u jiných Dessnerových děl nejde v St. Carolyn by the Sea o programní hudbu – inspirace je především na úrovni formy a způsobu tvorby: „Líbil se mi dramatický oblouk románu. Proplétá se do reality a zase z ní, aniž by na to upozorňoval. Nedá se přesně rozlišit, co je skutečné a co je jen alkoholový přelud.“ Důležitým zdrojem inspirace při psaní byl Dessnerovi sám oceán, který, s jeho dualitou přílivu a odlivu a proměňující se hladinou, zároveň označuje za důležitý referenční bod svého objevování orchestru coby nástroje.
Děj Kerouacova románu jako takový v Dessnerově hudbě hledat nemůžeme, z jednoho konkrétního obrazu knihy však skladatel při práci vycházel. Zaujala ho scéna, ve které Dulouz pozoruje svou zoufalou milenku, jak vstupuje do moře. V překladu Markéty Kaněrové (1995, s. 178, 179) takto:
Vidím vlát její smutné blonďaté vlasy, samotná smutná štíhlá postava u moře, listy-ženoucí moře, ona mně najednou něco připomíná — Vzpomínám na její melodické vzdechy smrti a ve své mysli vidím přes její postavu jasně vyraženo v písku: – SVATÁ CAROLYN OD MOŘE — „Byl jsi moje poslední naděje,“ řekla, ale neříkají to všechny ženy? — Ale může být, že „poslední nadějí“ ona nemyslí jen manželství, ale nějaké dokonale smutné uvědomění si něčeho ve mně, co potřebuje k životu, aspoň tenhle dojem mám ze síly vší temnoty, kterou jsme spolu sdíleli — Mohlo by být, že se bráním něčemu svatému v ní, jak říká, nebo jsem jen blázen, který se nikdy nenaučí mít slušný, navždy míněný hluboký vztah se ženou, a budu to dál odhazovat za píseň při flašce? […] Vypadá tam dole tak smutně, jako Ofélie procházející se bosa v burácení.
V české premiéře Dessnerova St. Carolyn by the Sea zazní doprovozena díly Benjamina Brittena a Josefa Suka ve dnech 4., 5. a 6. února 2026. S elektrickou kytarou se v Rudolfinu (a jednou v přímém přenosu na YouTube kanálu orchestru) k České filharmonii přidá kromě samotného autora také David Chalmin, s taktovkou Jakub Hrůša. Skladby prvního rezidenčního skladatele České filharmonie pak budou k slyšení i na dalším jednom orchestrálním a dvou komorních koncertech 130. sezony.