Kde šelestí světlo. Antilská poezie

Uvedení karibského čísla Plavu 9/2025 v pátek 21. listopadu od 19:00 ve Skautském institutu v Rybárně.

Pověry a písně pastvišť. Z moderního Mongolska

Uvedení čísla Plavu 8/2025 v prostoru Královské školy (Svídnická 506, Praha 8), sídla Společnosti česko-mongolského přátelství a spolupráce v úterý 4. listopadu od 18:30.

V čaji z hořké pouštní vody. Z moderního Mongolska

Uvedení čísla Plavu 8/2025 v Tao čajovně v České Lípě (Klášterní 273) v neděli 2. listopadu od 17:00.

8/2025 – Pověry a písně pastvišť

Vychází nový Plav věnovaný modernímu Mongolsku.

Když slovo má sílu stepního větru

Rozhovor s B. Mönchbajarem vedla a z mongolštiny přeložila Veronika Kapišovská

Odráží se kočovnictví v moderní literatuře? Jak se mladí Mongolové staví k socialistickému realismu a jaká jsou specifika tamního knižního trhu? Může mongolská literatura konkurovat překladové literatuře ze zahraničí? Jak ovlivnila její vývoj politická situace 20. století a existuje dosud propojení mezi bohatou ústní lidovou slovesností a současnou tvorbou? Na literární tradici země dvou civilizací se komparatisty B. Mönchbajara z Ústavu pro mongolský jazyk a literaturu Mongolské akademie věd ptala na půdě ulánbátarské univerzity mongolistka Veronika Kapišovská.

 

Úvodem bych se ráda zeptala,

José Rizal, Litoměřice a hlas vzdoru

Kateřina Sládková

 

Pokud jste v létě navštívili Litoměřice, možná jste si město prohlíželi v blízkosti hloučku filipínských turistů. Nejen v posledních letech severočeské město opakovaně navštívily i diplomatické delegace. Důvod je stále týž: v roce 1887 tam totiž zavítal José Rizal (1861–1896), dnes obecně uznávaný jako největší spisovatel a národní hrdina této země z jihovýchodní Asie. U nás jsme si ho díky třem existujícím monografiím dlouho mohli připomínat jako očního lékaře, polyglota či nacionalistu, nyní se díky překladu jeho klíčového románu Noli Me Tangere (1887, č. 2023 a 2., upr. vyd. 2025) můžeme dotknout i oblasti,

Kde číhají vlci. O čtení a empatii

Petra Paťchová

 

Poslední dobou si čím dál častěji uvědomuji, že když dva čtou totéž, není to totéž. Číst stejnou knihu současně s kamarády a jen tak nezávazně o ní mluvit mi vyvolalo vzpomínky na přijímací pohovory či zkoušky z teorie literatury. Věta „Vždyť vy vůbec neumíte číst!?“ se tenkrát zdála jako ortel a dlouho jsem se nepříjemného pocitu a studu nedokázala zbavit. Dnes už jen přemítám, jak je možné, že budoucí učitelky a učitele připravoval někdo bez špetky empatie a že nám místo strohého odsuzujícího komentáře raději neukázal, jak na to.

Autoři, jména postav,

Kůže je plátno dějin

Rozhovor s Jevgenijí Někrasovou vedla a z ruštiny přeložila Olga Pavlova

S Jevgenijí Někrasovou se v její knize Kůže, již do češtiny přeložila Alena Machoninová, vydáváme na cestu do světa ženské subjektivity a postsovětské literární krajiny. Někrasova reflektuje zkušenost své generace, která dospívala v chaosu devadesátých let, a zkoumá, jak se ženy v ruské literatuře dnes vyrovnávají s tématy tělesnosti, násilí a nesvobody. S komparatistkou a literární kritičkou Olgou Pavlovou hovoří autorka o přítomnosti ženských hlasů v současné ruskojazyčné próze, o složitém vztahu k folklóru i o současném literárním provozu v Rusku během probíhající války.

Rozbít soumrak dutým bubnováním

Nicole Rážová

Charvátová, Anežka (ed.). Kruely: povídky od Pyrenejí k Andám.
Ze španělských originálů přeložil kolektiv překladatelů.
1. vydání. Praha: Argo, 2025. 253 stran.

 

V nakladatelství Argo letos vyšla antologie povídkové tvorby především současných autorek a autorů ze Španělska a velké části španělsky mluvící Ameriky. Tento počin navazuje na pořad ČRo Vltava Býk a peří z Quetzala, jenž vznikl v roce 2023 ve spolupráci s Institutem Cervantes v Praze. Některé z odvysílaných povídek vyšly rovněž v zimní příloze časopisu A2 (č.

Žal, Zen, Žena

Anton Romanenko

Hirshfield, Jane. Žádný jiný život nebyl: Výbor z básní: 1971–2023.
Z anglických originálů přeložil Šimon Grimmich.
1. vydání. Praha: Jakub Hlaváček – Malvern, 2023. 205 stran.

 

Většina kritických reakcí na tvorbu Jane Hirshfield (* 1953) zdůrazňuje propojenost její poezie se zenovou filosofií. Překladatel jejího díla Šimon Grimmich popisuje v doslovu k českému vydání básní epizodu z autorčina života, kdy strávila tři roky v klášteře Tassajara v Kalifornii. Grimmich píše, že model klášterního života „díky tichu a absenci rušivých vjemů nabízí vhodné podmínky pro rozvoj plného soustředění,