Autor: Nelly Stránka 47 z 48

9/2018 – Nuda

Dnes vychází nový, naprosto a zcela úmorný, nezáživný a nudný Plav.


Dynamika nudy

Rozhovor s básníkem Jakubem Řehákem

Moci se nudit, bloumat a rozmlouvat s nitrem lze chápat i jako luxus. Básník Jakub Řehák se v následujícím rozhovoru zamýšlí nad rolí nudy ve své tvorbě, nad tím, proč jsou jeho básně místem zvláštních setkání nudy a činnosti, nudy a překotnosti, nudy a dynamiky. A abychom nezůstali jen u slov o básních, připojujeme k rozhovoru také autorovu báseň Nové události, o níž se zde opakovaně hovoří.
 

Anna Paap: Jakou roli hraje nuda ve vaší tvorbě a v procesu vašeho tvoření?

Jakub Řehák: Možná se poezie rodí právě z nudy.

Vedu si minulost za sebou jako psa na vodítku

Monika Sechovcová

Rawicz, Piotr. Krev nebe.
Z francouzského originálu
Le sang du ciel (1961) přeložila Veronika Matiášková.
1. vydání. Praha: Rubato, 2017. 357 stran.
 

Více než půlstoletí od prvního vydání se román Piotra Rawicze Krev nebe dočkal českého překladu. Důvodem této prodlevy pravděpodobně bylo, že text po prvotním úspěchu (v roce 1962 získal cenu Prix Rivarol za nejlepší francouzskou knihu psanou cizincem) upadl v zemi svého vzniku v nemilost, a tím pádem i v zapomnění. Mohl za to nonkonformismus jeho tvůrce, který se odvážil kritizovat události Května 68 v době,

Čtyři písně

Sergi Pàmies

Z katalánštiny přeložil Michal Brabec

 

Píseň první

Mám svou teorii: pokud se člověk zamiluje v dešti, láska vydrží déle, než když se tak stane za hezkého počasí. Ne že bych si dělal nějaké vědecké ambice, ale posledních pár let se vyptávám všech známých, za jakých meteorologických podmínek se zamilovali. Povětšinou mi to sdělují bez zdráhání, s nostalgicky zastřeným pohledem, nebo v rozladění, které se nenamáhají skrývat. Mám sedm set patnáct chronologicky řazených odpovědí a s laickou neúprosností se odvažuji tvrdit, že déšť má na milostný cit blahodárný vliv.

Ale

Anne Donovanová

Přeložil Vít Prokopius

Na příběhu jedné bezejmenné matky Anne Donovanová odkrývá, jak málo víme o náročnosti péče o postižené. Text vznikl v roce 2005 na zakázku edinburské organizace Artlink, která se snaží postiženým lidem žijícím v komunitách zprostředkovávat kontakt s uměním.

 

Pečovatelům na celém světě

A nyní přichází okamžik, na který jsme všichni čekali – vyhlášení hlavní „Ceny pro pečovatele roku“.

Zmalovaná holčina si nervózně hraje s obálkou a ty červený drápy jí dost překážej. Něco žvatlá,

Pro jediné slovíčko aneb Přátelé na život a na smrt

Jana Kubáčková

Pokud zadáte do internetového vyhledávače jméno „Nathalie Sarraute“, je dosti pravděpodobné, že slavnou francouzskou spisovatelku najdete spolu s Alainem Robbe-Grilletem, Claudem Simonem nebo Michelem Butorem v kolonce nadepsané „nový román“, případně se poblíž bude vyskytovat označení „zakladatelka nového románu“.

To je samozřejmě pravda. Nathalie Sarrautová, rozená Čerňaková (1900/02?–1999, původem z ruské židovské rodiny), se na literární scéně prosadila roku 1956 knihou esejů Věk podezírání (Ère du soupçon), v nichž se distancuje od konvencí tradičního balzakovského románu. Toto dílo mělo zásadní význam pro vznik tzv. nového románu, nicméně Sarrautová sama se nikdy necítila být členkou nějaké „literární školy“.

Errata červnového čísla

Z červnového čísla věnovaného lužickosrbské literatuře nám nedopatřením vypadl medailon překladatele Jakuba Žytka. Velice se omlouváme.

Jakub Žytek se narodil roku 1980, absolvoval Gymnázium v Orlové a nato vystudoval češtinu a latinu na FF UK. Nyní zde pokračuje v doktorandském studiu české literatury (se zaměřením na starší českou literaturu). Vyučuje latinu na jednom z pražských gymnázií; pokud mu zbývá čas, také z ní překládá – rád by dokončil překlad Maniliova Astronomiconu. V Tvaru 1/05 publikoval báseň Bohémie.

CD básní Kita Lorence

  1. W měše     0:42

  2. V pytli     1:02

  3. Zpráva o veliké bitvě     4:29

  4. Dźiwne přeměnjenje     0:47

  5. Zázračná proměna     1:05

  6. Malování kraslic     2:33

  7. Rozchad     0:15

  8. Rozchod     0:29

  9. Jezero u Gojace     2:50

  10. Schöner Tag     0:28

  11. Pěkný den     0:52

  12. Adam a Eva jako cizí dělníci     1:03

  13. Na rjanej molowanej njedźeli     1:33

  14. Jedné krásně malované neděle     1:50

  15. Slepjanske pěsnje     1:11

  16. Písně ze Slepa     1:39

  17. Konec představení     1:38

  18. Spisy Hanza Nepile     4:36

  19. Spisy Hanzo Nepily     5:08

Originály básní Kita Lorence vyšly ve sbírkách Rymarej a dyrdomej (1985,

O životě s Knihou

Číslo otevírá rozhovor s překladateli. V tomto případě s překladateli poněkud netradičními, ani jeden z nich totiž nemá překládání jako hlavní náplň své práce. Zatímco Jan Dušek je především filolog a teolog, který se textové analýze a překladům věnuje odborně, Milan M. Horák je farářem malé křesťanské církve Obec křesťanů, která u svých duchovních dbá na práci s původními texty. Oba jsou tedy s biblickým texty spjati více než osobně.

 

Josef Šlerka: Tématem prosincového čísla Plavu je bible a její překlady. Na jednu stranu by to mohlo být pevné vymezení jednou knihou.

Slovinsko – země básníků?

Rozhovorem s dvěma mladými překladateli ze slovinštiny, Alešem Kozárem a Hanou Mžourkovou, otevíráme číslo věnované literatuře tohoto jazyka. Především na postavení slovinské literatury a jejího překladatele u nás i na jihu se ptal Jan Chromý.

 

Jan Chromý: Začněme obligátní otázkou. Jak jste se dostali ke slovinštině a slovinské literatuře?

Aleš Kozár: Dost prozaicky. Slovinsko mě oslovilo jako krásná země s příjemnými, vstřícnými lidmi ,,té milé slovanské povahy“. Za dobu, kdy jsem na fakultě studoval češtinu, byl pro mě obor čím dál tím víc těsný. A jak se ukázalo, slovenistika byla ideální alternativa.