Rubrika: Kraťas Stránka 1 z 9

Psát rukou, která nepíše

Libor Staněk II.

 

Francouzský literární teoretik a esejista Maurice Blanchot promlouvá ve svém stěžejním díle Literární prostor (1955, č. 1999) v kapitole Esenciální osamělost o spisovateli, který si namlouvá, že literární dílo lze držet pevně v rukách. „Stává se, že člověk drží tužku, a i když ji velmi chce pustit, jeho ruka ji přesto nepustí: místo aby se otevřela, se naopak sevře. Druhá ruka zasahuje s větším úspěchem, ale tu vidíme, jak ruka, kterou můžeme nazvat nemocnou, vykresluje pomalý pohyb a snaží se vzdalující předmět znovu uchopit,“ píše Blanchot, pro něhož je nemocná ruka ta,

…

Pod ochranou obávané Kirké

Klára Trsková

 

V letošním roce byla Galicijskou královskou akademií věd jako spisovatelka roku zvolena Begoña Caamaño (1964–2014). Během své spisovatelské dráhy stihla vydat v nakladatelství Editorial Galaxia dva galicijsky psané romány: Circe ou o pracer do azul (Kirké aneb potěšení z modře, 2009) a Morgana en Esmelle (Morgana v Esmelle, 2012). Třetí próza Begoñi Caamaño na motivy sbírky pohádek Tisíc a jedna noc zůstala kvůli jejímu předčasnému úmrtí nedokončená.

V dějinách galicijské literatury absentují zakládající epické texty, možná právě proto se mnohé autorky obrací k velkým antickým vyprávěním jako Ílias a Odyssea.

…

Řídit fakultu jako firmu

„Někde ty prachy přece vzít musíme,“ řeklo si zřejmě vedení Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a jalo se zrušit Ústav translatologie. Jediné pracoviště svého druhu v České republice, navíc s více než šedesátiletou tradicí a bezpočtem zahraničních spoluprací. Že jeho absolventi jako jedni z mála studentů fakulty prakticky ihned najdou uplatnění, je prý jen „detail“. Podobně jako vše, co se nehodí do nového byznysplánu. Je potřeba šetřit, tečka. Vedení si přitom na svůj provoz alokuje bezmála třetinu veškerých financí, které má fakulta k dispozici. Koneckonců, příští rok dle navrženého rozpočtu není výjimkou. Pro ostatní tu pak jsou slevové letáky a také láska k oboru,

…

Chatbot netrefí do knihovny

Ivana Recmanová

 

Pracuji jako překladatelka z angličtiny a ze španělštiny do češtiny. Není to sice tak zajímavé jako práce dřevorubkyně nebo account managerky, postačuje to však k tomu, aby se lidé chtěli se mnou bavit.

A lidé se se mnou skutečně o mojí práci baví. Ne však nutně o tom, co překládám. Už ani nepočítám, kolikrát jsem v poslední době slyšela otázku: „Nebojíš se, že tě nahradí AI?“

Nemohu ovšem říci, že by mě ta otázka pohoršila.

Ostatně se jedná o téma hojně diskutované a podle mě důležité.

…

Odešel spisovatel, který tvrdil, že láska je důležitější než umění

Lenka Kuhar Daňhelová

 

Ve věku 94 let odešel 29. března z tohoto světa bezpochyby největší ze současných polských spisovatelů Wiesław Myśliwski. Spisovatel, který (nepřekvapivě) tvrdil, že slovo je zázrak. Ale současně se netajil tím, že za důležitější než umění považuje lásku.

Informaci o jeho smrti nepřinesla polským divákům ani jedna ze dvou velkých televizí. Ať už byl důvod jakýkoli, spisovatel odešel tak, jak žil, neokázale a bez přehnané pozornosti médií, vůči nimž se ani za svého života nechoval příliš vstřícně: rozhovory poskytoval velmi vzácně, a než přijal pozvání na nějaké veřejné vystoupení,

…

Ve znamení mnoha bitev

Jan Krasický

 

Ne poprvé se režisér Paul Thomas Anderson rozhodl využít pro filmové zpracování fikční svět próz Thomase Pynchona. V roce 2014 dokázal nezapomenutelně zachytit paranoidní a zároveň groteskní atmosféru spisovatelova románu Inherent Vice (Skrytá vada, 2009), tentokrát se jedná o román Městečko Vineland (1990, č. 1997), ve filmové verzi Jedna bitva za druhou (2025). Po deseti letech nabývá Pynchonovo stěžejní téma satiricky vykresleného střetu liberálně smýšlejících aktivistů s mocenskou ideologií v režisérově angažovaném díle až znepokojivých rozměrů.

Při návratu k osobitému dílu se Andersonův adaptovaný scénář původní předloze značně vzdálil.

…

Naučit se něco, co nikdo jiný neumí. K výročí Zorici Dubovské

Kateřina Sládková

 

11. dubna uplynulo sto let od narození Zorici Dubovské, rozené Horáčkové (1926–2021), spoluzakladatelky české indonésistiky (společně s Miroslavem Opltem, viz Plav 3/2023), spoluautorky Dějin Indonésie (2005), významné překladatelky z indonéštiny a jedinečné odbornice na javánskou literaturu a starojavánštinu.

Protektorátní zkušenost a poválečné studium

Nasměrovaná podnětným rodinným prostředím se cizím jazykům začala věnovat už brzy, na gymnáziu tíhla k italštině. Pro mladičkou Zoricu Horáčkovou navíc učení se jim představovalo osobní vzdor. Ve čtyřicátých letech, když byla místo studia na gymnáziu totálně nasazena, využívala plynné italštiny a dorozumívala se tak při práci se svou kamarádkou,

…

Zářná minulost a nejistá budoucnost českého překladu

Petr Uram

 

Letos slavíme sté výročí narození československého translatologa, překladatele, literárního vědce a anglisty Jiřího Levého (1926–1967). Dílo a život akademika proslulého především zásadním dílem Umění překladu (1963) nám již na sklonku loňského roku připomněla disertace translatoložky Jelizavety Getta, Jiří Levý – průkopník moderního myšlení o překladu (vydalo nakladatelství Karolinum). Ačkoli se Levého odkaz dlouhá léta považoval za torzo, Getta ve své publikaci i díky dosud vůbec nezpracovaným archivním dokumentům ukazuje, že po sobě zanechal mnohem bohatší ideové dědictví, než si mnozí mysleli, a že svým uvažováním západní translatologii v lecčem předběhl o celá desetiletí.

…

Trdel – krdel – hrdel aneb Když pr*el hází klacky pod nohy

Jiří Holub

 

Román Barva léta (1991, č. 2024) Reinalda Arenase začíná parodickou a burleskní veršovanou jednoaktovkou, v níž tyran Fifo nechá vzkřísit kubánskou romantickou básnířku Gertrudis Gómez de Avellaneda, aby se zúčastnila jeho oslav. Ta ale místo toho nasedne do člunu a snaží se z Kuby uprchnout na Floridu. Na havanském nábřeží Malecón se shromáždí dav, který jí spílá, zatímco na nejjižnějším floridském ostrově Key West je na její podporu uspořádána velká demonstrace. Následuje básnické klání, v němž se parodují soudobí i minulí klasici kubánské poezie a které v přímém přenosu vysílá televize.

…

Běloruská literatura po roce 2020

Martina Mecco

 

„Ať poezie může žít a rozkvétat / v jejich zemích a v jejich jazycích,“ vyzývá Andrej Chadanovič v básni Poetic Center (Poetické centrum). Tyto verše lze chápat jako shrnutí dvou základních tendencí současné běloruské literatury: na jedné straně stojí odpor vůči režimu Aljaksandra Lukašenky, na druhé mnohojazyčnost tohoto literárního prostředí.

Politologové často označují masové demonstrace let 2020–2021 za klíčový zlom v dějinách Běloruska. Rozsáhlé protesty tehdy rea­govaly na šesté znovuzvolení Lukašenky prezidentem – tento politik stojí v čele země nepřetržitě od roku 1994.

Režim odpověděl na odpor proti pokračování Lukašenkovy autoritářské vlády dalším výrazným zpřísněním represí.

…