Rubrika: Kraťas Stránka 2 z 5

Konec bloudění nočním Tokiem

Michael Weber

V pondělí 13. března proběhla světovými tiskovými agenturami krátká zpráva o úmrtí japonského spisovatele a nobelisty Kenzaburóa Óeho (* 1935). Zemřel dne 3. března 2023 a rozloučení proběhlo v úzkém rodinném kruhu ještě před zveřejněním zprávy.

Zpět do lůna lesů

V eseji Pokus o hledání sebe sama v mytickém vesmíru literatury z roku 2001 Óe napsal: „Kdybych se měl za svou dosavadní tvorbou ohlédnout, stojí na začátku všeho bezpochyby ona vesnice mezi horami a hlubokými lesy Šikoku, kterou jsem učinil dějištěm několika svých próz. V současné době mají díla,

Za mnohé může pan Miroslav Oplt

Kateřina Sládková

V době, kdy se malé a zdánlivě okrajové studijní obory setkávají s nepochopením a zmítají se na hranici životaschopnosti, si připomínáme důležité výročí jednoho z nich – v roce 2023 uplyne sedmdesát let od založení oboru Indonesistika na Filozofické fakultě UK. Etablované bádání bylo přitom od samého počátku spjato se jménem orientalisty, tlumočníka a překladatele Miroslava Oplta (1923–1998), který by 24. března oslavil sté narozeniny.

Malajsky se začal učit jako samouk na počátku čtyřicátých let. Po druhé světové válce působil v Československém rozhlase, který jej mimo jiné vyslal jako zpravodaje k Mezinárodnímu vojenskému tribunálu v Norimberku.

Když vám napíše sir David

Jitka Jeníková

S oblibou tvrdím, že překladatel je hned po autorovi tím, kdo zná jeho text nejlépe, stráví s ním nejvíce času a má s ním nesmírně intimní a intenzivní vztah. Každé slovo, výraz, větu, souvětí, odstavec bere (obrazně) do ruky, přehazuje z dlaně do dlaně a vypouští zpátky na obrazovku. Čím lepšího textu se dotýká, tím příjemněji mu plynou dny a tím větší meč se mu houpe nad hlavou. Mé týdny ve společnosti sira Davida Attenborougha patřily k těm nejúžasnějším a nejnáročnějším zároveň.

Deníky z prvních cest, které v padesátých letech podnikl tehdy mladičký,

Budapešť v kleštích nemoci i jinakosti

Jakub Ehrenberger

Chcete vědět, o čem píší nastupující evropské literární hvězdy? Přijeďte do Budapešti! I tak nějak by mohl znít reklamní slogan Evropského festivalu románových prvotin (European First Novel Festival). A snad by na akci, konanou při Mezinárodním knižním festivalu v Budapešti, přivábil i více literárních nadšenců, ať už z řad čtenářstva, médií, či nakladatelské obce. Jednodenní festival nabízející letmý vhled do líhně talentů jednotlivých evropských literatur by si větší pozornost jistě zasloužil.

Po dvouleté covidové výluce se na sklonku září 2022 do maďarské metropole opět sjely bezmála tři desítky autorek a autorů především ze zemí Evropské unie,

Finský knižní svátek

Michal Švec

Za chmurných podzimních dnů, kdy ve Finsku začíná tma neúprosně vítězit nad světlem, prozáří život příznivců literatury Helsinský knižní veletrh. Největší akce svého druhu v zemi zaslíbené čtenářské gramotnosti přiláká každoročně takové množství návštěvníků, že ostatní podobné festivaly mohou jen tiše závidět. Posuďte sami: V pětimilionovém Finsku přesáhla v posledním předpandemickém roce návštěvnost devadesát tisíc účastníků, letos se po logicky slabším virtuálním a polovirtuálním ročníku v době pozvolného oživování kultury vyšplhala na bezmála osmdesát tisíc.

Helsinský knižní veletrh je svátkem především domácí literatury. Odpovídá to zdejší knižní produkci – překladová literatura vychází pomálu a jedná se především o bestsellery severské a angloamerické provenience.

Slovenský překlad pekelných cest Marthy Gellhorn

Kamila Schewczuková

Proslulá americká válečná reportérka Martha Gellhorn (1908–1998) prý milovala nedotčené pláže a dobrou whisky. Nachomýtla se k množství velkých konfliktů 20. století – a také sem tam zažila nudu. Jak připomíná napříč svými cestovatelskými memoáry, nuda je na cestování to nejhorší. Její kniha Travels with Myself and Another (1978) vyšla minulý rok pod názvem Päť výletov do pekla ve slovenském překladu Kristíny Karabové v nakladatelství Literárna bašta. Gellhorn až na sklonku života napadlo, že by mohla psát nejen o válkách a velkých událostech, ale také o samotném cestování. I když o katastrofách prý lidé poslouchají raději než o radostných zážitcích z cest.

Brno čte Bruna (pro Ukrajinu)

Hanele Palková

Co mají společného Brno a Bruno (Schulz)? Nejsou to jen čtyři písmena. Když se brněnský rodák Bohumil Hrabal, vášnivý čtenář a obdivovatel snově surrealistické prózy Bruna Schulze, v Rozhovoru se sebou samýmDomácích úkolů z pilnosti (1982) ptal po svém oblíbeném městě, odpověděl si, že by chtěl bydlet v Drohobyči: …od té doby, kdy jsem přečetl Skořicové krámy, já jsem se tam odstěhoval a bydlím tam dodnes, i když jsem tam nikdy nebyl, ale co má být? Fikce je někdy dokonalejší a realističtější než sama skutečnost.

Transsexualita a literatura

Kateřina Bártková

Bratislavské queer divadlo Nomantinels, jehož repertoár se dlouhodobě angažuje v otázkách genderové rovnoprávnosti a boji proti diskriminacím, letos rozšířilo svůj záběr i o literární tvorbu a vydalo první beletristickou knihu, novelu Tá bolesť ťa prejde od novinářky a debutující prozaičky Mii Žurekové.

V rámci slovenské literatury představuje novela poměrně výjimečný počin. A to jak zvolenou epistolární formou, tak pokusem o zachycení života trans člověka v slovenské konzervativní společnosti. Právě v kontextu omezování práv trans lidí kniha aspiruje na to stát se aktuálním a politickým čtením. Její edukativní podtón však zároveň vyvolává dojem,

Potřebuje komparatista seznamy?

Julie Koblížková Wittlichová

Každý humanitní obor čas od času zvažuje, co tvoří jeho předmět a jakým způsobem je ho možno popsat, avšak komparatistika bez takové reflexe vůbec neexistuje: její předmět není nikdy prostě „dán“ nebo „předpokládán“, vždycky je třeba jej znova definovat. Tak začíná předmluva k souboru studií z komparatistiky s názvem Mezi okrajem a centrem (eds. V. Svatoň, A. Housková, O. Král), kterou na samém konci devadesátých let vydalo Centrum komparatistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Že neustálá sebereflexe a debata nad směřováním oboru ke komparatistice zkrátka patří, potvrdilo i diskusní setkání, které k tomuto tématu připravil studentský komparatistický spolek KOS a na němž se sešli vyučující a studenti doktorského a magisterského studia.

Jak mluví Ukrajina

Alexej Sevruk

Ukrajinština je společně s ruštinou a běloruštinou jedním z východoslovanských jazyků. Uvádí se, že ukrajinsky mluví třicet až čtyřicet milionů lidí, počtem mluvčích tak ukrajinštině patří druhé až třetí místo v rodině slovanských jazyků (po ruštině se sto čtyřiceti a polštině se čtyřiceti miliony mluvčích).

Data z výzkumu provedeného v roce 2017 Centrem Razumkova, neziskovou organizací zaměřenou na mapování veřejných politik, uvádějí, že v samotné Ukrajině považuje ukrajinštinu za svůj mateřský jazyk 60 % obyvatel, 15 % obyvatel Ukrajiny uvádí jako svůj mateřský jazyk ruštinu, 22 % respondentů pak jako mateřské uvedlo oba dva tyto jazyky.