Rubrika: Kraťas Stránka 1 z 6
Helena Stiessová
Letošní Státní ceny už znají své laureáty. Cenu za překladatelské dílo obdržela Dagmar Hartlová, dlouholetá překladatelka především ze švédštiny, vysokoškolská pedagožka a nositelka švédského Řádu polární hvězdy.
Své první setkání s Dagmar Hartlovou si nevybavím přesně, ale bezpochyby se odehrálo na půdě pražské Filozofické fakulty, kde od roku 1989 přednášela mimo jiné o švédské literatuře. K zájmu o švédské autory mě tehdy nikdo pobízet nemusel, ovšem v jejím podání se svět Augusta Strindberga, Karin Boye či Pära Lagerkvista otvíral jako barvitý román, který opravdu chcete číst. Dagmar totiž oplývala nefalšovaným a nakažlivým zaujetím pro věc,
…Aleš Kozár
Slovenský čtvrtletník Verzia, zaměřený na umělecký překlad, na začátku letošního léta vydal monotematické číslo věnované slovinské literatuře. Reaguje na domácí povědomí o této národní literatuře, které není tak překladově bohaté jako u nás, ale jazyková blízkost mezi češtinou a slovenštinou nabízí možnost obě kulturní prostředí v rámci pohledu na charakter oboru provázat a porovnat. Navíc se také v medailoncích v časopise na dostupné české překlady odkazuje.
Každé takové monotematické číslo nabízí možnost reflektovat spolupráci důležitých osobností oboru. Zde jde především o tvůrce spojené s Katedrou slovanských filológií na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě,
…Anna Lebedová
Na sklonku letošního září zamířila do Prahy po více než dvaceti letech francouzská spisovatelka Sylvie Germain (* 1954). Českému čtenáři je známá především prostřednictvím románů Kniha nocí (1984, č. 1997), Jantarová noc (1987, č. 2005), Dny hněvu (1989, č. 1995) a Tobiáš z blat (1998, č. 2005).
S československým kulturním milieu ji však pojí mnohem více než jen překlady do češtiny. V roce 1986 se přestěhovala do Prahy, kde do roku 1993 pracovala jako dokumentaristka, vyučovala filosofii na Francouzském lyceu a pokračovala v psaní románů a povídek.
…Magdalena Císlerová
Na australskou literaturu a s ní spjaté akce narazíme v našich končinách jenom zřídka. I v anglofonním světě je stále často vnímána jako periferní a zdaleka ne všechny knihy publikované v Austrálii se následně vydávají na britském či americkém trhu, kde by mohly snáze zaujmout zahraniční nakladatele, čímž se ještě snižuje šance na překlad do češtiny. O to větším svátkem byl proto australsko-český literární večer pořádaný na konci srpna Městskou knihovnou v Praze. Provázela jím literární dokumentaristka Barbora Baronová a publiku představila spisovatelku Emily Bitto.
Melbournská rodačka s československými kořeny debutovala v roce 2014 románem The Strays (Zbloudilci),
…Vratislav Kadlec
Jednou z mála oblastí, kde může překladatel v téhle zgooglované době beztrestně překládat vlastní jména, zůstávají kromě pohádek a jmen králů také mluvící jména indiánská – poštěstilo se mi to například u textu nazvaného Indiánův pohled na indiánské záležitosti, který vyšel v letošním čtvrtém čísle Plavu.
Překlady jmen zavedené v angličtině jsou ovšem někdy dost ledabylé, případně vůbec nejde o překlady, ale spíš o přezdívky asi na podobné úrovni, jako když Češi říkají vietnamskému prodavači Karel, aby se jim to lépe vyslovovalo. Tak třeba autor zmíněného textu,
…Aleš Kozár
Sedím u stolu a po letech přede mnou leží diplomy z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, dva magisterské a doktorský, bohemistika a slovinština. Je to dvacet let, za sebou mám přes dvacet knižních překladů, spoustu časopiseckých, také hezkou řádku odborných textů, sedmnáct let výuky slovinštiny na pardubické univerzitě, s níž jsem se právě rozloučil. Nerad, hořce, ale ten odchod byl popravdě v mnohém osvobozující, byť mířím do mnohem větší nejistoty.
A vyvolává ve mně otázky, co se mezitím stalo, co se změnilo, že měl člověk pocit, že na něj na fakultě všechno padá,
…Martin Šplíchal
V posledním dubnovém týdnu navštívil Prahu Sergio Ramírez, nikaragujský spisovatel, exulant, bývalý politik a první středoamerický držitel Cervantesovy ceny. Během dvou dní absolvoval tři veřejné besedy: nejprve debatoval v Institutu Cervantes s překladatelkou Blankou Stárkovou, následujícího dne na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy s politologem Radkem Bubnem a miniturné zakončil v Knihovně Václava Havla rozpravou s jiným spisovatelem, Jáchymem Topolem.
Životní osudy jednaosmdesátiletého Ramíreze opisují politické proměny Nikaraguy, k nimž došlo za poslední půlstoletí. Již jako vystudovaný právník se v sedmdesátých letech připojil k marxistickému gerilovému hnutí sandinistů, které roku 1979 svrhlo pravicového diktátora Anastasia Somozu,
…Luděk Korbel
Snad každý učitel literatury zauvažoval někdy nad tím, jak se výběr z knih, které představuje svým studentům, protíná s tím, co čtou ve volném čase, co je baví, co je zajímá, a jaký obraz o literatuře se prostřednictvím něj studentům vyjevuje. A mimo pochybností nad tím, zda a jak je ten daný výběr platný, se určitě zaobíral i tím, zda tato díla umí předat v míře, která by jim (studentům i dílům) náležela.
Dostalo se mi příležitosti na jednom nevelkém venkovském gymnáziu sestavit seznam k maturitní četbě. Jak už to bývá, nešlo o velkorysou nabídku podílet se na koncepci výuky dané školy,
…Jan-Marek Šík
Na začátku roku 1974 se ve Tvorbě objevila zpráva s nezvyklým obsahem: „V kulturním týdeníku Sirp ja vasar (Srp a kladivo) vydávaném v Estonské SSR vyšel (…) článek Leo Metsara Na studijní cestě v Československu. Autor článku, estonský spisovatel a dlouholetý překladatel z českého jazyka, v něm (…) vyjadřuje svou lítost nad nedostatečným povědomím českého čtenáře o estonské literatuře. Má na to právo: sám totiž přeložil do estonštiny téměř tolik českých literárních děl, kolik je všech českých překladů z bohaté estonské literatury.“
Pod toto smutné konstatování se nikdo nepodepsal,
…Martin Hašek
Christian Morgenstern (1871–1914), básník často tematizující smrt a smrtelnost, od jehož úmrtí uplyne 31. března sto deset let, vložil do básně Šibeniční vrch verše: „To, čemu vyhnutí není, / právě cíl je pro náš šprým.“
Ačkoli tuto báseň najdeme v obvyklé podobě jeho nejslavnější sbírky Šibeniční písně (poprvé 1905), autor sám ji do ní nikdy nezařadil. Objevila se až v pozůstalostním vydání, které v rámci souhrnné sbírky Alle Galgenlieder (Všechny šibeniční písně, 1938) připravila a upravila (ne vždy úplně vhodně) Margareta Morgenstern. Že se báseň do autorských uspořádání sbírky nedostala,
…