Rubrika: Portrét

Karolos Tsizek, náš soluňský krajan

Konstantinos Tsivos 

V prosinci loňského roku zemřel v Soluni po dlouhodobé nemoci Karolos Tsizek (Karel Čížek), řecko-český grafik, designér, překladatel, univerzitní učitel a literát, který představoval snad posledního mohykána mnohonárodnostní a kosmopolitní soluňské umělecké scény. Karolos Tsizek patřil mezi nejbližší spolupracovníky Nikose-Gavriela Pentzikise, gurua soluňské literární školy, ale také nerozlučné dvojče básníka Dinose Christianopulose či spisovatele Jorgose Ioannua, zkrátka těch nejlepších literátů metropole severního Řecka. Díky němu se mohli řečtí čtenáři seznámit s dílem Jaroslava Seiferta, Karla Čapka, Jiřího Wolkera, Josefa Hory, Jana Skácela a dalších nejen českých, ale i slovenských a italských autorů.

Karolos Tsizek se narodil v roce 1922 v italské Brescii.

Překlad jako dobrodružství

Alena Morávková

Autoportrét Aleny Morávkové seznamuje čtenáře s ukrajinistickou stránkou profesního životopisu této významné překladatelky a literární a divadelní historičky.
 

Každý překlad je svým způsobem dobrodružství. Překladatel objevuje neznámou pevninu, neznámý svět, hájemství a záleží na něm, zda takové dobrodružství skončí zdarem nebo neúspěchem. Nezbytnou podmínkou je chuť je podniknout. Vynucená výprava za dobrodružstvím byla by už předem odsouzená k nezdaru. Vzpomínám, jak jsem nedočkavě hltala stránky konečně uveřejňovaných Deníků Oleksandra Dovženka – psal se rok 1964. Dovženkovy filmy jsem v té době už znala a obdivovala jsem je.

Překladatelka Pavla Lidmilová

Šárka Grauová

Zatímco překladem se obvykle rozumí písemný převod textu z jednoho jazyka do druhého, kulturně významný překladatel obvykle není jen člověk tvořící dobré překlady z jazyka do jazyka. Zejména v takzvaných malých oborech – což z překladového hlediska nejsou „malé literatury“, nýbrž literatury, z nichž se málo překládá – na sebe často, byť i bezděčně, bere také úlohy další. Takřka exemplárně to platí o překladatelce z portugalštiny Pavle Lidmilové, která letos oslavila významné životní jubileum. 

Narodila se ve Zlíně, odkud po Vyšší hospodářské škole odešla studovat španělštinu a češtinu na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Hned po absolutoriu roku 1959 začala pracovat jako redaktorka zahraničního vysílání Československého rozhlasu,

Překladatel Miloš Lukáš – filologický labužník

Naděžda Slabihoudová

Miloš Lukáš byl jedním z prvních nadšených propagátorů estonské literatury. Narodil se 15. září 1897 v Jilemnici a zemřel 26. dubna 1976 v Hradci Králové. Už jako student gymnázia projevoval velký zájem o studium jazyků, zejména o klasickou filologii. Několik desítek let působil jako středoškolský profesor. Měl mimořádný cit pro jazyky, mohl číst v třiceti pěti jazycích. Už při studiu na Karlově univerzitě se zajímal o estonštinu a finštinu. Velkou pozornost věnoval také esperantu. Překládal do esperanta českou a slovenskou poezii a prózu, převážně dramata. V roce 1921 byl jeho překlad Vrchlického Noci na Karlštejně uveden na 13.

Zemřel spisovatel a překladatel Zdeněk Urbánek

Jan Zelenka

Ve čtvrtek 12. června zemřel ve věku 90 let významný český spisovatel, překladatel z angličtiny, kritik a esejista Zdeněk Urbánek. Do české literatury vstoupil téměř před sedmdesáti roky lyrickými básněmi v próze Jitřenka smutku (1939), v témže roce jako jeho tehdejší blízký přítel, básník Jiří Orten. O dva roky později vydal svůj generační román Příběh bledého Dominika a v roce 1945 sbírku povídek Životy a svědomí. Své literární juvenilie Urbánek uzavřel historickým románem Cestou za Quijotem (1949), který se s výjimkou útlé dětské knížky Rychle vpřed (1951) stal na dlouhých čtyřicet let jeho posledním titulem vydaným v oficiálním nakladatelství!

Překladatel Jindřich Entlicher

Arnošt Štědrý

Ve mládí byl velkým snopem
a pak se stal misantropem

František Gellner

Orientalista Jindřich Entlicher se narodil 9. 2. 1878 v Brně a pocházel z pražské řemeslnické rodiny. Dle svědectví současníků to byl po celý život velmi nemocný, skromný až zakřiknutý pesimista. Přestože se své orientalistické profesi nemohl či nechtěl věnovat v akademické sféře, zanechal po sobě velmi pozoruhodné průkopnické dílo, z něhož se část bohužel ztratila, a například Sa’dího Golestán na svého nového překladatele do češtiny teprve čeká. Ostatně pro předválečnou českou orientalistiku je charakteristické,

Francisko Skaryna(1486? 1490? – 1539? 1552?)

Františka Sokolová

Nejslavnější Bělorus, velká postava běloruské kultury, dodnes inspirující a v dobách příznivých i nepříznivých sjednocující Bělorusy (Skarynův „lid pospolitý“ byli „Rusové“, obyvatelé Velkoknížectví litevského)… Renesanční všestranný člověk, učenec, který spojoval ve svém životě a díle náboženskou a kulturní tradici evropského západu i východu… Lékař pruského arcivévody Albrechta (v Královci 1530); úředník na dvoře dánského krále (secretarius regis Datiae, 1512) a později vilenského biskupa Jana z rodu Jagellonců; překladatel řady starozákonních i novozákonních knih Bible a bohoslužebných zpěvů východního ritu; spisovatel – autor předmluv a doslovů k Bibli v jazyce lidu; básník veršů rýmovaných i bezrozměrných,

Portrét překladatele: Václav Černý

V rubrice „Portrét překladatele“ budeme čtenáře seznamovat s překladatelskou činností takových osobností, které se primárně věnovaly jinému než překladatelskému řemeslu. Pro španělské číslo byl vybrán Václav Černý – známý romanista, literární vědec, literární kritik, ale také překladatel z románských jazyků a příležitostně i kritik překladu.

Václav Černý byl spíše překladatelem-filologem, než překladatelem-básníkem. Prvním okruhem textů, které si vybíral k překládání, byla jazykově náročnější literární díla, při jejichž překladu mohl uplatnit své rozsáhlé filologické znalosti; ať už šlo o náročnost způsobenou stářím jazyka, jako v případě Montaignově nebo Cervantesově, nebo jazykovou invencí a obrazností básníka, případ Luise de Góngora y Argote.