Rubrika: Recenze Stránka 14 z 25

Kaštánkovy příběhy z herny

Jan Červenka

Ferková, Ilona. Ještě jedno, Lído! Kaštánkovy příhody z herny / De mek jekh, Ľido! Kaštankuskre vakeribena andal e herňa.
Bilingvní vydání. Z romského originálu přeložily Lada Viková a Karolína Ryvolová.
1. vydání. Praha: Kher, 2018. 117 stran.
 

Publikuje-li český romský autor knihu, vstupuje s ní do romské, ale zároveň i do české literatury. V jejím rámci je pak jeho cílovou skupinou spíše náročnější část čtenářské obce (a já budu vzhledem k povaze periodika, pro které recenze vzniká, oslovovat především toto čtenářstvo). Právě pro takové čtenáře se už tím,

Cop svázaný z ženských hlasů

Helena Kaftanová

Alexijevičová, Světlana. Válka nemá ženskou tvář.
Z ruského originálu
U vojny ně ženskoje lico (1985) přeložil Libor Dvořák.
2. vydání. Příbram: Pistorius & Olšanská, 2018. 336 stran.
 

Knižní prvotina Světlany Alexijevičové, která vyšla v doplněné podobě a novém českém překladu v loňském roce (česky poprvé roku 1986), v sobě skrývá jak příběhy sovětských žen – účastnic bojů během Velké vlastenecké války (1941–1945), tak i příběh samotné autorky, která sběrem materiálu strávila nemalou část svého života.

Světlana Alexijevičová pochází z ukrajinsko-běloruské rodiny. Rusky píšící autorka v současnosti opět žije v Minsku,

Překladatelské zápasy s přídavky

Klára Soukupová

Přidal, Antonín a Jan Zábrana. Když klec je pořád na spadnutí: Vzájemná korespondence Antonína Přidala a Jana Zábrany z let 1963–1984.
Editor Jiří Opelík. 1. vydání. Praha: Torst, 2018. 504 stran.

Přidal, Antonín. Lásky a lijavce: Vzpomínky Antonína Přidala.
Editorka Olga Jeřábková. 1. vydání. Brno: B&P Publishing, 2018. 248 stran.
 

Jako vzpomínka na předloni zesnulého překladatele Antonína Přidala vyšly v roce 2018 dvě knihy: Přidalova autobiografie edičně připravená Olgou Jeřábkovou a korespondence Přidala s Janem Zábranou, jejímž editorem byl Jiří Opelík.

Dopisy ještě sebral a do jisté míry opatřil komentáři Antonín Přidal v roce 2016,

Od Léthé k Liffey

Petra Johana Poncarová

Heaney, Seamus. Lidský řetěz.
Z anglického originálu
Human Chain (2010) přeložil Daniel Soukup.
1. vydání. Praha: Argo, 2018. 105 stran.
 

Seamus Heaney, patrně nejslavnější irský básník posledních desetiletí dvacátého století a první dekády jednadvacátého století, nositel Nobelovy ceny za literaturu a mnoha dalších poct, byl v rodné zemi básnickou superstar (tapiserie s citátem z jeho díla vítá návštěvníky na dublinském letišti) a vlivným veřejným intelektuálem a kritikem. Jeho básně působí jednoduše a srozumitelně, ale zároveň je zřejmá jejich duchovní hloubka, dají se číst a ocenit i bez pochopení všech odkazů a nuancí,

Svět mezi tragédií a bláznovstvím

Andrea Popelová

Wurm, Franz. Král na střeše / König auf dem Dach.
Bilingvní vydání. Z německého originálu (1997) přeložila Věra Koubová.
1. vydání. Praha: Triáda, 2018. 160 stran.
 

Básník a překladatel Franz Wurm (1926–2010) pocházel z pražské německé židovské rodiny. Jeho rodiče zemřeli v koncentračním táboře, on sám válku přežil u příbuzných v Británii. Po r. 1945 žil převážně ve Švýcarsku, ale do Prahy a k české literatuře se často vracel. Přátelil se s Ivanem Vyskočilem, Emanuelem Fryntou a Karlem Šiktancem, překládal do němčiny verše Vladimíra Holana (mimo jiné i Noc s Hamletem).

Básník vzduch

Matouš Jaluška

Parra, Nicanor. Jiné básně.
Ze španělských originálů v souboru
Obras completas & algo † (2006, 2011) vybral a přeložil Petr Zavadil.
1. vydání. Praha: Fra, 2018. 136 stran.
 

Chilský básník a fyzik Nicanor Parra, laureát mnoha literárních cen, navrhovaný i na tu Nobelovu, zemřel 23. ledna 2018. V září by oslavil 104. narozeniny. Právě v čase nedosaženého jubilea vyšly Jiné básně jako knižní výbor z jeho poezie – v češtině již druhý a od téhož překladatele. Předchozí antologie, Básně proti plešatění [1] však vznikla jako kolektivní dílo,

Portrét člověka v umění

Zdeněk Polívka

Nabokov, Vladimir. Skutečný život Sebastiana Knighta.
Z anglického originálu
The Real Life of Sebastian Knight (1941) přeložil Pavel Dominik.
1. vydání. Praha: Paseka, 2018. 184 stran.
 

Skutečný život Sebastiana Knighta je v rámci Nabokovovy tvorby pozoruhodným dílem už jenom proto, že se jedná o první autorův exilový román vydaný kompletně v angličtině. Jeho výjimečnost ovšem netkví pouze v nezastírané autobiografičnosti či autorově nově přijímané anglickosti, ale především ve způsobu, jakým Nabokov tyto osobní a historické dimenze své tvorby přetváří v osobité, leč zcela odosobnělé umělecké dílo.

Když bylo Shakespearovi pětatřicet

Jan Zikmund

Shapiro, James. 1599: Jeden rok v životě Williama Shakespeara.

Pokud si anglickou literaturu představíme jako sluneční soustavu, pak je jejím zářivým středobodem William Shakespeare. Už přes čtyři století k němu vzhlíží laická i odborná veřejnost, přičemž mu příliš neublížila ani skutečnost, že nevíme téměř nic o jeho životě. Nezbyly po něm žádné deníky či dopisy, a dokonce neznáme ani příčinu jeho smrti. Mark Twain kdysi trefně podotkl, že napsat Shakespearovu biografii by bylo stejně obtížné jako sestavit kostru brontosaura jen z devíti kostí a šesti set sudů sádry. Americký kritik James Shapiro si nicméně troufnul na ještě ambicióznější žánr než životopis: ve své knize 1599 se zaměřil na jediný rok Shakespearova života.

Vedu si minulost za sebou jako psa na vodítku

Monika Sechovcová

Rawicz, Piotr. Krev nebe.
Z francouzského originálu
Le sang du ciel (1961) přeložila Veronika Matiášková.
1. vydání. Praha: Rubato, 2017. 357 stran.
 

Více než půlstoletí od prvního vydání se román Piotra Rawicze Krev nebe dočkal českého překladu. Důvodem této prodlevy pravděpodobně bylo, že text po prvotním úspěchu (v roce 1962 získal cenu Prix Rivarol za nejlepší francouzskou knihu psanou cizincem) upadl v zemi svého vzniku v nemilost, a tím pádem i v zapomnění. Mohl za to nonkonformismus jeho tvůrce, který se odvážil kritizovat události Května 68 v době,

Proč číst Sciasciu?

Luděk Liška

Sciascia, Leonardo. Zmizení Ettora Majorany.

Esej Zmizení Ettora Majorany, v němž sicilský autor Leonardo Sciascia detektivním způsobem analyzuje okolnosti zmizení nadějného mladého fyzika, který házel do koše na papír teorie na Nobelovu cenu (31), vyšel v Itálii roku 1975.

„Majoranu jsem přeložil hned, jak to vyšlo. Chtěl jsem představit Sciasciu esejistu. Sciascia nebyl velký fabulátor, ale esejista byl prvotřídní, navíc z tradičního eseje udělal velmi specifický žánr – i zde vypráví příběh, ale jako podnět k široké historické, politické a kulturní reflexi. Další eseje už nepřeložil nikdo,“ vysvětlil recenzentovi Jiří Pelán.