Rubrika: Rozhovor Stránka 1 z 28

Autofikce se přece psala vždycky!

Rozhovor s Pirkko Saisio vedla a z angličtiny přeložila Tereza Zavadilová

Na vlně autofikce do Česka doputovala také kultovní helsinská trilogie finské herečky, režisérky a dramatičky Pirkko Saisio v překladu Jitky Hanušové. Všestranná spisovatelka v ní líčí vyrůstání v komunistické rodině na globálním Západě v těsném sousedství Sovětského svazu. Skrze psaní také postupně dochází k formulaci své queer identity a pozdějšímu coming outu. V rozhovoru s publicistkou Terezou Zavadilovou vzpomíná na prostředí svého dospívání, své první, sovětské vydání Čechova a kriticky komentuje dění v tehdejším i současném Rusku a Finsku.

 

Světově vás jako autorku proslavila autobiografická „helsinská trilogie“.

…

Overbrimming with disturbance, terrorizing normative order

An interview with Boriana Alexandrova by Richard L. Kramár

How can literature get over what defies words, and when is the literary language threatened by decomposing itself? Boriana Alexandrova, a feminist and queer researcher, asks such questions in her research. In the interview she points out that bodily fluids and their uncontrollability connect the queer and disability cultures, and that our bodies never disappear without trace. In that context she explains the concept of monstrosity and warns against the risk of drowning in another person. Above all she urges us not to be afraid of getting dirty,

…

Přetékáme nepokojem, terorizujeme normativní řád

Rozhovor s Borianou Alexandrovou vedl a z angličtiny (v nezkrácené verzi) přeložil Richard L. Kramár

Jak může literatura zprostředkovat to, co se vymyká slovům, a kdy literárnímu jazyku hrozí, že rozloží sám sebe? Takové otázky si ve svém výzkumu klade feministická a queer badatelka Boriana Alexandrova. V rozhovoru poukazuje na to, jak právě tělesné tekutiny a jejich nezkrotnost propojují queer a disability kulturu a že naše těla nikdy nemizejí beze stopy. Přibližuje v tomto kontextu koncept monstra a varuje před rizikem utonutí v druhém. A především vybízí k tomu, abychom se nebáli ušpinit se, ztratit nad sebou kontrolu a odevzdat se tomu,

…

Z pohledu dějin se nutně kdokoli jeví směšně

Rozhovor s Dariem Ferrarim vedl a z italštiny přeložil Josef Šikola

Román Daria Ferrariho pro nakladatelství Meridione do češtiny přeložila Marina Feltlová. Protagonista knihy Přestávka skončila, doktorand na katedře italianistiky Marcello, se ve své disertaci noří do osudu fiktivního spisovatele, který tvořil a revoltoval v sedmdesátých, „olověných“ letech. Ferrari, sám absolvent doktorského studia, si mimo jiné utahuje z akademického světa a jeho jazyka. V rozhovoru s komparatistou Josefem Šikolou se zamýšlí nad tím, proč se dnes jednotlivci – nejen generace mileniálů – cítí neúplní, nad podobou a rolí komunismu v Itálii či nad kafkovskými odkazy v knize.

…

Futurismus nám pomáhá porozumět současnosti

Rozhovor s Ahmedem Elbennim vedla a z angličtiny přeložila Adéla Provazníková

Vizuální okázalost současných metropolí Zálivu naznačuje, že budoucnost už přišla. Jak ale souvisí saúdské urbanistické megaprojekty, jako je Neom, nebo honosné emirátské Muzeum budoucnosti s lokální beduínskou minulostí, právy zahraničních dělníků a kritikou pozdního kapitalismu? Egyptsko-americký výzkumník Ahmed Elbenni v rozhovoru vysvětluje, proč lze „futurismus zemí Perského zálivu“, nebo také „zálivový futurismus“ (Gulf Futurism), chápat jako specifickou podobu nacionalismu orientovaného nikoli k dávné minulosti, ale k hyperoptimistickým představám o budoucnosti. Mluví také o dosud málo známých tradicích islámské literatury a sci-fi a představuje svůj koncept islamofuturismu,

…

O lásce nevím nic

Rozhovor s Richardem Sikenem vedl a z angličtiny přeložil Jan Škrob

V českém překladu anglisty a básníka Jana Škroba vyšla v nakladatelství Kontrast debutová sbírka amerického básníka Richarda Sikena Sevření. A to včetně předmluvy nobelistky Louise Glück, která nyní již kultovní titul americké queer poezie ocenila v soutěži Yale Series of Younger Poets. V rozhovoru se překladatel s autorem společně noří do stavebních principů sbírky, jako jsou variace a filmová optika, rozebírají, jak napsat naléhavou báseň a proč zůstává poezie Sevření současnou. Nakonec se dotknou také nevyhnutelného spojení lásky a hrozby a unikavého obsahu pojmu tajemství.

…

Červená knihovna nám nastavuje zrcadlo z lunaparku

Rozhovor s Dianou Štelovou vedla Veronika Korjagina

Číslo otevíráme rozhovorem o akademicky silně podceňovaném tématu: romancích, harlekýnkách, červené knihovně… Tomuto žánru se přezdívá různě, bagatelizace ze strany vědecké obce ovšem asi nejčastěji pramení ze skutečnosti, že se probíraná díla považují za „čtení pro ženy“, a co je ženské, je sentimentální a podřadné. Spisovatelka Diana Štelová naopak zdůrazňuje potenciál vzdělávání se při čtení harlekýnek a upozorňuje na jednoduchou rovnici – jaká společnost, taková červená knihovna. Platí tedy, že neutuchající popularita romancí posiluje patriarchát, nebo jej vlastně může i slušně podkopávat? A jak do toho všeho zapadají Bridgertonovi?

…

Všechno, co máte, je zdroj

Rozhovor s Esmeraldou Santiago IV. díl

Vzpomínka na dětství se často uchovává v detailech, jako je chuť domácího jídla nebo melodie polozapomenuté písničky. Z této všednosti, jež je osobní, ale zároveň sdílená, vyrůstá antologie Las Christmas z roku 1998, v níž Esmeralda Santiago spojila vzpomínky latinskoamerických autorů na vánoční svátky. V závěrečné části rozhovoru se autorka ohlíží za rušnými newyorskými ulicemi, aby se vzápětí vrátila na úplný začátek, na portorikánský venkov, kde strávila prvních třináct let života. Skrze vyprávění o hudbě, rodinné kuchyni a chudobě přibližuje, jak se z drobných a zdánlivě obyčejných momentů rodí vnitřní síla, protože všechno prožité se nakonec může stát počátkem něčeho jiného.


Z tohoto města se nevrátím poražená

Rozhovor s Esmeraldou Santiago III. část

V New Yorku se Esmeraldě Santiago otevřely možnosti, jež by jí život na portorikánském venkově jen stěží mohl nabídnout. Spisovatelka se zde ale také musela naučit spoléhat především sama na sebe. Na autobiografii When I Was Puerto Rican (Když jsem byla Portoričanka, 1993) navazuje Almost a Woman (Téměř ženou, 1998), v níž zachycuje dospívání mezi povinnostmi doma a studiem na umělecké škole. Předposlední část čtyřdílného rozhovoru vykresluje období střetu portorikánské rodinné tradice s životem v americkém velkoměstě.


Návrat do cizího domova

Rozhovor s Esmeraldou Santiago II. část

Už samotný název nejslavnější knihy Esmeraldy Santiago, When I Was Puerto Rican (Když jsem byla Portoričanka, 1993), nás nutí přemýšlet, jestli člověk může přestat být tím, kým se celý život cítil. Tato otázka dala vzniknout její autobiografické prvotině, dnes již klasickému dílu latinskoamerické diasporní literatury. Autorka v ní zachycuje své dětství na venkově v Portoriku i bolestný přesun do Brooklynu v New Yorku na počátku šedesátých let, který navždy proměnil její pohled na domov i na sebe samu, což je motiv typický pro literaturu exilu, v níž se domov z dětství po opuštění mění v pouhý mýtus. Když se po dvanácti letech života ve Spojených státech vrátila na rodný ostrov, místní jí začali říkat, že už mezi ně nepatří. Druhé pokračování našeho čtyřdílného rozhovoru se věnuje knize inspirované autorčiným návratem a zklamáním ze zkostnatělosti tamní komunity.