Rozhovor s Marianou Machovou a Danielou Theinovou vedl Jan Musil

Severoirská poezie od konce šedesátých let vznikala za zvláštních podmínek. Každodennost plná násilí a strachu, v poválečné Evropě v takové podobě výjimečná, se podle některých hlasů nevyhnutelně stává horizontem každé básně. Na poezii je za takových okolností kladen nárok vydat svědectví ve chvíli, kdy mluvit je v podstatě nemožné. V obsáhlém rozhovoru Mariana Machová a Daniela Theinová z Ústavu anglofonních literatur a kultur Filozofické fakulty Univerzity Karlovy přibližují nejen počátky zhruba třicetiletého konfliktu, eufemisticky nazývaného „The Troubles“, ale i jeho historické souvislosti. Bez nich totiž můžeme jen těžko pochopit význam poezie v severoirské kultuře a komplexní průniky etických,

Rozhovor s Ivanem Antićem vedla a z angličtiny přeložila Silvie Mitlenerová

„Nejvíce se mi líbí ty části, kde skutečně vedeme dialog,“ napsal Ivan Antić k autorizované verzi rozhovoru, který se dotýká nejen aktuálního dění v srbské a balkánské literatuře, ale také spisovatelova odchodu ze Srbska do Slovinska a postupného odstraňování válečných a poválečných literárních stereotypů. V závěru se pak dostaneme i k otázce inspirace, jež může přicházet z literatury, ale také z hudby, architektury nebo klidně jen nepojmenovatelného instinktu.

Ráda bych začala otázkou možná trochu nečekanou v srbském čísle.

Rozhovor s Johannesem Eske Andersenem vedla a z dánštiny přeložila Markéta Kliková

Johannes Eske Andersen z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v rozhovoru doloží, jak pevně je ironie v dánské společnosti zakořeněná – tvoří totiž nejen součást každodenní komunikace, ale i širších společenských interakcí a představuje jednu ze souřadnic dánské kultury. Dánové se skrze ni vyrovnávají s realitou všedních dní, zůstávají však „nohama na zemi“. Zároveň rozhovor nabízí přehled toho, jakých podob ironie nabývala v dánské literatuře a kdo byli a jsou jejich průkopníci.

Při povídání s Dány si nelze nevšimnout ironických náznaků či přímo poznámek,

Rozhovor s Jóko Murakami vedly a z japonštiny přeložily Annamária Salanciová a Michaela Melichová

S Jóko Murakami, vyučující literatury na Okinawské univerzitě, si vyjasníme hranice pojmu „okinawská literatura“. Budeme se věnovat rjúkjúským jazykům, historii literární tvorby a v hrubých obrysech také jejím podobám až po současnost. Stranou nezůstane ani problematika společného soužití Okinawanů s Američany, která se výrazně propisuje do moderní literární produkce.

MM: Dnešní prefektura Okinawa byla až do roku 1879 po čtyři století součástí nezávislého Rjúkjúského království. V tomto období okinawských dějin se formovala kulturní identita významně odlišná od té japonské a můžeme mluvit o tradičním rjúkjúském náboženství,

Rozhovor s Jacintou Escudos vedla Laura Martínez Abarca a ze španělštiny přeložila Petra Mračková Vavroušová

V rozhovoru s Laurou Martínez Abarca promlouvá současná salvadorská spisovatelka Jacinta Escudos o vztahu ke Kafkově tvorbě, svém pojetí inspirace nebo pozici v hispanoamerickém literárním kánonu, jemuž v poslední době dominuje silná generace autorek, jako jsou Mónica Ojeda, Claudia Hernández, Mariana Enríquez, Samanta Schweblin nebo Fernanda Melchor. V neposlední řadě popisuje neutěšenou situaci na středoamerickém knižním trhu i tlak nakladatelství, aby se věnovala „ženským tématům“.

Proč nás Kafka tak fascinuje?

Osobně jsem se ke Kafkovi dostala v rámci povinné četby.